Every one needs to be loved
20. června 2011 v 19:39 | Yoshie
Every One Needs To Be Loved / Díl 11. / Ellie
Mellisa řekla, že jde za Joem, tak jsem šla k sobě do pokoje. Zde jsem trávila většinu svého času. Byl to takový můj koutek beznaděje. A navíc - i když jsem si to sama nechtěla moc přiznávat - sem a tam jsem se skrz roztažené žaluzie dívala do oken Nickova pokoje. Ovšem, jen zřídka kdy se mi podařilo zahlédnout jeho nádhernou tvář.
Asi si nikdy neodpustím, že jsem mu řekla ... prostě, to, co jsem řekla. Nejradši bych tu svou nevymáchanou hubu pořádně propleskla, jenže ona by si stejně mlela dál to svoje.
28. srpna 2010 v 12:00 | Megnick *
Every one needs to be loved 1.0 / Mellisa
Posledních pár týdnů jsme si obě prošly peklem. Ellie se užírala ve vlastní bolesti a já zase z té její. I když jsem měla vedle sebe Joa, který mně neustále podporoval krásnýmy slovy, že bude vše lepší a, že on tu pro mně bude vždy, jsem se nedokázala smířit s realitou. Když jsem byla už opravdu vážně bezmocná, zašla jsem za Nickem s tím, že si musíme promluvit.
"Ahoj Joe.", pousmála jsem se, když mi otevřel dveře od jejich domu. Měl na sobě pouze ručník a po jeho nahé hrudi skapávaly proudky vody. Nasucho jsem polkla a zapoměla na původní cíl mé návštěvy.
"Lásko.. co tu děláš?", zeptal se udiveně.
"Přišla jsem Tě navštívit.", zalhala jsem a doslova očima hltala jeho namakané svaly.
"Aha, tak pojď dál.", usmál se a popostrčil mně dovnitř. Jakmile za námi zavřel dveře, tak jsem se už nenamáhala schovávat svůj údiv.
"Jsi krásný.", vydechla jsem a popadla mně touha, dotknout se té nádhery.
"Oh, díky.", řekl nechápavě. "Ale na tebe nemám.", dodal. To už mi jednou říkal.
"M-můžu?", zeptala jsem se a ruka se mi zvedla. Nečekala jsem na souhlas. Přistoupila jsem blíž a rukama začala šmátrat po jeho nahém těle.
"Co to děláš?", nechápal.
"Ohmatávám Tě.", vyplázla jsem na něj jazyk.
"Jo aha, tak v tom klidně pokračuj.", zasmál se, ale potom si mně přitáhl blíž a vásnivě políbil na rty. Mé ruce samovolně šmátraly po jeho těle, ale pak jsem si vzpoměla na účel toho, proč jsem tady a odtáhla jsem se.
"Je tu někde Nick?", zeptala jsem se.
"Proč chceš Nicka?", zeptal se smutně.
"Však víš.", povzdychla jsem si.
"Aha.. tak běž, ale vrať se mi.", usmál se. Povytáhla jsem koutky a vyšla schody nahoru. Zaklepala jsem na Nickův pokoj a bez vyzvání vstoupila.
"Ehm ahoj.", řekla jsem a dveře za sebou zavřela.
"Nazdar?", řekl udiveně. "Proč jsi přišla?", zeptal se, ale ani koutkem oka na mně nepohlédl.
"Kvůli mé sestře. Hrozně se kvůli tobě trápí.", povzdychla jsem si.
"Ona si myslí, že bych se s ní vyspal a potom ji odkopl. Proč by se kvůli mně měla sakra trápit?", vyjel po mně.
"Hele brzdi. Ona to tak nemyslela. Bála se.", zklidnila jsem ho.
"Čeho by se měla bát? Mně? Panebože proč?", uchechtnul se.
"Zlomil jsi jí srdce a ani o tom nevíš.", zakroutila jsem hlavou.
"Jestli chceš vědět, kdo komu zlomil srdce, tak se nad tím nejdřív zamysli. A ona taky. Až si to srovná v hlavě, ať přijde.", řekl stroze a já odešla. Vrátila jsem se dolů k Joeovi, který se už bohužel převlékl do normálního oblečení. Chtěla jsem si sednout vedle něj, ale než jsem to stihla udělat, strhl si mně na klín a přitiskl k sobě.
"Tak co?", zeptal se a začal obdarovávat můj krk jemnými polibky.
"Řekl, že prý má přijít, až si to srovná v hlavě.", povzdechla jsem si a odstrčila ho od mého krku.
"Co se stalo?", řekl smutně.
"Nic.", zasmála jsem se, přitáhla jsem si ho za bradu a hladově políbila.
22. srpna 2010 v 18:48 | Megnick *
Every one needs to be loved 0.9 / Ellie
Nevěřícně jsem stála před dvěřmi a nedokázala uvěřit tomu, co jsem způsobila. Já blbá jsem si stála na svém, že hledám dlouhodobý vztah, ale až teď mi došlo, že lepšího kluka už nenajdu. Kdybych byla co k čemu, otevřela bych domovní dveře a rozeběhla se za ním. Jenže mé nohy se proměnily v kus dřeva a já zůstala stát na místě. Kola jeho mustangu se lehce otřely o příjezdovou cestu a on odjel pryč.
Když jsem konečně byla schopna pohybu, utekla jsem do svého pokoje a dopadla na 'naštěstí' měkkou postel hlavou dolů a konečně pustila slzy na povrch.
Hlavou mi zněla stále dokola jedna otázka. Proč? Proč jsem taková kráva? Proč nědokážu držet jazyk za zuby? Proč nepoznám štěstí když stojí přede mnou?
Na to jsem měla jednu odpověď. Tolik se zaobírám tím, abych byla šťastná, že si nevšimnu, když to co hledám mám na dosah ruky.
Jenže kdybych za ním běžela a prosila o odpuštění, co by si o mně asi pomyslel. Že nevím co chci a, že to dělám protože se s ním nechci hádat a protože nechci, aby se kvůli mně trápil.
..:O DVA DNY POZDĚJI:..
Celé noci a dny trávím brečením. Mé sestře to už začíná lézt krkem, ale co s tím zmůžu. A co jsem si uvědomila? Že Nick není jako kluci, se kterými jsem kdy něco měla. Když se na něj podívám, cítím zvláštní šimrání v břiše a něco mně k němu táhne. A teď pointa. To co mně k němu přitahuje, je láska. Jenže to se on, ani nikdo jiný nesmí dozvědět.
..:O TÝDEN DÉLE:..
Vím, že jsem si slíbila, že mu to nepovím a, že ho nesmím vidět, ale čím déle to před ním tajím, tím hůř mi je. Nejsem si jistá, jestli to dlouho přežiju.
..:O DVA TÝDNY POZDĚJI:..
Mé chování zřejmě přesáhlo vrchol. S nikým jsem nekomunikovala. Někdy jsem prostě jen tak dřepěla v koutě a houpala se dopředu a dozadu. Má sestra o mně měla očividně strach, protože zavolala doktora.
"Toto není normální chování..", slyšela jsem doktorův šepot za dveřmi.
"Já vím, já vím. Jeden kluk jí zlomil srdce a ona se s tím těžce vyrovnává. Nemůžete jí dát nějaká antidepresiva?", zeptala se ho Mell vystrašeně.
"Tady nejsou léky na místě. Za těchto okolností bych ji zavřel do ústavu pro duševně postižené lidi.", řekl a já jsem vykulila oči.
"Vy jí chcete dát do cvokárny?", vyjekla a vběhla ke mně do pokoje. Klekla si a bezmocně se na mně podívala.
"Řekni něco.. prosím.", zatřásla se mnou. Chvíli jsem vyjeveně koukala a potom jsem otevřela a zase zavřela ústa. Zhluboka jsem se nadechla.
"Něco..", zašeptala jsem. Můj hlas zněl poněkud chraptivě a zanedbaně. Jakobych nemluvila roky a ne 3 týdny.
"Vtipná za každejch okolností co?", zamračila se Mell ale poté mně objala. Odstrčila jsem ji od sebe a poté váhavě vstala. Mé ochabělé nohy mně moc neposlouchaly ale donutila jsem je přejít místnost až k televizi. Sedla jsem si na gauč a zapnula jí.
"Jak vidíte nic mi není. Chvilkovou úzkost snad může pociťovat každej ne?", řekla jsem a začala přepínat programy.
"No, když to vidíte takhle.. Slečno Bayerová..", otočil se na mou sestru, "zavolejte kdyby něco.", řekl a odešel.
"ELLIE JESSICO!", zakřičela jakmile byl doktůrek z dohledu. "Můžeš mi vysvětlit k čemu tahle šaráda? To na mně teď přestaneš mluvit? Když Ti de o kejhák tak seš najednou v normálu co?", zakřičela na mně.
"Budu se snažit chovat normálně.", řekla jsem po chvilce.
"To bych Ti doporučovala.. protože.. já.. já jsem o tebe měla vážně starost. Strašně jsem se bála. Pro mně to taky nebylo lehké Ellie.", padla ke mně a prudce mně objala.
"Já vím, já vím. Ale ty si neumíš představit, co jsem prožívala. Přemýšlela jsem I nad sebevraždou.", povzdychla jsem si.
"Cože?", vykulila oči. Odvrátila jsem pohled. Bylo těžké o tom mluvit. A teď, když se musím zase otevřít bude můj život ještě komplikovanější.
11. července 2010 v 11:36 | Makuška *
Every one needs to be loved 0.8 / Mellisa
Právě bylo 14:00 hodin a já jsem šílela jak pominutá. Podvědomě jsem doufala, že bude mít Joe zpoždění abych měla víc času se připravit, protože jestli s ním někam půjdu neučesaná, neumytá a neoblečená, tak nevím, jestli se mu budu líbit.
Dala jsem si rychlou sprchu, abych ze sebe spláchla jak všechny nečistoty tak obavy, že jak mně uvidí, pošle mně znovu domů s tím, že takovou on nechce.
Poté jsem se oblékla - na jeho radu - nenápadně. Vzala jsem si černé roury a červené triko.
Vlasy jsem si sčesala do hladkého culíku a podívala se na hodiny: 14:59. To jsem to teda stihla na poslední chvíli. Než jsem se nadála, zazvonil dole zvonek. Rozeběhla jsem se z koupelny, sjela schody po zábradlí a vběhla do předsíně. Když jsem otevřela dveře, málem jsem na něm mohla oči nechat. Měl na sobě rourovaté kalhoty z džínoviny a bílou košili rozepnutou uprostřed hrudi, což mi poskytovalo pohled na jeho svaly. Na nose měl posazené zrcadlové ray-ban a usmíval se na mně.
"Jsi nádherná.", řekl stále s tím úsměvem.
"Díky. Ty taky nejsi k zahození.", dloubla jsem ho do žeber.
"Mmm.", zamumlal a koutky mu stále neochabovaly. "Asi bychom už měli jít.", zasmál se a vzal mně opatrně za ruku, jako bych se měla rozpustit. Po pravdě .. nebylo k tomu daleko.
"Kam mně vezmeš?", zasmála jsem se a nechala se vést k jeho autu.
"No myslel jsem třeba do parku a potom na oběd.", odpověděl s úsměvem.
"To zní pěkně.", usmála jsem se na něj. Galantně mi otevřel dvěře od jeho namakaný vůz a pohledem naznačil, abych se posadila. Zavřel za mnou a poté oběhl auto a sám si sedl na místo řidiče. Celou cestu se usmíval. Vypadal velmi šťastně a sem tam po mně pomrkával. Nedivila jsem se, když se do mých tváří dostavila ona červeň, která mu ztvárňovala mou stydlivost. Povzbudivě mi stiskl ruku a poté ji zase položil na volant. Jeli jsme mlčky, ale to ticho bylo příjemné. Tak nějak jsme si vyjadřovali opětovanou náklonnost, kterou jsme k tomu druhému cítili, ale ani jeden si ji doopravdy nechtěl připustit.
"Tak jsme na místě.", usmál se, auto se zastavilo a motor utichnul. Neodpověděla jsem, jen jsem se zazubila. Vystoupil a znovu mi otevřel dveře, abych mohla vylézt a poté mi nabídnul rámě. Ochotně jsem se na něj zavěsila a on druhou rukou zavřel a poté zamknul jeho Ferrari, které nepochybně muselo stát pěknou sumu.
Společně jsme došli až k jedné z laviček, kde jsme se usadili. Nepotřebovali jsme slova. Naše úsměvy a štěstí, které jsme pociťovali, vypovídalo za vše.
"Jsem rád, že jsi tady se mnou.", stiskl mou ruku v té své.
"Stejně bys mně sem dokopal I kdybych nechtěla.", zasmála jsem se.
"Já bych to neudělal.", zakroutil hlavou. "Takhle se k dívkám nechovám.", usmál se. Udivením mi spadla brada až k zemi.
"Páni. Takovýho kluka jsem ještě nepotkala. Ty se snažíš svýmu bráchovi sehnat holku, jsi milý, nesobecký, sympatický, musím uznat, že I docela hezký, k dívce se chováš jako pravý gantleman a ke všemu jsi celebrita. Chlape ty seš sen každý holky!", zakroutila jsem nevěřícně hlavou. Jak může být někdo tak dokonalý?
"I tvůj?", zeptal se s nadějí.
"Co můj?", zhluboka jsem se nadechla. Doteď jsem si nebyla vědoma svého prořeku.
"Jestli jsem tvůj sen.", vyplázl na mně jazyk.
"Noo .. možná.", nervózně jsem se zasmála.
"Takže bych měl šanci?", zeptal se a trochu se ke mně přiblížil.
Nikdy si neodpustím, že jsem té situace nevyužila a nepolíbila ho, ale to je teď jedno.
Jemně jsem ho odstrčila a spustila.
"Možná někdy později.", usmála jsem se.
"Proč?", zeptal se se smutkem v očích.
"Protože jsme se včera poznali.", tiše jsem se zasmála.
"Já vím, já vím .. ale já .. Tě mám rád.", pozvedl mi obličej za bradu, aby byl v úrovni té jeho.
"Vždyť já tebe taky, ale radši bych byla, kdybychom se nejprve poznali.", vyklopila jsem, co jsem měla na srdci.
7. července 2010 v 7:52 | Makuška *
Every one needs to be loved 0.7 / Ellie
Mell je vážně zamilovaná až po uši. To by poznal i hluchoslepej. Ona má celkově hrozný štěstí.
Já nejenže, že optoti ní propadám ve škole a opíjím se na večírcích, ale ona už našla i lásku a pochybuju, že by někdo stál o takovou jako jsem já.
"Crrrrr..", zazvonil někdo. Znuděně jsem se dobelhala ke dveřím a otevřela. Především mně překvapilo, že to byl Nick. Myslela jsem, že to včera řekl jen tak, abych se cítila trapně, ale proč by jinak za mnou chodil ?
"No ahoj .. to byla doba .. málem jsem tam zmrznul!", zanadával Nick se skřiveným obočím a třel si ruce. Podívala jsem se na venkovní teploměr a zasmála jsem se.
"Je 38°.", řekla jsem stále se smíchem.
"Ok .. nenachytala jsi se. Je mi šílený vedro, tak už mně pusť dovnitř.. doufám, že máte klimatizaci.", řekl a vstoupil.
"ELIEEE .. S KÝM TO MLUVÍŠ?", uslyšela jsem Melliin hlas zezhora.
"NICK PŘIŠEL!", zavolala jsem na ní.
"TAK AŤ POZDRAVUJE JOA!", řekla a potom jsem uslyšela bouchnutí dveří.
"Dobře .. tvou sestru mám z krku, jde se na věc.", sprásknul ruce a šibalsky se usmál. Začal ke mně přistupovat a jelikož jsem stála před dveřmi ven a ustupovala jsem před ním, hned jsem se o ně zarazila a vyjekla.
"Pššt .. neublížím Ti.", zašeptal a jednou rukou se opřel o dveře těsně
u mé hlavy. Tou druhou si mně přitáhl za pas a začal přibližovat obličej k tomu mému.
"N-Nicku .. proč ?", koktala jsem.
"Líbíš se mi Ellie. Moc. Jsi hezká, mila a jsi můj typ a já vždycky dostanu co chci.", šeptal a stále se přibližoval blíž.
"Ale já Tě vůbec neznám.", řekla jsem a slzy měla na krajíčku.
"Neplač .. prosím.", šeptal a jeho obličej už byl jen centimetr od mého. Jeho sladký dech mně omamoval. Jemné kudrlinky mně šimraly na obličeji.
"Ne.", snažila jsem se ho odstrčit, ale ruku mi pohotově chytil.
"Proč ?", zeptal se a v očích měl sklamání.
"Kdybych Tě teď políbila, vyspal by ses se mnou a nechal bys mně stejně, jako ty tvoje ostatní.", řekla jsem své obavy. Jakákoli holka by byla strašně šťastná, ale i když na to nevypadám, hledám vážný vztah.
"To si myslíš ?", septal se a odtáhl se. V jeho očích jsem viděla bolest.
"Podle toho, cos mi vyprávěl.", zamračila jsem se.
"Máš pravdu, neznáme se.", zašeptal .. zklamaně. Obešel mně, otevřel dveře a odešel z mého domu. Pokazila jsem to, nehorázně. Teď z nás sotva budou přátelé, natož aby z toho vznikl vztah.
6. července 2010 v 9:57 | Makuška *
Top Secret 0.6 / Mellisa
Byla jsem vážně neskutečně šťastná. Joe byl hrozně pozorný a milý. Tohle bych do rockové hvězdy nikdy neřekla.
Přihlásila jsem se na AIM a podívala se do kontaktů, jestli je onen pan záhadný online. A byl.
M. S. Love : Ahoj, stále mi nehodláš prozradit svojí identitu ?
DJ Danger : Už jsme se potkali =P
M. S. Love : Dobře .. chceš si hrát na přihořívá a hoří ? =D
DJ Danger : Tak nějak =P =D
M. S. Love : Ok ok .. bydlíš v naší ulici ?
DJ Danger : Přihořívá =D
M. S. Love : Dobře, počkej ..
Podívala jsem se z okna, skrz záclony. Prohlédla jsem si nejbližší domy a hned naproti nám jsem spatřila .. JEHO? Zastavilo se mi srdce. On bydlel celou tu dobu před námi a já si ho všimla až teď ?!
Překvapivě seděl u rozevřeného notebooku a potutelně se usmíval .. a mám ho Dangera!
M. S. Love : Už jsem zpátky.
DJ Danger : Zjistila jsi něco ? =)
M. S. Love : To by ses divil .. JODEPHE JONASI! =P
DJ Danger : Ok, našla jsi mně :D jak ?
M. S. Love : Jestli se chceš přede mnou schovat, nemáš bydlet naproti nám xD MUHEHE xD
DJ Danger : Já jsem věděl, že ta moje schovka nebude trvat dlouho =D
Najednou mi přišla žádost o videohovor. Bylo štěstí, že jsem se díky němu ráno cítila dosti šťastná na to, abych se alespoň trochu zkulturnila.
Přijala jsem a na pbrazovce se objevilo : YOU´RE CALLING WITH DJ DANGER.
"No ahoj krásko.", zasmál se tím jeho krásným, zvonivým hlasem, když mně uviděl.
"Krásko ?", divila jsem se.
"Moc Ti to sluší.", zasmál se.
"Jo ták .. díky .. ale na tebe nemám.", zazubila jsem se.
"Ale .. možná jsem krasavec, ale nejsem sobeckej a sobeckost by byla, kdybych Ti odepřel tvojí krásu. Na tebe nemá ani Meghan Fox, to Ti řeknu.", sjel pohledem všechno, co ze mně v kamerce bylo vidět.
"Si nějak věříš ..",, vyplázla jsem na něj jazyk, "Jo .. já a Meghan Fox ? Pomátl ses ?", zaťukala jsem si na čelo.
"To co řeknu, neberu zpátky.", povytáhl jeden koutek.
"Někdy Ti vyfotim, jak vypadám ráno a hned Tě to lichocení přejde.", vyplázla jsem na něj jazyk.
"A není ráno náhodou ?", zasmál se.
"Dobře dobře, nachytal jsi mně.. ve skutečnosti jsem totiž Meghan Fox.", zasmála jsem se.
"Tomu bych i věřil.", zasmál se.
"Ok .. tak dost .. nestřílej si ze mně.", hraně jsem se zamračila.
"Já mluvím vážně.", řekl pouze.
"No jasně ty celebrito. Ségra buší na dveře, musím končit .. pa.", řekla jsem a ukončila hovor. Pravdou je, že Ellie za dveřmi nebyla a já musela končit, protože bych jinak asi samým štěstím omdlela.
"NIKOHO JSEM NESLYŠEL.", přišla mi SMS od DJ Dangera. Zapoměla jsem, že z AIM se dají posílat SMSky.
"Tak jsi hluchej =P", odepsala jsem spěšně.
"To bych řekl =D. Vykoukni z okna.", stálo v SMS. Vykulila jsem oči a s údivem přešla okno, načež jsem roztáhla záclony. Naznačil, ať otevřu okno. Udělala jsem tak a čekala, co z něj vypadne.
"Vyzvednu Tě ve tři .. a žádné ale.", usmál se.
"Cože ?", vyhrkla jsem.
"Obleč se nenápadně.", dodal.
"Hmm ..", pozvedla jsem jeden koutek.
"Jestli s tím máš problém, mně je to jedno .. vezmu Tě s sebou ať chceš nebo ne.", zasmál se.
"Ok .. já jen, jestli to mám považovat za rande.", řekla jsem a přitom si namotala jeden pramínek svých blonďatých kadeří na prst.
"Přeber si to jak chceš .. já se přizpůsobím.", usmál se. "Tak ve tři.", řekl a zavřel okno.
12. června 2010 v 9:49 | Makuška *
Every one needs to be loved 0.5 / Ellie
Mell dorazila domů celá rozzářená chvíli po mně.
"Co se tak raduješ?", řekly jsme obě dvě nastejnou se smíchem.
"Nick je úžasnej .. jak vidím, Joe je taky super.", usmála jsem se.
"Super? On je perfektní.", rozhodila rukama, "Je milej, šikovnej, krásnej, roztomilej, úžasnej, pozornej .. Má všechno co si žena může přát.", rozbásnila se.
"Buď v klidu. Já Ti pana dokonalýho neberu.", zasmála jsem se.
"To bych Ti radila.", zazubila se, "A co ty a Nick?", zeptala se.
"Co by? Nic .. myslím, že z nás budou dobří přátelé.", pokrčila jsem rameny.
"Jo .. Joe mi říkal, že je to hroznej stydlín a nikdy si pořádně nenašel holku.", řekla soucitně. Kdyby tak věděla, jakej je doopravdy.
Druhý den jsem se probudila s krásným pocitem z předešlého dne. Jakmile jsem vyskočila z postele, šla jsem vykonnat ranní hygienu. Poté jsem se oblíkla a seběhla do jídelny. Překvapivě už tam byla Mell, která nikdy nevstává dřív než já a nikdy mi nedělá snídani.
"Co se Ti stalo?", zasmála jsem se.
"Taky Tě zdravím.", zazubila se.
"Ok ok, brý ráno a řekneš mi už, co to s tebou je?", usadila jsem se k prostřennému stolu.
"Jsem šťastná.", vydechla, přinesla palačinky, sedla si naproti mně a rukou si podepřela hlavu.
"Páni .. ty jsi zamilovaná.", zasmála jsem se.
"Už to tak bude.", přikývla.
"Ale musím uznat, že ten Joe je fešák.", řekla jsem.
"Jo .. Joí je k sežrání.", zavřela oči.
"A už jsi se s ním domluvila na nějaký rande?", usmála jsem se.
"Blázníš? Bude ze mně mít slepici!", sklopila pohled.
"Nevyměnili jste si náhodou čísla?", zeptala jsem se.
"Jo .. ale ..", chtěla zapírat.
"Myslíš, že by Ti ho dával, kdyby ses mu nelíbila?", zasmála jsem se.
"Ne.", řekla pouze.
"Tak vidíš.", řekla jsem a zakousla se do chutné palačinky. Myslím, že jsme obě dvě rády, že jsem nás tam dostala.
7. června 2010 v 16:34 | Makuška *
Every one needs to be loved 0.4 / Ellie
"Že jim to spolu sluší.", usmála jsem se - jak jsem zjistila - na Nicka Jonase. Už jsem o něm slyšela. Je to zpěvák, bubeník, skladatel, kytarista a bla bla bla ve skupině Jonas Brothers.
"Jo, ale typnu si, že my bychom taky nebyli k zahození.", mrknul na mně.
"Teda na to, že Tě sem Joe vzal, aby ses s někým seznámil se chováš docela sebejistě.", zasmála jsem se.
"Hele .. ty s myslíš, že píšu jenom písničky, když sem zavřenej ve svym pokoji?", šibalsky se usmál. Vykulila jsem oči.
"A co prsten?", zeptala jsem se.
"To je spíš taková ozdoba. Žádný člen rodiny to nedodržuje.", pokrčil rameny.
"Tak to je něco.", zasmála jsem se.
"Jo, ale od našich rodičů to bylo taky nefér. Nechali nás přísaha, když jsme byli ještě malí a to jsme tomu prd rozuměli.", řekl a následně zrentgenoval celou mou postavu.
"A u tebe bych si dal říct.", pozvedl jeden koutek.
"Tak si nech zdát.", vyplázla jsem na něj jazyk.
"Já Tě stejně dostanu.", usmál se a jeho pohled znovu zabloudil k Joeovi a Mell. Nasucho jsem polkla. Nick se mi líbil a to dost. Byl krásný, milý, okouzlující, vtipný .. prostě idol všech holek v mém věku.
"Tím bych si nebyla tak jistá.", řekla jsem, ale v duchu jsem věděla, že pokud si budeme udržovat kontakt, tak se to stane.
"Dáš mi číslo?", zetal se jakoby mi četl myšlenky.
"Jo, jasně.", řekla jsem a vytáhla svůj blackberry. On zase svůj I-phone a navzájem jsme si vyměnili čísla.
"Sama se mi chytáš do sítě.", zakroutil hlavou.
"Zvažuj slova.", zasmála jsem se a vyfotila si ho. Hodil na mně nechápavý pohled.
"Abych věděla, kdo mi volá.", vysvětlila jsem.
"Jo tak..", usmál se a udělal to samé. Až na to, že hledáček mířil někam do mého výstřihu.
"Ty jsi nepoučitelnej.", zasmála jsem se.
"Celej já.", přitakal. Vstala jsem, obešla stůl a natáhla k němu ruku.
"Co je?", zeptal se.
"Sobota.", zasmála jsem se. "Chci si zatancovat.", řekla jsem. Zakoulel očima, ale vstal a chopil se mé ruky. Jako naschvál začala hrát pomalá hudba k ploužáku. Proklínala jsem DJeje, který tam dnes hrál, ale udělala jsem, co se po mně chtělo. Přitáhla jsem si Nicka k sobě a ruce obmotala kolem jeho krku. Hlavu jsem si položila na jeho rameno a on nestál pozadu. Své ruce přesunul na můj zadek. Ovšem já jsem je dala tam, kde by měly být - na pas. Nespokojeně zavrčel, ale dál se tím nezabýval. Lehce jsme se pohybovali do rytmu mezi ostatními tančícímy páry a ani jsme si neuvědomili, že písnička už dávno skončila a celý sál se vyprázdnil.
"Děkuju za tanec .. bylo to .. kouzelné.", usmála jsem se.
"Nemáš zaco .. celkem jsem se bavil.", odpověděl mi.
"To jsem ráda.", řekla jsem. Nick mně vyprovodil až domů. (Mell šla s Joem.)
"Tak dobrou noc.", usmála jsem se přede dveřmi.
"Ani pusa nebude?", zamračil se.
"Ne.", vyplázla jsem na něj jazyk.
"Stejně mi jí jednou dáš .. a nejento.", šibalsky se usmál a začal ke mně přistupovat. Štěstí bylo, že už jsem měla otevřené dveře, takže jsem vzala za kliku a otevřela.
"Dobrou Nicku.", zasmála jsem se a zabouchla mu před nosem. Slyšela jsem zasmátí a potom kroky, které se čím dál tím víc vzdalovaly.
"JÁ TĚ STEJNĚ DOSTANU. PŘIPRAV SE NA TO!", zapípala mi esemeska. Jen jsem se usmála.
7. června 2010 v 16:33 | Makuška *
Every one needs to be loved 0.3 / Mellisa
Musím uznat, že se mi ten kluk hrozně líbí. Asi budu Ellie nadosmrti vděčná, ovšem to se nesmí nikdy dozvědět. Snažila jsem se vzpomenout si na něějaké kroky, ale moc to nešlo.
"Neumím tančit.", sykla jsem k němu.
"Nech se vést.", zašeptal mi těsně do ucha. Pomalu jsem rozpoznávala, že se naše těla pohybují do rytmu hudby a my lehce zapadli do ostatních tančících párů, kterými jsme byli obklopeni.
"Jak se jmenuješ?", zeptal se mně.
"Mellisa .. a ty?", odpověděla jsem.
"Joseph .. ale říkej mi Joe.", usmál se.
"Ok.. ty mně Mell.", řekla jsem.
"Kolik Ti je?", zeptal se.
"17.", odpověděla jsem.
"Mně 20.", řekl mi.
"Jsi odtud?", zeptala jsem se.
"Ano .. vzal jsem sem bráchu .. furt sedí doma, tak jsem ho chtěl s někým seznámit.", jeho pohled zabloudil k našemu stolu, "A jak koukám, podařilo se mi to.", řekl s psměvem, jelikož Ellie a ten kluk se stále smáli. Byl na ně hezký pohled, ale horší už bylo představit si, že se smějí mně a Joeovi, což byla zcela jistě pravda.
7. června 2010 v 16:31 | Makuška *
Every one needs to be loved 0.2 / Ellie
Jakmile jsme se dostaly domů, začala dlouhá přednáška o tom, jak se mám chovat.
"No tak Mell.. všechno je v pořádku.", poplácala jsem jí po zádech.
"Jo .. ale kdyby nepřišel ten .. Big Rob .. ", rozdýchávala svůj hněv.
"Klid .. vem si prášky na uklidnění ..", vyndala jsem ze skříňky s léky malou krabičku. Mell měla občas problémy s nervy .. proto se stranila jejího okolí. Převzala ode mně prášky, z lednice vyndala vodu a kopla to do sebe. Pár vteřin ještě rozdýchávala naštvání, ale potom se naštěstí uklidnila.
"Promiň.", sklopila pohled.
"Nemáš se za co omlouvat, to já ..", objala jsem jí.
"Slib mi, že už nikam - na žádný večírek - nepůjdeš bez doprovodu.", podívala se na mně přísným pohledem.
"Slibuju ..", usmála jsem se, "Ať mně trefí blesk, jestli lžu!", zasmála jsem se a uskočila z místa.
"Hej.", zasmála se Mell.
"Ok, čestný člověčí, že nikam nepůjdu bez tebe.", řekla jsem vážně.
"Tak se mi to líbí.", oprášila si ruce a odešla do svého pokoje.
S Mell je sranda, ale někdy to přehání. Dřív se mnou chodila na večírky, ale jednou, když jí přisypali do pití nějaký prášky a musela bejt asi dva tejdny v nemocnici, vzdala se této zábavy a začala se chovat jako zodpovědná holčička.
V některých ohledech jí to svědčí. Např. Má jedničky ve škole, už dokonce zajištěné stipendium na New Jerseyské fakultní univerzitě, přátelí se snad s celou školou, což má taky nějaké výhody. Když si na ní někdo dovoluje, poštve proti němu kluky z nejvyššího ročníku.
Ale ona si neuvědomuje, co právě svéé osobě provedla. Když jsem řekla, že nikam nepůjdu bez ní, myslela jsem to vážně a doslova. Až se dozvím o příští kalbě, donutím jí tam jít, ať po dobrém, nebo po zlém.
------------
"Mell .. je čas jít!", prozpěvovala jsem si.
"Proč mi nepovíš kam?", založila si ruce na prsou. Sice byla chytrá, ale na tohle asi její mozeček nestačil.
První pořádná party byla na obzoru minimálně za měsíc, takže jsem musela využít každé situace. PLES! Já a jít na ples .. P - L - E - S. Stále tomu nemůžu uvěřit. Ale je to pro dobro mojí sestry, tak to musím přetrpět.
Obě dvě jsme na sobě měly krásné šaty jako pro princeznu a jí to stále nedocházelo. Já měla krátké modré bez ramínek, podobné jako měla Selena Gomez v programu na ochranu princezen a Mell měla růžové na ramínka ke kolenům. Mé vlasy jsem nechala volně rozpuštěné a jejich přírodní hnědá ladila s barvou šatů. Mell měla její blonďaté kadeře vyčesané do velkého, složitého drdolu. S make-upem jsem to nepřeháněla. Ovšem celkový výsledek byl fantastický. Jestli to můžu říct, vypadaly jsme naprosto úchvatně. Šly jsme pěšky, jelikož ani jedna z nás neměla auto.
Všechny pohledy se za námi otáčely, což bylo dobré znamení.
Jakmile jsme vešly do sálu, hudba se zastavila a hlasy oněmněly.
Usmála jsem se na celý sál a hudba začala znovu hrát. Páry se roztančily a my jsme se vydaly hledat volná místa.
"Ell, proč jsi mi neřekla, že jdeme na ples. Neumím tančit!", zanadávala Mell.
"Ale umíš. Jen si vzpomeň.", zasmála jsem se a postrčila ji dál. Dostrkala jsem ji až ke dvěma volným místům. Seděli tam jen dva kluci a vedle nich nikdo.
"Nazdar kluci. Je tu volno? Ano? Můžeme si přisednout? Super, díky.", mluvila jsem si sama pro sebe a strčila jsem trucující Mell na jednu z volných židlí. Sama jsem si sedla na tu druhou vedle jednoho z nich. Měl kudrnaté krátké vlasy, byl vysoký a velice pohledný.
Ten druhý byl také hezký, ale ne tolik, jako ten, vedle kterého jsem seděla.
"Vlastně tu volno je a sednout si také můžete.", zasmál se ten, vedle kterého jsem seděla. Najednou začala hrát pomalá hudba a ten co seděl vedle Mell se zvedl.
"Smím prosit?", zeptal se jí. Mell po mně hodila bezmocný pohled.
"No já..", řekla pomalu.
"Ona chce říct, že si s tebou hrozně ráda zatancuje, že jo.", sladce jsem se usmála a zvedla ji ze židle.
7. června 2010 v 16:31
Every one needs to be loved 0.1 / Mellisa
Ráno jsem vstala a doufala, že nebudu muset řešit nějaké přebytečné problémy. Byla sobota, tudíž jsem neměla školu. Nasnídala jsem se a zasedla k notebooku. Zapla jsem AIM a hned mi naskočila o přidání mezi přátele od DJ Dangera. Napsala jsem mu.
M. S. Love: Ahoj, kdo jsi?
DJ Danger: Mimozemšťan.
M. S. Love: Hezký.. máš jméno?
DJ Danger: Moje jméno nepotřebuješ znát.
M. S. Love: Tak jinak.. proč sis mně přidal do přátel?
DJ Danger: Nudil jsem se.. tak jsem myslel, jestli bys nepokecala.
M. S. Love: Hele.. já nejsem moc společenský typ.
DJ Danger: Já vím.
M. S. Love: ??
DJ Danger: Tak trochu Tě znám.
M. S. Love: V tom případě nevidím jedinou záminku v tom, proč mi nechceš říct tvé jméno!
DJ Danger: Věř mi, je to tak lepší.
Uživatel DJ Danger je offline.
"Srab..", pomyslela jsem si. Byl to opravdu velice dlouhý a příjemný rozhovor..
Nikdy jsem nepochopila, proč mi tehdy to jméno nechtěl říct, ale zpět k ději.
Ai půl hodiny jsem tak bloumala po netu, až jsem zabloudila k
www.disneydreaming.com . Klikla jsem na první odkaz a překvapivě mně zaujal nadpis: JONAS BROTHERS MAJÍ PAUZU.. ZŮSTÁVAJÍ V LOS ANGELES.
Začala jsem číst dál:
Světově populární skupina Jonas Brothers už má zřejmě dost všech paparazziů, proto se rozhodla dát si krátkou pauzu. Zhruba měsíc se tedy nebudou oběvovat na žádných koncertech, natáčeních i všelijakých akcích. JB si zkrátka užívají 'prázdniny'.
Jonas Brothers nemám zrovna v lásce, proto jsem se divila, že mně článek tolik zaujmul. Zatřepala jsem hlavou a šla se radši projít ven. Cestou jsem viděla jednoho podivného chlapíka a vedle něj šla holka, asi v mém věku. Byl obtloustlý, né moc vysoký. Mněl bradku a dlouhé černé vlasy. Byl to černoch. Nevypadal zrovna věrohodně. Pozorně jsem se podívala na tu dívku.
"Ach ne..", povzdechla jsem si, když jsem v ní poznala svou sestru. Vydala jsem se jejich směrem. Černoch hrubě svíral Elliino zápěstí a ona se mu snažila vymanit.
"Pusťte ji.", nakázala jsem mu přesto, že jsem věděla, že se mi akorát tak vysměje do očí.
"A ty si jako kdo?", uchechtnul se.
"Záleží na tom? Já nebudu mít problémm, až Vás chytí.", opáčila jsem.
"Holčičko nebuď drzá, nebo se Ti tak akorát jenom něco stane.", řekl mi.
"Já nejsem drzá, pouze Vám radím.", řekla jsem mu. V tom se napřáhl rukou, ve které před tím držel Elliinu ruku a vrazil mi pěstí do břicha, až jsem odletěla dva metry dozadu. Ellie ke mně přiběhla.
"U-uteč.", vykoktala jsem ze sebe. Pobradě mi stekl proudek krve.
"Ne, nenechám Tě tu.", odporovala a pomohla mi vstát. Chlápek se zatím přibližoval k nám. V tu chvíli vedle nás prudce zastavilo auto a z něj vylezl další obrovitý černoch. Říkala jsem si 'a je s námi amen', ovšem ten chlápek přistoupil k našemu protivníkovi a dal mu takovou herdu do obličeje, že by se za to nemusel stydět ani profesionální zápasník. Ten tlusťoch se svalil k zemi.
"Já Ti dám dovolovat si na holky.",řekl a zvednul ho ze země. "Teď uteč, nebo si Tě ještě podám!", hrozil mu. Černoch vzal nohy na ramena a náš zachránce se na nás otočil.
"Jste v pohodě?", zeptal se nás.
"Jojo, ale tady moje sestra jak vidno ne..", podívala se na mně s lítostivým pohledem.
"Nechceš zavést do nemocnice?", zeptal se mně ten obr.
"Ne, děkuji.", odpověděla jsem mu.
"Jmenuji se Robert Feggans, ale říkají mi Big Rob.", představil se.
"Já jsem Ellie a tohle je moje sestra Mellisa.", představila nás má sestra.
"Je mi ctí holky, že jsem Vás poznal, ale už budu muset jít.", podíval se na hodinky.
"Nashledanou.. a děkujeme.", řekla jsem mu, než nastoupil do svého 'namakaného' autíčka a odjel.
"Tak to bylo divný.", řekla Ellie.
"Jo.. poď prosimtě domů, než se Ti zase něco stane.", zasmála jsem se a táhla jí pryč.
7. června 2010 v 16:29 | Makuška *
Every one needs to be loved - úvod
Ellie Jesicca Bayer (17)
Ellie je typická teenejdžerka. Navštavuje různé party, nosí stylové oblečení, jde podle nejnovějších trendů.. Ovšem vždy dbá na své okolí a dává si pozor, aby její chování nezašlo moc daleko..
Mellisa Sarah Bayer (17)
Mell je Elliino jednovaječné dvojče. Je však o pár minut starší, než její sestra. Nesnáší, když jí lidé zaměňují za Ellie, proto si její hnědé vlasy obarvuje na blond. MEll není tolik divoká jako její sestra, radši je doma a chatuje s kamarády. Mell je spíš samotářský typ.
Dále:
Nicholas Jerry Jonas (17)
Joseph Adam Jonas (19)
Kevin Paul Jonas (22)
Danielle Deleassa (23)
Jak se příběh bude vyvíjet? Kdo změní oboum děvčatům život? To se dozvíte, když budete číst dál..
