http://itsaboutjonas.blog.cz/ cs http://itsaboutjonas.blog.cz/ http://bd.jxs.cz/it/itsaboutjonas/profile.jpg?66444117 <div style="text-align:center"><span style="Century Gothic&quot;;color:black">I don´t understand you! / 02</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">Jsou tři hodiny ráno a já vstávám. Letadlo letí za dvě hodiny, což znamená, že hodinu tam pojedeme a další hodinu budeme zařizovat věci kolem odletu. Všichni jsou nachystaní a kufry jsou v taxíku. Auta a dům budeme prodávat na dálku, takže nic z toho už nikdy neuvidím. Začnu úplně jiný život na úplně jiném místě. Změním se i já. Vše bude naprosto jinak. Cítím to.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">…..</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">A jsme na místě. Dům je snad tisíckrát větší než ten předchozí, zahrada velká jako fotbalová hala a bazén jako 4 garáže na náklaďáky vedle sebe. Jsem ohromená. Tolik jsem toho nečekala.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">Veškerý nábytek byl již zařízený a mně stačilo naskládat všechno do poliček a skříni v mém, též obrovském pokoji. Stěna v čele místnosti byla prosklená, takže jsem měla nádherný výhled na okolní krajinu. Po delším zkoumání jsem zjistila, že ve skle jsou zabudované dveře ze stejného materiálu, od kterých vedou točité bílé schody na zahradu, přímo k bazénu.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">Prohledala jsem každý koutek pokoje a snažila jsem se najít další vymoženosti. A potom, pod peřinou, ležel manuál. Návod jak používat pokoj jsem sice ještě nikdy neviděla, ale pustila jsem se do čtení.</span></div><div><em><span style="Century Gothic&quot;;color:black;border:none windowtext 1.0pt">1. Místnost je zvukotěsná, ke komunikaci s lidmi mimo tento pokoj použijte spínač na komunikátoru vedle dveří.</span></em></div><div><em><span style="Century Gothic&quot;;color:black;border:none windowtext 1.0pt">2. Všechnu elektroniku v pokoji, včetně vodního kohoutku a sprchy ve vaší koupelně, zapnete hlasovým povelem. Platí i pro všechny dveře.</span></em></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black"><br />"Sezame, otevři se.", zasmála jsem se. Ozvalo se tiché šoupání a vedle postele se otevřely další dveře, které vedly z mého pokoje. Samozřejmě, koupelna byla též nádherně zařízená.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">Byla jsem vděčná svým rodičům, že vybrali tento dům. Je nádherný. Samá technika, skoro žádná námaha. Neříkám, že bych nezvládla vzít za kliku u dveří, nebo ručně zapnout sprchu, ale hlasovým pokynem je to přeci jenom pohodlnější. Řeknete otevřít ledničku, zapnout sprchu, zhasnout lampu nebo cokoli jiného a vše se samo splní.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">Vybalila jsem si, vysprchovala se a padla do postele. Mám za sebou dlouhý let a budíček v jednu hodinu ráno. Potřebuju spánek. Teď hned.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">Probudila jsem se do krásného slunečného rána. Stále jsem nemohla uvěřit, že jsem ještě včera byla v Praze a teď jsem v Los Angeles, několik set kilometrů odtamtud. Ale teď jsem konečně šťastná. I když možná jenom na chvilku. Jakmile nastoupím do školy, všichni mně budou mít za tu, co neumí jejich řečí a budou se mi buď vyhýbat obloukem, dělat mi naschvály, ubližovat mi, šikanovat mně, nebo na mně bonzovat každou maličkost.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">Nechtěla jsem na to myslet, ani jsem nemusela. Předem jsem věděla, jak to všechno dopadne a nemusela jsem se tím dál zabývat. Mohla jsem být do konce prázdnin šťastná. Celý jeden měsíc bez všech starostí.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">Oblékla jsem se do černých rour a zářivě modrého trička. Žádná sláva to nebyla, ale já nestojím o to, abych vyčnívala někde nad ostatními, jakoby to chtěla každá jiná holka. Chci být obyčejná, chci zapadnout.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">Půjdu ven. Je 8 ráno, rodiče spí. Než se probudí, jsem dávno zpátky.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">"Otevřít.", zamumlala jsem směrem ke skleněným dveřím, které skoro splývaly s obrovským oknem místo jedné ze zdí. Dveře se samy otevřely, jak se dalo čekat a já vkročila na bílé, kovové, točité schody, vedoucí do prostorné zahrady. "Zavřít.", zavolala jsem, když jsem byla dole.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">Přeběhnout na druhý konec mi trvalo docela dlouho. Nevím kolik to bylo metrů. Sedm set, osm set … možná kilometr v průměru. Nevím. Ale rozhodně to nebylo krátké.</span></div><div><span style="Century Gothic&quot;;color:black">Proběhla jsem brankou ven na chodník, ale pak jsem se zastavila. Kam teď? Vůbec to tady neznám a navíc neumím anglicky. A když už o tom mluvím…</span></div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/i-don-t-understand-you-dil-2 http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/i-don-t-understand-you-dil-2 I Don't Understand You! Wed, 29 Jun 2011 14:12:37 +0200 <div style="background-color:#f3f9f9">"Od první chvíle,co jsi přišla do mojí kanceláře..Bože,byla jsi tak nádherná!Tak sexy..Včera v noci jsem byl jako v nebi.Asi tě miluju" chytl mě za ruce a zadíval se mi do očí."Já si to taky včera večer moc užila..Bylo to úžasný ale.." začala."Ale?" zeptal jsem se a sklopil pohled."Jsi můj šéf.Tohle byl jen úlet.Už se to nebude opakovat" pokrčila rameny a pousmála se."Jo,jasně,chápu..Já už půjdu,jestli chceš,vezmi si dneska volno.." zamumlal jsem a odešel.</div><div style="background-color:#f3f9f9">Dala mi košem.Jel jsem domů,osprchoval se,vzal si čisté oblečení a jel do práce.Wonder tam byla."Dobré ráno" pozdravila mě hraně."Dobré Wonder" pousmál jsem se a sedl si za stůl.</div><hr /><div style="background-color:#f3f9f9"><br /></div><div style="background-color:#f3f9f9"><span style="color:#ff0080">Podívala jsem se na Nicka a viděla v jeho očích zklamání. Jo, jasně. Měla jsem ho víc než ráda, ale je ,můj šéf, nemůžu si to dovolit. "Nechcete ... uhm, nechceš kávu?" chtěla jsem si ho udobřit. "Dal bych si. Wonder, netrap mě. Řekni, co ke mně cítíš. Prosím." "Nicku, nesnaž se. Už jsem ti řekla, byl .. to jenom úlet, nic víc to znamenat nemůže. Jsi můj šéf, tak se prober." řekla jsem a odešla udělat kávu. Když jsem se vrátila, Nick seděl u stolu s hlavou ve dlaních a nevšímal si světa. "Tady máš tu kávu." řekla jsem mu. "Díky, Wonder." odpověděl a chytl mě za ruce. "Miluji tě." řekl a jednu z nich políbil. "Prosím, Nicku." vyhrkla jsem a vytrhla se mu. Odešla jsem ke svému stolu a snažila se vžít do své práce.</span></div><div style="text-align:center;background-color:#f3f9f9"><span style="color:#ff0080">***</span></div><div style="background-color:#f3f9f9">"Na tohle nemám sílu.Jdu domů." Zvedl jsem se.Pořád jsem tu ředitel ne?"Kam jdeš?" zeptala se Wonder.Sjel jsem její postavu zahalenou v krátké sukni a tenkém tílku."Jdu domů.Nevydržím s tebou v jedné místnosti.Musím tě mít,musíš být má" vzdychl jsem a natiskl jí na pracovní stůl."To nejde Nicku." Zavrtěla hlavou."Ale já vím,že ke mně něco cítíš!Vím to a stejně to jednou vyjde najevo" snažil jsem se jí políbit,ale uhla."Wonder.Podívej se mi do očí"chytl jsem jí z bradu a otočil její nádherný obličej k svému."Kdybys ke mně nic necítila,nepozvala bys mě včera k tobě" mluvil jsem tiše."Nechala- nechala jsem se unést.Už se to nestane" urovnala si sukni a sedla si za stůl.</div><div style="text-align:center;background-color:#f3f9f9">***</div><div style="background-color:#f3f9f9"><span style="color:#ff0080">"Nicku, můžu si prosím odskočit?" zeptala jsem se po chvíli. "Jistě." odpověděl a já odešla. Na záchodě jsem si trochu opláchla obličej vodou a ještě chvíli na sebe zírala do zrcadla. Bože, vždyť je to můj šéf, nemůžu ho mít ráda. Ne, nevyčítala jsem si tu noc s ním strávenou, ani jeho city k němu jsem si nevyčítala. Nešlo mu odolat, ale stále je to můj nadřízený, tohle by se nemělo dít. Po chvíli se otevřely dveře a do místnosti vešel Nick. "Wonder." zašeptal a přešel ke mně. "Nicku, nechej mě. Někdo na to přijde." odpověděla jsem mu taky šeptem. Nick se mě přitiskl na zeď za mnou a přitiskl svoje ruce na stěnu, abych nemohla "utéct". "Nepřijde, o to se neboj. Wonder, potřebuji tě." řekl a políbil mě. "Ne-nemůžeme." odtrhla jsem se od něj. "My můžeme všechno." usmál se Nick a zamknul dveře. Potom přešel zpátky ke mně a políbil mě na krk. Pomalu jsem zase začínala roztávat. Podléhala jsem mu a on to věděl.</span></div><div style="text-align:center;background-color:#f3f9f9"><span style="color:#ff0080">***</span></div><div style="background-color:#f3f9f9">Konečně!Přitiskl jsem své tělo na její a začal jí líbat na krku a v plně vyvinutém dekoltu ."Já vím, že to chceš.Vím,že se ti to líbí" šeptal jsem a šmejdil jí rukama ve výstřihu."Nicku.Přestaň..To-tohle nemůžeme" zavzdychala.Hladil jsem jí po stehně,Dal si její nohy kolem pasu a posadil jí na linku s umyvadly.Roztáhl jsem jí nohy a postavil se mezi ně.Vysvékl jsem jí z těsného tílka a přejel jí prsty po plochém bříšku.Potichu zavzdychala a přitáhla si mě za týl ke svému obličeji."Tohle je špatné" zavzdychala a políbila mě.Sundala mi sako a začala mi rozepínat košili."Jsi tak nádherná" rozepl jsem jí podprsenku a zajel rukou pod sukni.V kanceláři zazvonil telefon."Sakra,musím to vzít" zvedla se rychle se oblékla a běžela v botech na tenkých podpatcích do kanceláře.Také jsem se oblékl a šel za ní."Zavolám ti pak.teď nemůžu" řekla rychle a zavěsila."Kamarádka?" pousmál jsem se a oblékl si sako.přikývla.</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/i-don-t-understand-you-dil-6 http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/i-don-t-understand-you-dil-6 Work a Little Differently Fri, 24 Jun 2011 20:54:13 +0200 <div style="text-align:center;border:0 initial initial">I don´t understand you!</div><div style="border:0 initial initial"><em style="border:0 initial initial"><br /></em></div><div style="text-align:center;border:0 initial initial"><em style="border:0 initial initial">Charllotte Frien .. tak se jmenuji. Jsem 17ti skoro 18tiletá dívka z České republiky. Mám ráda hudbu, poslouchám jí od rána do večera, ale že bych s ní měla sama něco společného? Ne. Neumím zpívat, ani hrát na nějaký nástroj. Všeobecně jsem antitalent. Krásy mi osud taky moc nenadělil a s gravitací nejsem zrovna nejlepší přítelkyně. Doslova omyl matky přírody. Jako bych byla jen nějaký nechtěný přírůstek mezi lidmi, nad kterým se boží ruka ani nezastavila. Jako bych se narodila nedopatřením. Nemám ani špetku z toho, co mají ostatní. Jenom obyčejný život bez bonusů.</em></div><div style="text-align:center;border:0 initial initial"><em style="border:0 initial initial">Můj život je jako dlouhá cesta tmou, kterou musím projít sama. Bez zastavení. Sama, bez jakéhokoli zpříjemnění.</em></div><div style="border:0 initial initial"><hr /><em style="border:0 initial initial"><br /></em></div><div style="border:0 initial initial">"Charllie!", uslyšela jsem řev své matky. Ona jediná - společně s otcem - při mně vždy stáli. Ale přátelé mi chybí. Rodičům se přeci jenom nemohu svěřovat se vším. Někdy je to trochu trapné. Ale takové nejlepší kamarádce bych mohla říct všechno. Jenže já žádnou nemám.</div><div style="border:0 initial initial">"Ano mami?", vběhla jsem do obýváku, kde s tátou seděli na pohodlné sedačce před velkou plazmovou televizí. Jsme bohatí. To je možná jediné, co dělá můj život trochu hezčí. Ale peníze nejsou všechno. Ani v nejmenším.</div><div style="border:0 initial initial">"Chtěli bychom Ti s tatínkem něco říct.", usmála se na mně a bradou kývla k volnému místu na jedné z pohovek. Ochotně jsem se posadila naproti nim a pozorně poslouchala.</div><div style="border:0 initial initial">"Budeme se stěhovat.", řekl s náznakem štěstí v hlase můj otec.</div><div style="border:0 initial initial">"Kam?", tázavě jsem nadzvedla obočí.</div><div style="border:0 initial initial">"Do USA. Los Angeles.", usmál se.</div><div style="border:0 initial initial">"Kam že?", vykulila jsem oči.</div><div style="border:0 initial initial">"Já i maminka umíme anglicky, na můj vkus dobře a navíc jsem tam dostal perfektní zakázku od jedné známé popové skupiny. Budou dobře platit.", promnul si ruce.</div><div style="border:0 initial initial">"Ehm tati, já neumím tou řečí ani slovo.", řekla jsem, stále udivená náhlým zjištěním.</div><div style="border:0 initial initial">"Já vím, holčičko, ale brzy se naučíš. Zařídíme Ti soukromého učitele a než se naděješ, budeš k nerozpoznání od ostatních.", řekl a já mohla přísahat, že si v mysli plánoval celou naši budoucnost. Vždy si náš život představoval jako na obláčku a prozatím to tak platilo jen pro ně dva. Já neměla, proč být šťastná. Trápila jsem se den co den. Ve škole se semnou nikdo nebavil, měla jsem špatné známky a nemám kamarády. Každou chvíli zakopávám o své vlastní nohy a často si něco narazím, natáhnu, překroutím, nebo zlomím. Tomuto se obláček říkat nedá.</div><div style="border:0 initial initial">"Tati, vždyť já neumím pomalu ani češtinu, natož nějakou cizí řeč.", zamračila jsem se.</div><div style="border:0 initial initial">"Srdíčko, uvidíš, že to bude v pohodě.", promluvila matka s úsměvem na tváři.</div><div style="border:0 initial initial">"Fajn, fajn. Kdy odlétáme?", zakoulela jsem očima.</div><div style="border:0 initial initial">"Dnes v noci. Promiň, že jsme Ti to řekli tak pozdě, ale sami jsme se rozhodli teprve teď.", řekl otec v klidu. Zavřela jsem oči a počkala, než se uklidním. Sebeovládání jsem také neměla nejpevnější.</div><div style="border:0 initial initial">"Ok. Jdu si zabalit.", řekla jsem a rychlým krokem odkráčela zpátky do svého pokoje. Vyndala jsem zpod postele obrovský cestovní kufr a položila ho na postel. Bezhlavě jsem do něj házela vše, co bylo ve skříni, na poličkách, na stole, na zemi i v koupelně a vůbec jsem se nedivila, že se tam všechno nevešlo. Jednu věc po druhé jsem je vyndala vedle kufru a poté pečlivě skládala dovnitř. Po hodině, možná dvou, se mi to konečně podařilo dát do čtyř velkých zavazadel, které jsem ještě před spaním donesla dolů pod schody. Nechala jsem si venku jen oblečení na další den, pastu se zubním kartáčkem a hřeben.</div><div style="border:0 initial initial">Stále jsem nemohla uvěřit, že se stěhuji tak daleko. Ale na druhou stranu je to pro mě nová šance. Musím ale doufat, že mně nebudou vnímat tak, jako tady v České republice, ale budou mně brát takovou, jakou jsem.</div><div style="border:0 initial initial">Osprchovala jsem se, převlékla do pyžama a lehla si do postele. Poslední noc v tomto domě. Ani si to pořádně neuvědomuji. Je to jen další nudný den v mém životě. Dalších protrpených 24 hodin. Další ztracený čas.</div><div style="border:0 initial initial">Nikdo by nechtěl můj život. Nikdo by nechtěl prožívat to, co já. A to i přesto, že moji rodiče jsou bohatí. K čemu mi je tolik peněz, když nemám, s kým se o ně dělit. Od rána do večera jsem zavřená doma, protože nemám s kým chodit ven, nebo do kina. Nemám nikoho, kromě svých rodičů. Klidně bych všechno bohatství vyměnila za jedinou kamarádku, nebo kamaráda. Za jediného člověka, který by mi dokázal ve všem porozumět a který by mně měl jen trochu rád. Nikdo takový - krom mých rodičů - ovšem nebyl na obzoru a myslím, že ještě dlouho nebude.</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/i-don-t-understand-you-dil-1 http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/i-don-t-understand-you-dil-1 I Don't Understand You! Fri, 24 Jun 2011 15:26:12 +0200 <div>Every One Needs To Be Loved / Díl 11. / Ellie</div><div>Mellisa řekla, že jde za Joem, tak jsem šla k sobě do pokoje. Zde jsem trávila většinu svého času. Byl to takový můj koutek beznaděje. A navíc - i když jsem si to sama nechtěla moc přiznávat - sem a tam jsem se skrz roztažené žaluzie dívala do oken Nickova pokoje. Ovšem, jen zřídka kdy se mi podařilo zahlédnout jeho nádhernou tvář.</div><div>Asi si nikdy neodpustím, že jsem mu řekla ... prostě, to, co jsem řekla. Nejradši bych tu svou nevymáchanou hubu pořádně propleskla, jenže ona by si stejně mlela dál to svoje.</div><hr /><div>"Ellie! Pojď okamžitě dolů!" Slyšela jsem hlas své sestry. Nebyla jsem moc ráda, že se už vrátila. Ne, že bych na ní byla naštvaná, nebo tak, ale poslední dobou mi dělalo potíže s někým se bavit.</div><div>"Udělala jsem něco?" Zeptala jsem se, jakmile jsem sešla schody.</div><div>"Právě, že jsi neudělala nic!" Zamračila se na mně.</div><div>"Nechápu." Zakroutila jsem hlavou.</div><div>"Nešla jsem za Joem. Chtěla jsem si popovídat s Nickem. A víš, co mi řekl?" Nadzvedla obočí.</div><div>"Ty jsi byla za Nickem? Zbláznila ses?" Vyjekla jsem.</div><div>"Neodházej od tématu!" Napomenula mně. "On je do tebe zamilovaný, Ellie!" Řekla mi a já jsem vykulila oči snad ještě víc, než byly doteď. Její slova mi zněla v hlavě jako ten nejkrásnější zvuk na světě. On mně miluje? Musela jsem si sednout, protože jsem měla pocit, jakobych ztrácela pevnou půdu pod nohama.</div><div>"J-Jak to víš?" Zeptala jsem se.</div><div>"Řekl mi, že má zlomené srdce. Ublížila jsi mu Ell. Ale stále tě má rád. Moc rád." Mírně se pousmála. Měla jsem v hlavě zmatek. Měla jsem radost. Ale také jsem se cítila strašně, protože jsem věděl, že se kvůli mně tolik trápil.</div><div>"Co má teď dělat?" Téměř jsem tuto otázku zašeptala.</div><div>"Měla by ses omluvit." Pokrčila rameny.</div><div>"Co když ho má omluva nebude zajímat?" Obávala jsem se.</div><div>"Bude, věř mi. Řekl, že až ho pochopíš, že máš přijít. Stále o tebe stojí." Usmála se. Víc jsem nepotřebovala slyšet. Běžela jsem ven, jak nejrychleji jsem mohla. Přeběhla jsem ulici a zazvonila na zvonek.</div><div>"NICKU! SEBER SE A BĚŽ OTEVŘÍT!" Ozvalo se odněkud z domu.</div><div>"BĚŽ SI OTEVŘÍT SÁM, SAKRA!" Odpověděl mu Nickův hlas. Měla jsem pocit, jakoby se mi zastavilo srdce.</div><div>"DĚLEJ!" Ten, kdo tohle řekl se asi nehodlal o ničem dohadovat. A v tu chvíli mi to došlo. On jde sem. Ke mně. Za pár vteřin ho uvidím a zřejmě nebudu schopna vyslovit jediné slovo.</div><div>"Kdo je?" Řekl už tak naštvaný Nick, jakmile otevřel domovní dveře. Jakmile uviděl mně, ztuhnul.</div><div>"C-Co tady děláš?" Mohla bych přísahat, že se mu zaleskly oči.</div><div>"J-Já ..." Sklopila jsem pohled. Jsem srab. Hrozný srab.</div><div>"Co? Jdeš mi zase nadávat?" Uchechtl se.</div><div>"Ne. Prosím, vyslechni mně." Svůj pohled jsem obrátila zase k jeho obličeji.</div><div>"Myslím, že minule jsem toho slyšel až dost, ne?" Zamračil se a chystal se zavřít dveře. V tu chvíli jsem si uvědomila, že musím rychle jednat. Moc jsem nepřemýšlela nad tím, jak. Prostě jsem vybehla kupředu a než si toho stačil všimnout, objímala jsem ho tak pevně, jak to jen šlo.</div><div>"Co to děláš? Pusť mně!" Řekl mi a snažil se ze sebe moje ruce sundat.</div><div>"Ne! Musíš mně vyslechnout!" Nadechla jsem se. "Moc se omlouvám za to, co jsem tehdy řekla. Nemyslela jsem to tak, jen jsem se bála, že kdybys zjistil, jaká doopravdy jsem, už bys se mnou nechtěl mít nic společného. Jen jsem se vyjádřila špatně. Prosím, promiň mi to." Jakmile jsem to dořekla, z očí se mi spustily první slzy, jimiž jsem mu následně zamokřila celou košili.</div><div>"A proč bych to měl dělat?" Znovu se uchechtl.</div><div>"Protože ..." Zavzlykala jsem. Nevěděla jsem, jestli je vhodné to říct.</div><div>"Hele, nemám na tohle celý den." Řekl a snažil se mně od sebe odstrčit.</div><div>"Protože tě miluju! Už když jsme si k vám na tom plese přisedli, když jsem se na tebe poprvé podívala, cítila jsem to příjemné lechtání v břiše a srdce mi poskakovalo tak rychle, jak je to jen možné." Plakala jsem.</div><div>"Ř-Řekni to prosím ještě jednou." Vydechl. Možná ohromením, možná štěstím.</div><div>"Miluju tě." Pípla jsem. Pak nastal zvrat. Jedna z rukou, která se mně ještě před chvílí snažila odstrčit, si mně teď přitáhla blíž a ta druhá nadzvedla mou bradu tak, aby se mi mohl podívat přímo do očí.</div><div>"Víš to jistě?" Zeptal se mně třesoucím se hlasem. Jen jsem kývla. V tu chvíli si můj obličej přitáhl blíž k tomu svému a políbil mně. Měla jsem pocit, jakoby všechno uvnitř mně povyskočilo. Byla jsem šťastná. S klidem bych se mohla prohlašovat za nejšťastnějšího člověka na světě. Ale pak náhle polibek přerušil. Trošku jsem posmutněla. Začínala jsem si myslet, že to udělal jen jako cenu útěchy, nebo tak něco. Jenže potom své čelo opřel o to mé a mně bylo jasné, že moje sestra měla pravdu.</div><div>"Taky tě miluju." Usmál se na mně.</div><div><br /></div><div style="text-align:center">TO BE CONTINUED ! :P</div><div style="text-align:center">Jo já vím. :D Divnej konec. :D Ale bude další díl! :]</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/every-one-needs-to-be-loved-dil-11-ellie http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/every-one-needs-to-be-loved-dil-11-ellie Every one needs to be loved Mon, 20 Jun 2011 19:39:34 +0200 <div style="padding-left:0;border:0 initial initial"><div style="padding-left:0;border:0 initial initial"><div style="border:0 initial initial"><img title="domi-jb" alt="domi-jb" class="center" style="margin-right:auto;margin-left:auto;display:block;text-align:center;border:1px none #888" src="http://nd03.jxs.cz/726/817/c61aa05779_65756807_o2.jpg" /></div><div style="border:0 initial initial"><hr /></div><div style="border:0 initial initial">Nick nevypadal že by se chtěl co nejdříve vzbudit,tak jsem se odebrala do kuchyně,kde k mému neštěstí seděl i Joe.é"Ahoj..", pozdravila jsem ho. "Dobré ráno..", odpověděl a usrknul si ze svého šálku kávy. Mlčky jsem si vedle něho sedla,nikdo ani nedutal."Jak ses vyspala?", zeptal se najednou.,,Ehm...jo,super",odpověděla jsem nervózně."Dobře..", povzdechl si a pohled zabořil do dna hrníčku, ze kterého usrkával.,,Nechceš taky něco k snídani?",otočil se na mě.Zakručelo mi v břiše, takže jsem nemohla odmítnout. "Jo.. jdu si něco udělat..", řekla jsem a vstala. ,,Ne sedni si,něco ti udělám",stoupl si zároveň se mnou,takže jsme teď stáli blízko sobě."Nemusíš..", řekla jsem a odběhla do kuchyně. Byla jsem nervózní v jeho přítomnosti.<br />Otevřela jsem ledničku,byla plná jídla takže nebylo těžký si vybrat.Vyndala jsem jeden jogurt a ze šuplíku vyndala lžičku.,,Jogurt?"objevil se za mnou z nenadání Joe."Jo..", odpověděla jsem a odešla ke stolu, kde jsem si sedla na opačnou stranu, jak Joe. ,,Já myslel že jsme alespoň přátelé,ale ty se spíš chováš jako by ses mě štítila",odvrátil Joe pohled."Já se jenom bojím..", povzdychla jsem si. ,,Mě?",zakuckal se."Ne.. tebe ne.. věř, že se s tebou chci kamarádit, ale bojím se, že by Tě Nick přizabil, kdyby mně s tebou viděl..", objasnila jsem.,,Jemu by to mělo bejt jedno",ušklíbl se."Joe.. je to můj přítel..", založila jsem si ruce na prsou.,,To jsem byl já taky",nebezpečně se ke mě přiblýžil."Joe.. ne..", začala jsem ustupovat, dokud jsem se nezarazila o zeď.<br />,,Psst",dal mi prst přes rty.Zmlkla jsem. Nebyla jsem si jistá tím, co chce udělat, ale věděla jsem, že kdyby to Nick viděl, určitě by se mu to nelíbilo. Stála jsem jako socha,vyčkávala jsem co Joe udělal.No nijak mě nepřekvapil,začal se přibližovat až se jeho rty dotkli těch mých.Najednou se vše změnilo. Cítila jsem, tu sílu, kterou mně Joe přitahoval.. které jsem si předtím nevšimla. Vnímala jsem všechny jeho pocity. Štěstí, lásku i utrpení. Štěstí z toho, že se mně může znovu dotýkat, lásku, která přesahovala i tu Nickovu a utrpení.. utrpení z toho, že věděl, že toto jednou skončí.Oddálil se.Po tváři mi sjela jedna slza a já si ho znovu přitáhla za týl a znovu políbila.Pootevřela jsem ústa a on do nich vklouzl jazykem. Chvíli si pohrával s tím mým, dokud se taky neprobral k životu a nezavedl bitvu kdo z koho.Viditelně vyhrával Joe,ale já si stejně užívala jeho blízkost,tolik mi chyběl,neuvědomovala jsem si to,ale chyběl."Joe.. omlouvám se..", vzlykla jsem.,,V pořádku",měl stejně skleněné oči jako já.Díval se na mě pohledem plným lásky,pochopení...<br />"Chyběls mi..", znovu jsem vzlykla a opřela si hlavu o jeho rameno. ,,Alys?",uslyšela jsem Nickův hlas ze schodů.Ihned jsem od Joa utekla ke stolu a rychle si sedla. Hodila jsem po něm ještě omluvný pohled a potom jsem se obrátila na Nicka.,,A-ano",zavolala jsem už od stolu."Dobré ráno lásko..", došel ke mně a políbil mně na tvář. Poté odběhl do kuchyně, zřejmě si něco udělat k snídani.,,Já půjdu",ozval se umučeně Joe z rohu."To bude nejlepší..", ceknul k němu Nick. "Nech ho prosím..", skoro jsem zašeptala.,,Ty se ho zastáváš?",zvedl obočí."Nic Ti neudělal a omluvil se..", řekla jsem stále potichu.,,Na něco jsem se ptal",zakřičel až jsem nadskočila."Nekřič na ní!", uslyšela jsem Joeův hlas a ten najednou stál přede mnou připraven mně bránit.,,Ty se do toho nepleť",sykl."Já si můžu dělat co chci.", uchechtl se. "A upozorňuju Tě, že jestli jí něco uděláš, je po tobě!", zavrčel.,,Prosimtě",uchechtl se Nick a chytl mě za zápěstí.Netuším kde se v něm najednou našlo tolik zloby,jako by to nebyl on,ten,který při mě dříve stál."Varoval jsem Tě!", znovu Joe zavrčel a dal Nickovi pěstí do obličeje. V tuhle chvíli jsem s klidem mohla říct, že to, co jsem k Nickoci dříve cítila, je už pryč. ,,Nechte toho",snažila jsem se zakříčet,ale hrdlo se mi stáhlo a ze mě vyšel jen šepot."Buď zticha!", zařval na mně Nick. "Tak dost.. Jak se to chováš? Ještě včera jsi byl tak milý a pozorný a dneska? Můžeš mi vysvětlit co se to s tebou stalo?", sebrala jsem odvahu.,,Co se stalo se mnou?A co s tebou?",ukázal na mě prstem."Dobře.. víš co? Joe se ke mně celou tu dobu choval daleko líp než ty.. ani jednou mně nepodvedl.. ani jednou nezabloudil okem k žádný jiný když jsme byli spolu..", vyčetla jsem mu.,,Jasně.Ty to ještě nechápeš?Má tě jenom na pobavení,nic víc",rozhodil rukama.,,Stejně asi nejsi ani na nic jinýho",odfrkl si."Dobře.. jestli sis to neuvědomil, tak tohle je ROZCHOD!", zdůraznila jsem poslední slovo, "Potřebuju na vzduch.. Joe.. jdeš se mnou?", podívala jsem se na něj s prosebným pohledem. "Jo.. jinak bych ho asi přizabil.", usmál se na mně a něžně mně chytil za ruku. áíčíářáéNež jsme se dostali z tohohle bludiště musela jsem se chvílema přidržovat Joa,kdyby nebylo tak brzo,řekla bych že snad porodím.Doktor říkal, že se nesmím stresovat a já už to porušila. Bude hodně těžký zůstat v klidu, pokud budu potkávat Nicka. Zvláštní jak se to obrátilo,ještě před několika hodinami jsem to samé říkala o Joovi."Joe?"¨, podívala jsem se na něj. "Ano?", usmál se. "Promiň mi to..", přitulila jsem se k němu.,,Ty se nemáš za co omlouvat",zašeptal mi do vlasů."Mám.. ty by ses ke mně nikdy takhle nechoval.. a měla jsem si uvědomit, že miluju tebe a ne jeho..", zamumlala jsem mu do hrudi.,,Omluva přijata",usmál se.,,A jak se má tady prcek?",pohladil mě ještě pořád po plochém bříšku."Krásně.. protože našel tatínka..", usmála jsem se a lípla mu krátký polibek. ,,Ale co když-",nestačil doříct.Raději jsem ho políbila."Nad tím nepřemýšlej.. a i kdyby.. slib mi, že mně neopustíš..", objala jsem ho. ,,Nikdy",zašeptal téměř neslyšně."Joe..", zakňourala jsem. "Copak?", pohladil mně po vlasech. "Jsem strašně šťastná..", usmála jsem se a políbila ho.,,Tak pojď dovnitř,tady je celkem zima",usmál se šťastně."Dobře.. ale s ním, " nasucho jsem polkla "už v jednom pokoji spát nechci..", povzdychla jsem si.,,To je samozdřejmost",usmál se na mě tak jak to umí jen on."Mohla bych spát třeba.. u tebe?", zaškemrala jsem.<br />,,Nevím jestli to půjde",dal ruku na týl.,,Mám strašně malej pokoj,ne království jako Nick.A jenom jednu malinkou postel",dodal."Klidně si ustelu na zemi..", prosila jsem dál.,,Ani nápad!Na zemi si ustelu já",hlesl rozhodně."Ne.. já jsem host, nemůžu Ti ubrat na pohodlí..", zamítla jsem. ,,Ty nejsi žádnej host,ty si matka mojeho dítěte,takže už nediskutuj",pokáral mě."Tak se zmáčknem na posteli..", navrhla jsem kompromis. ,,Dobře",chytil mě za ruku a konečně dovedl domu."Joe?", zasekla jsem se u dveří. "Ano lásko?", zeptal se s úsměvem. "Mám u Nicka nějaké věci.. no a víš.. nechce se mi tam chodit..", povzdychla jsem si. ,,Dojdu tam",pokrčil rameny."Nevadí Ti to?", podívala jsem se mu do očí. "Pro tebe všechno.", ujistil mně a dlouze políbil.,,Myslím že vám ulehčím práci",zjevil se vedle nás Nick,v rukou moje oblečení.Všechno dal do výše a pak pustil na zem.<br />Joe po něm hodil vražedný pohled. Já jsem si klekla na kolena a začala ty věci zbírat. "Ne Alys.. ať to zvedne on.. on to upustil..", řekl Joe a něžně mně vytáhl na nohy. ,,V pohodě,já to udělám",stěží jsem držela slzy."Jo nech jí.. ona si to uklidí sama.. k ničemu jinýmu se ani nehodí.. nechápu, jak jsem to s tebou moh vydržet.. když se na tebe kouknu chce se mi zvracet..", udělal znechucený pohled.Sklopila jsem pohled a zase si začala zbírat svoje věci."Víš co Nicku? Vypadni.. běž pryč, nebo se Ti něco stane..", zavrčel Joe a přitom se snažil kontrolovat se. Nick ho vážně naštval.Klekl si ke mě a začal zbírat věci místo mě.</div></div></div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/stesti-v-nestesti-dil-22 http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/stesti-v-nestesti-dil-22 Štěstí v neštěstí Mon, 20 Jun 2011 16:12:00 +0200 <div style="border:0 initial initial"><span style="color:#c6c"><span style="color:#36f">Snad se bude líbit ( Lucince se nelíbí .___. )</span></span></div><div style="border:0 initial initial"><span style="color:#36f">Ono to nemá skoro nic společného s Jonasema a tak..<br />Ale pochopíte sami, proč to tu je :3<img title="enn" alt="enn" class="center" style="margin-right:auto;margin-left:auto;display:block;text-align:center;border:1px none #888" src="http://nd04.jxs.cz/644/032/82f1f53b60_76445176_o2.jpg" /></span></div><div style="background-color:transparent;border:0 initial initial"><span style="background-color:transparent;text-decoration:none;color:#36f;border:0 initial initial">"Prohlašuji pana Waye za nevinného." rozhodl soudce a Gerard Way potřásl rukou svému advokátovi s úměvem od ucha k uchu.<br />Opět vyhrál spor se soudem a prokázal svoji nevinnost. Na oslavu pozval všechny své přátele do nejlepšího baru ve městě.<br />V baru všem objednal pití a sám si sednul do temného kouta.</span></div><div style="border:0 initial initial"><hr /><span style="background-color:transparent;text-decoration:none;color:#36f;border:0 initial initial">Seděl tam sám s velkým panákem whisky v ruce a půllitrem piva na stole před ním. Pomalu do sebe soukal whisky a popíjel pivo, a začínal být v náladě. Bylo mu jasné, že se druhý den probudí s pořádnou kocovinou a o pár tisíc lehčí.<br />Přemýšlel nad sebou, co udělal v posledním měsíci a jak ošidil už třetí soudní řízení.<br />"Čus, můžu si přisednout ?" ozval se tichý hlas a vyrušil ho ze soukromého rozhovoru v jeho hlavě.<br />"Jasně, sedni si." pokynul dotyčnému a posunul se do rohu.<br />"Jsem Nick." představil se nově příchozí a škytl opilostí.<br />"Gerard." odpověděl ledabyle Gerard a dál si dotyčného nevšímal.</span><br /><span style="background-color:transparent;text-decoration:none;color:#36f;border:0 initial initial">Začal si ho všímat až po dalších dvou pivech.<br />"A co ty tady tak sám ?" zeptal se najednou Nicka.<br />"Rozešla se se mnou přítelkyně." škytl Nick odpověď a přihnul si z láhve, které si Gerard předtím nevšiml.<br />"To znám." odpověděl Gerard a objednal si další whisky.<br />"Co ty ?" zeptal se Nick a vyvalil na Gerarda oči.<br />"Já vyhrál soud. Většina lidí, co je tady, tak to jsou mý přátelé nebo známí." máchl rukou Gerard a málem vyrazil číšníkovi tác s pitím z rukou. Oba dva si velmi rychle padli do oka, a i když byli pořádné náladě, rozuměli si, jak dva nejlepší kamarádi.<br />Seděli tam spolu dlouho do noci a nakonec spolu i odešli.</span><br /><span style="background-color:transparent;text-decoration:none;color:#36f;border:0 initial initial">"Víš, že se mi docela líbíš ?" začal Gerard se svou obvyklou frází, než se do něčeho pustil. Nick jen něco opile zamumlal a zabočil do tmavé uličky. Gerard to vzal jako výzvu a vyrazil za ním.</span><br /><span style="background-color:transparent;text-decoration:none;color:#36f;border:0 initial initial">Na konci uličky byl už jenom zrezivělý plot. Gerard neváhal ani chvíli a natiskl Nicka na zeď.<br />"Máš chuť si to rozdat ?" usmál se ve tmě Gerard a vzápětí narval Nickovi jazyk do krku. Docela ho překvapilo, když začal Nick snadno spolupracovat.<br />Gerardovy ruce začaly šmátrat po celém těle příští oběti a lehce rozepnuly přezku na pásku. Následně rozepnuly knoflíčky u košile, která po pár vteřinách skončila na zemi.<br />Následovaly kalhoty, až na sobě měl Nick už jenom trenky.<br />Oba dva byli nadržení a pod vlivem alkoholu, ale i přesto Gerard věděl, že z uličky odejde sám.</span><br /><span style="background-color:transparent;text-decoration:none;color:#36f;border:0 initial initial">Ještě chvíli se zaměstnával uspokojováním Nicka a poté začal rozepínat své kalhoty.</span><br /><span style="background-color:transparent;text-decoration:none;color:#36f;border:0 initial initial">Následně Nicka otočil zády k sobě a prudce do něj vniknul.<br />Intenzivně přirážel a nedbal na druhou osobu. Stačilo mu, že uspokojí sám sebe.<br />Nick poslušně držel, ani neceknul. Z Gerarda vycházely táhlé steny a vzdechy, jak se přibližoval k vrcholu.<br />Když skončil se svým ukájením, vyšel z Nicka a natáhnul si kalhoty. Nick se k němu otočil zase čelem. Poté se po zdi svezl do sedu, ani se nenamáhal natáhnout si kalhoty a obléct si košili.<br />"Nastydneš." poznamenal suše Gerard.<br />"Moment, hned jsem tu." řekl ještě a zmizel na začátku uličky. Po pár minutkách se vrátil a Nick stále seděl opřený o zeď. Vypadalo to, že spí.<br />"Aspoň nebude řvát." pomyslel si Gerard a vytáhnul z kapsy vystřelovací nůž.<br />"Budeš to mít aspoň rychle za sebou." zašeptal Nickovi do ucha a podříznul mu hrdlo.<br />"Jsi sladký. Měl jsem s tebou plány." řekl tiše Gerard a políbil Nicka do vlasů. Poté ho otočil na břicho a ještě jednou si s ním užil.<br />Nožík odhodil do nejbližší popelnice a pomalu se potácel domů.<br />**<br />Pořádně se vyspal z kocoviny a šel zaplatit účty do baru, kde včera slavili.<br />"Doufám, že ho už našli." pomyslel si, když si vzpomněl na noc strávenou s Nickem.<br />Došel do baru a zaplatil tučnou sumu za vypité drinky, nápoje a pár zničených židliček a odešel s prázdnou kapsou zpátky domů.<br />Po pár dnech klidu u něj doma někdo zazvonil. Otevřel dveře a před nimi stáli dva policisté.<br />"Dobrý den, můžete jít s námi, pane Wayi ?" zeptal se strážník a Gerard jen pokrčil rameny, nazul si boty a nasednul do auta. Vše probíhalo v klidu.<br />Gerard věděl, že si pro něj dřív nebo později přijdou a doufal, že spor opět vyhraje.<br />U výslechu odpovídal na všechny otázky po pravdě.<br />"Pane Wayi. Jste předvolán před soud za spáchání trestného činu a následné vraždy." pronesl po dlouhém a vyčerpávajícím výslechu hlavní policista a pokynul Gerardovi, aby šel s ním.</span><br /><span style="background-color:transparent;text-decoration:none;color:#36f;border:0 initial initial">Sepsali nějaký protokol a Gerard to bral všechno v klidu.<br />Za dva dny měl termín, kdy se měl dostavit k soudu. Odešel domů a zavolal svému advokátovi, aby se připravil. To bohužel ještě netušil, že mu soud přidělí úplně někoho jiného.<br />**<br />U soudu byli snad všichni, co minule. Gerardovi přátelé, rodina, a náhodní svědci nebo lidé, kteří ho neměli zrovna v lásce.<br />Gerard vkročil do soudní síně a pohledem vyhledal svého advokáta. Bohužel místo něj seděl nějaký jiný. Byl to mladší muž, mohlo mu být maximálně 25 let. Teoreticky by mohl čerstvě ukončit vysokou školu.<br />"Obžalovaný, prosím, předstupte." ozval se soudce, jakmile se všichni usadili na svá místa. Gerard předstoupil před soudce a porotu a čekal, jak se to bude vyvíjet. "Pane Wayi, tohle je pan Iero. Váš advokát pro dnešní den. Byl seznámen s případem a ví o něm vše, co víme i my." pokynul soudce k advokátovi a Gerard se na něj slabě usmál. Byl to docela pěkný kluk.<br />Po hodině soudního líčení ohlásil soudce desetiminutovou přestávku.<br />Gerard vyšel ze síně a šel na záchod, kde potkal svého nového advokáta.<br />"Jsem Gerard Way." představil se a natáhl k němu ruku.</span><br /><span style="background-color:transparent;text-decoration:none;color:#36f;border:0 initial initial">"Frank Iero." odpověděl ledabyle a lehce stiskl nabízenou ruku.<br />"Pověz mi, Franku. Co přesně víš o tom případě ?" zeptal se jen tak Gerard.<br />"Jenom to, že našli mrtvého mladíka s podřezaným hrdlem. Stopy po znásilnění a tvoje otisky všude kolem. Dále taky vystřelovací nožík od krve s tvými otisky. Ještě něco ?" odpověděl Frank.<br />"A jsi na mé straně, nemám pravdu ?"<br />"Co myslíš tím "tvojí straně" ?"<br />"Věříš v mou nevinnu." zašeptal Gerard a pohladil Franka po vlasech.<br />"Když mi řekneš vše o tom, co tě k tomu vedlo, tak se rozmyslím." naléhal Frank.<br />"Bude ti stačit, když udělám jednu věc ?" zašeptal mu Gerard do ucha a zatlačil ho do záchodové kabinky, kde ho následně políbil.<br />"Věřím, že v tom bylo čistě tvoje uspokojení." odtrhl se od něj Frank a prohlédl si ho od hlavy až k patě.<br />"Něco mi říká, že nechceš skončit ve vězení." zasmál se a píchl do něj prstem.<br />"Nechci. Jsem nevinnej." usmál se na něj Gerard a znovu ho políbil.<br />"Jsi moc pěknej kluk, víš to ?" prohodil Frank po polibku.<br />"Je škoda tě zavřít." usmál se na něj a vyšel z kabinky.<br />Deset minut uplynulo a všichni se vrátili do soudní síně.<br />**<br />"Máte nějaké důkazy, že jste nevinný, pane Wayi ?" zeptal se soudce, když už vyslechli všechny svědky.</span><br /><span style="background-color:transparent;text-decoration:none;color:#36f;border:0 initial initial">"Ovšem, že nemám. Byl jsem opilej, mohl jsem se tam jenom omylem připlést." obhajoval se Gerard.<br />"Máte nějaké svědky ?" otázal se soudce.<br />"Pan Way je nevinný. Celou noc seděl se mnou v baru." ozval se jeden z přítomných rádoby svědků, kterého Gerard vůbec neznal.<br />"Ano, pan Way s námi seděl v baru, kam nás pozval." přidávali se další a další lidé.<br />Po další půl hodince se šla rada poradit se soudcem nad trestem pro Gerarda.<br />"Pan Way dostane dvouroční podmínku. Pokud za dva roky neudělá nic špatného, bude prohlášen nevinným." rozhodl soudce.<br />"Děkuji, Bože." zašeptal Gerard pro sebe a postupně objal všechny z rodiny a přátele.<br />"Děkuji, Franku." potřásl si s těmito slovy rukou s advokátem a odešel ze síně.<br />"Počkej !" zavolal za ním Frank a dohnal ho na konci chodby.<br />"Co chceš ?" zavrčel chladně Gerard a zastavil se.<br />"Byl jsi můj první případ. Jenom jsem chtěl... poděkovat, že jsem tě mohl obhajovat a tak vůbec." odpověděl mu Frank a do ruky mu strčil papírek se jménem.<br />Gerard se na něj usmál.<br />"Ozvi se někdy." řekl ještě Frank a odešel zpátky.<br />Gerard se pro sebe usmál a v klidu odešel domů.<br />Opět odešel bez trestu, když nepočítal podmínku, byl rád.<br />Teď jenom vydržet dva roky a snažit se nemyslet na ten pocit, když někoho zabije. Pak bude volný a vrátí se do svých kolejí.</span></div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/nevinnost http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/nevinnost Sun, 19 Jun 2011 15:41:00 +0200 <div><br /></div><div><img title="y" alt="y" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/002/065/f62995b52b_77054366_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Já už teda.. hodněkrát jsem přemýšlela, že se sem vrátím.</div><div><br />Ale zase co bych tady sama dělala ? :D</div><div><br />a teď, když se vrátila Maky, tak jsem si řekla, že sem občas taky něco napíšu :3</div><div><br /></div><div>Jak víte, je mi 17 a JB už rok neposlouchám a ani se k tomu nehodlám vrátit.</div><div><br /></div><div>mám <a href="http://luci-land.blog.cz/">svůj deníčkovskej blog</a> ( s trapným názvem, ale co :D )</div><div><br /></div><div>tam se o mně dozvíte všechno :)</div><div><br /></div><div>takže to byl takovej můj menší oznam a teď sem přidám povídku.</div><div><br /></div><div>Já ji totiž slíbila, víte ? :D</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/tak-yo-8d http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/tak-yo-8d Our crap Sun, 19 Jun 2011 15:20:03 +0200 <div><br /></div><div style="border:0 initial initial"><span style="color:#888;border:0 initial initial"><img width="418" height="338" title="domi-jb.blog.cz" alt="domi-jb.blog.cz" style="display:block;margin-left:auto;margin-right:auto;border:1px none #888" src="http://nd03.jxs.cz/450/671/2f1bf98fbb_63443503_o2.jpg" /></span></div><hr /><div style="border:0 initial initial"><span style="color:#000"><br />,,Takže,vítej doma",zazubil se Nick a zaparkoval před domem."Mmm.. tady se mi bude dobře bydlet.. zvlášť, když budu mít vedle sebe takovýho hezouna.", přitáhla jsem si ho za tričko.,,Jo a taky mě,mohl bych s tebou mluvit?",objevil se Joe v okýnku."Už jednou jsem Ti řekla, že s tebou mluvit nechci..", řekla jsem mu rázně.<br />"Alys, já nevím, proč tohle děláš.. nic jsem Ti neudělal, a ani udělat nechci.", řekl bezmocně?<br />"Tak mi to řekni před Nickem.", založila jsem si ruce na prsou.,,Já prostě jenom nechci aby jsme se hádali,víš že tě miluju a vždycky milovat budu,ale jestli máš bejt šťastná s mím bratrem tak ti v tom bránit nebudu",sklopil hlavu k zemi."Joe.. a to je právě to.. nechci se s tebou bavit, protože k tobě necítím to, co ty ke mně a nevím, jak se v tvé přítomnosi chovat.", povzdychla jsem si a ještě víc se natiskla k Nickovi. ,,Chovej se ke mě,jako ke všem svým kamarádům",zaťal pěsti,bylo na něm poznat jak ho slovo kamarád zabolelo."Bude to těžký.. ale pokusím se.. ale myslím, že pro tebe, to bude horší..", sklopila jsem pohled. ,,Já to zvládnu",pohladil mě po tváři ale když si uvědomil co udělal rychle ruku stáhl."To je pořádku.. ", věnovala jsem mu úsměv, ale musela jsem se přemoct. "Ale ocenila bych, kdyby ses taky trošku krotil..", povzdychla jsem si. ,,Jasně",začervenal se,krátce koukl Nickovi do tváře a raději se klidil z cesty.Když nehrozilo, že by nás mohl slyšet, Nick promluvil. "Jsi v pohodě?", zeptal se a políbil mně.,,J-jo",pořád jsem byla zmatená s Joova dotyku."Jestli nechceš, nidky už nedovolím, aby se Tě dotkl.", usmál se a co nejvíc si mně k sobě přitiskl. Aniž by o tom věděl, uklidňoval mně. Uklidňovla mně jeho přítomnost. ,,V pořádku,jednou si budu muset zvyknout",vylezla jsem z auta."Dobře.. Ale jedinej neuváženej pohled a je po něm.", usmál se Nick, oběhnul auto a byl u mně.,,Ale ale,tady někdo žárlí",ve smíchu jsem ho prstem ďoubla do břicha."Au..", hraně zaskuhral. "Omluv se mi.", dělal malé dítě. ,,Plomiň",zašišlala jsem ale koutky mi cukali do úsměvu."To nestačí.", zamračil se.,,Hmmm,tak si počkej na večer",mrkla jsem na něj."Už se těším..", zazubil se, chytil mně kolem pasu a společně jsme vešli do domu. Pocity z toho kam jsem vešla byli nepopsatelný,všude tu vládla dobrá nálada a rodinná atmosféra.Ani jsem se nedivila, když mně to taky pohltilo a vtáhlo do sebe NA všechny jsem se stále usmívala.. i na Joa.. Jsem jsem doufala, že si to špatně nevyložil.<br /><br /><br />,,Nemáš ještě hlas?",koukla na mě Denisse po večeři."Ne.. díky.", usmála jsem se. "Jak myslíš.. kdybys ještě chtěla, stačí říct.", oplatila mi úsměv.,,Nepůjdeme nahoru?",šeptla jsem směrem k Nickovi."Dobře..", usmál se na mně. "Rodino.. my jdeme spát. Alys si potřebuje schrupnout.", řekl jim. Jen jsme se ještě rozloučili a já s NIckem jsme odešli nahoru.,,Tak schrupnout jo?",jen co zaklapli dveře strčila jsem ho na postel a sedla si na něj obkročmo.Zavrtěla jsem panví proti té jeho a odezvou mi bylo zavzdechnutí. "Počkej.. měli bysme zamknout.", zasmál se, když jsem mu začala rozepínat pásek u kalhot.<br />,,Hmm",nabroušeně jsem zavrčela ale slezla jsem z něj a nechala ho dveře zamknout.Jakmile se vrátil na postel, znovu jsem se na něj vrhla a obrátila ho pod sebe.,,Princezna ráda převahu?"zašklebil se do polibku.,,Si piš",přitakala jsem nadrženě."Hmm.. tady se někdo nemůže dočkat.", zasmál se Nick a stáhl ze mně tričko.,,Tak už mě netrap",prstama jsem mu zajela pod cíp trička."Trocha trpělivosti by neuškodila.",, usmál se a pomohl mi se sundaváním jeho trika.,,Trpělivost není na místě",poučila jsem ho a stáhla tričko i sobě.Sundal mi kalhoty a následně i sobě. Své rty přesunul na můj krk a přisál se, co nejvíc to snad šlo. Nedivila bych se, kdyby mi tam udělal cucflek.,,Nicku",vzdychla jsem dost nahlas,dotýkal se krku,tedy mého nejcitlivějšího místa a jeho ruce mi stahovali kalhotky.Z kalhotek přesunul ruce na zapínání podprsenky a oba dva kusy mého spodního rpádla skončily v rohu místnosti.,,Hlavně buď opatrnej",naklonila jsem se k němu tak,aby měl snadnější přístup k mím rtům."O to neměj starost.", zamumlal, než mi věnovsl dlouhý polibek.,,Už mě netrap",zamumlala jsem do polibku,co nejvíce se k němu natiskla a dlaní mu přejela přes záda."Víš co jsem Ti říkal. Mněj trpělivost.", usmál se, ale vyhověl mi. Zasunul svůj úd do mých útrob a dnes poprvé přirazil proti mé pánvi.,,N-icku",táhle jsem zasténala,kdyby mě Nick nelíbal,zřejmě by to bylo slyšet po celém domě."Pššt..", tišil mně, ale jeho pohyby neustávaly. Čím dál, tím víc zrychloval tempo a oba dva jsme se blížili k vrcholu.On ale jako naschvál spomalil.Vražedně jsem se na něj podívala,místo toho ale z toho vzešel spíš vzrušenej úškleb."Trpělivost..", usmál se provokativně a své rty znovu přesunul na můj krk, aby toho nebylo dost. Měla jsem dost jeho provokace,přesunula jsem se nad něho a sama si určovala tempo.Provokovala jsem Nicka stejně jako on před chvílí mě,sténala jsem a ohmatávala se na různých místech.Nemohla jsem si nevšimnout, že ho to vzrušovalo. Po chvíli dočista zapoměl na tu jeho trpělivost a přidal se ke mně. ,,Nicku,chceš me roztrhnout?",uchechtla jsem se když mě zase strhl pod sebe a hrubě přirážel,neříkám že mi to není příjemný,jen jsem měla strach o dítě."Promiň.. když-když ty mně tak rajcuješ.", usmál se a chtivě políbil.,,Hmmm",stejně jako on jsem se na něj usmála a vrátila se zpět do tempa.Ovšem chtěla jsem mu ještě oplatit, to, jak mně předtím provokoval. Když jsem věděla, že nemá daleko k vrcholu, vytáhla jsem jeho 'malého' kámoše ven a převalila se tak, aby ho nemohl znovu zasunout. ,,T-to děláš naschvál co?",zaúpěl."Přesně tak.. se mnou si nezahrávej.", sladce jsem se usmála.,,A teď to povedu já",zasmál se mému překvapenému výrazu když se nade mě zase překulil."Hele..", zasmála jsem se.,,Takhle se mi to líbí víc,mám lepší výhled",nadzvedl se v loktech a projel si mojí postavu."Žena má své soukromí.", zamračila jsem se a přitáhla si na sebe peřinu.,,Kašli na soukromí",pošeptal mi do ucha,jeho dech měl lechtal na krku a mě to neskutečně rajcovalo."Moje soukromí - moje věc. CHA.", vyplázla jsem na něj jazyk. ,,Tak dobře no",pokrčil rameny a vyšel ze mě."Dík.. stejně by to mohlo ublížit malému.", pohladila jsem se po bříšku. ,,A co by jsi chtěla dělat teď?",na prst si namotal pramen mích dlouhých vlasů přesně,jako já to dělám s jeho kudrlinkama.<br />"Spát.", řekla jsem jednoznaačně. "A víš co? Dobrej nápad.", řekl a lehl si vedle mně. "Co tak najednou?", zasmála jsem se. "Alespoň, Tě budu mít u sebe.", řekl a přitulil si mně k sobě. "Ale to máš celej den.", řekla jsem nechápavě. "To je sice pravda, ale chci využít každou chvilku.", usmál se a políbil mně na rty."Byla jednou jedna holčička, která se jmenovala Červená Karkulka a ta měla babičku v lese..", začal vyprívět, až jsem se musela začít smát.,,nicku,ještě to neslyší",se smíchem jsem mu prohrábla kudrlinky. "Aha..", řekl sklesle. "Neboj.. až bude venku, budeš mu moct číst každej den.", usmála jsem se na něj chlácholivě.,,Ale to mu budeš číst ty",dal mi pusu na bříško a znovu mě přikryl dekou."Jestli budeš chtít, přenechám čtení tobě.", usmála jsem se a přitáhla si jeho obličej k tomu mému.,,Hmm,dobře",jazykem obkrouřil můj spodní ret a pak se mi hladově vpil do rtů."Miluju Tě.", zamumlal do polibku. ,,Já tebe taky",pousmála jsem se.,,Ehm,ehm",odkašlal si někdo vedle nás."Joe, vypadni.", zavrčel Nick na svého bratra, který stál v místnosti s klíčem v ruce.,,Ehm..jasně",začervenal se a rychle za sebou zase dveře zavřel.Ani se mu nedivim,oba jsme tam leželi úplně nazí a Nick s dětskou knížkou v ruce."Jdu radši ty dveře znova zamknout.. a tentokrát nechávám klíč v zámku.", povzdychl si Nick a vstal z postele.,,A já jdu spát",zívla jsem a přetočila se na druhej bok,citíla jsem Nickovu ruku na mím boku,jeho vůni,a jeho kudrlinky mě šimrali na krku.S úžasným pocitem jsem usla.Probudilo mně šimráné na tváři. S námahou jsem od sebe odlepila oční víčka a první co jsem viděla byl můj krásný přítel. Sundala jsem jeho ruku z mojeho pasu a přesunula se do koupelny.Oblíkla jsem se, učesala, vyčistila si zuby a vrátila se ke spícímu Nickovi.</span></div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/stesti-v-nestesti-dil-21 http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/stesti-v-nestesti-dil-21 Štěstí v neštěstí Sun, 19 Jun 2011 11:57:40 +0200 <div><br /></div><div><img title="itsaboutjonas.blog.cz" alt="itsaboutjonas.blog.cz" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/263/082/792ab35531_71583260_o2.png" /></div><div><br /></div><div>Nazdar,</div><div>divíte se, že jsem tady? :D Jo, to věřím, já sama taky. :P</div><div>Nejsem tady, že bych se vrátila k poslouchání Jonas Brothers, nebo tak ...</div><div>Jsem tady, protože mi chybí psaní ... Takže jsem se rozhodla, dopsat ffky ... alespoň nějaký :]</div><div><br /></div><div>Už jsem začala psát "I don´t understand you!" a četla jsem si "Every one needs to be loved." a mám nápady, jak by to mohlo pokračovat ... :]</div><div><br /></div><div>Velý to taky předělám. V menu budou jenom ffky, udělám k nim zvláštní rozcestníky, udělám náběr adminů a tak.</div><div><br /></div><div>Ale zázraky neočekávejte :]</div><div style="text-align:right">Vaše nová Yoshie, alias přechozí Megnick.</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/znovu http://itsaboutjonas.blog.cz/1106/znovu Our crap Sun, 19 Jun 2011 10:02:19 +0200 <div><br /></div><div><img title="www.itsaboutjonas.blog.cz" alt="www.itsaboutjonas.blog.cz" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/666/870/9170bb24fa_76387144_o2.jpg" />Nazdárek párek,</div><div>tak jsem si zavzpomínala na ty časy s Jonasema. :P Když nad tím tak přemýšlím, tak nejlepší ze všeho bylo asi psaní s holkama - jmenovitě Bína, LuSs, Vendy, Wendy, Doms a mohla bych pokračovat skoro do nekonečna. :D Už si s nimi bohužel nepíšu, což mně moc mrzí. Stále čtu jejich statusy na facebooku a tak (:D), ale že bych se sebrala a napsala jim, to ne. U mně je to tak, že když někdo nepíše mně, myslím si, že o to nestojí .. možná je to i tak u nich, nevím .. ale já nemám odvahu .. bojím se, že napíšu a nebudeme si mít co říct .. prostě jsem jednoduše srab. No .. stejně si tohle pravděpodobně nikdo nepřečte .. mně jen bylo líto, že tu nic není .. asi sem budu občas psát, aby to tu alespoň trošku přežívalo .. :D</div><div style="text-align:right">Tak ahoj.</div><div style="text-align:right">Megnick</div><div style="text-align:right"><br /></div><div style="text-align:center">PS: Kdyby se vám zachtělo sem tam si přečíst nějaký ten můj příběh, tak v budoucnu budou přibývat na www.the-pattinson.blog.cz :]</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1105/vzpominam http://itsaboutjonas.blog.cz/1105/vzpominam Our crap Thu, 26 May 2011 18:06:48 +0200 <div>Každej den jsem sem chodila a doufala, že ostatní adminky sem něco daly. ... Jou, kdybych vám řekla přesně tohle, jen byste se mi vysmáli "Mělas sem taky něco dát." :D Takže si nebudeme nic nalhávat ... prostě jsem LÍNÁ :D</div><div><br /></div><div>Jonasové už mně neberou, to všichni víte ;) Slibovala jsem vám ffky, na ty kašlu ... ztratila jsem totiž veškerý spisovatelský talent co jsem měla :D jestli se tomu vůbec talent dalo říkat :D v poslední době jsem se snažila napsat něco na téma Naruto (:D:D:D) ... z milionů pokusů vznikla pouze jedna dokončená jednorázovka, všechno ostatní jsem smazala ... ff na téma Jonas jsou sice ve složce Fan Fiction, která někde v mém počítači stále existuje, ale v podsložce Minulost ... takhle jsem si to uspořádala už před mým dočasným odchodem od tud a po té, co jsem se vrátila jsem si stále říkala "musím to přejmenovat" ale pak mi to stejně přišlo k ničemu ...</div><div><br /></div><div>Asi se můžu pokládat za mamču tohohle blogu, jelikož jsem jeho zakladatelka ... a pokud tato stránka je dítě a já jsem jeho máma, tak jsem dost nezodpovědný rodič, to teda jo :D měla bych se o to tady starat, jenže mně ani nehne, žee ? :D achjo achjo ... tohle je dost neformální na to, co se vám tady snažim říct .. takže asi začnu mluvit spisovně a všechno to shrnu.</div><div><br /></div><div>Nic sem nepřidávám, jediný kdo to tu jakž takž táhne je Maruška. Nebaví mně to tu a mám svůj druhý blog, kam si můžu psát co chci. Nemám absolutní ponětí, jaká je tady návštěvka a neznám jediného člověka, který sem chodí ... jestli se alespoň někdo takový najde (dříve jsem si vybírala pár lidí, s kterými jsem si psala). ... Takže znovu se dostávám k rodičovství. Pokud já jsem mamča a tahle stránka je dítě, tak já se ho vzdávám ve prospěch tetiček Dems a LuSs. Holky nechávám to tu definitivně na vás :D už se sem nevrátím ... pravděpodobně. Říkám to takhle, abyste mně neměli za zlou :D&nbsp;</div><div><br /></div><div>PS: Chcete něco vědět? Upřímně jsem si oddychla, že je to venku. :/ Kdyby něco, zůstávám na www.wanna-be-angel.blog.cz ;)</div><div><br /></div><div><img title="itsaboutjonas.blog.cz" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/557/975/4eaed68785_72743463_o2.jpg" alt="itsaboutjonas.blog.cz" /></div><div>* Sayonara znamená v japonštině "Sbohem"</div><div>** Na obrázku jsou Deidara a Tobi ... členové Akatsuki = skupina ninjů, kteří se snaží ovládnout planetu Zemi ... ale to stejně pochopí jen ten, který sleduje Naruta ;)</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1101/jouva-umrelo-to-tu-d-a-to-doslova-d http://itsaboutjonas.blog.cz/1101/jouva-umrelo-to-tu-d-a-to-doslova-d Our crap Sat, 15 Jan 2011 22:17:27 +0100 <div><strong>Ráno</strong></div><div><br /></div><div>V posteli som sa zobudil prekvapivo sám. Po Joeovi ani stopa. Odokryl som sa perinou, pripravený vstať s postele, no keď som sa na seba pozrel, zistil som, že som nahý. Napadlo ma dať si rannú sprchu. Zavrel som sa v kúpeľni a pustil vodu.</div><div>"Dobré ráno," pozdravil som<br />rodinu, keď som zišiel dolu do kuchyne. Na moje prekvapenie tam neboli. Bol tam len Joe, ktorý práve umýval riad.</div><div>"Dobré ráno ,láska," odzdravil ma a sladko sa usmial.</div><div>"Láska?" reagoval som na slovo akým ma oslovil.</div><div>"Mám právo ti tak hovoriť, keď sme sa včera milovali," vysvetlil, prišiel ku mne a pobozkal ma na pery.</div><div><hr /></div><div>"Tak moment. My sme sa nemilovali!" pripomenul som mu.</div><div>"No to je pravda, ale som si istý, že aj na to dôjde," olizol si pery.</div><div>"Čo? A to ti kto povedal!!? Nevyspím sa s tebou!" zavrčal som naštvane. Joeova radosť ihneď klesla a vystriedal ju hnev.</div><div>"Tak o to ti šlo?! Chcel si len ,aby som ťa uspokojil?! Myslel si si ,že ma môžeš využiť a potom odkopnúť?!" dostal záchvat hnevu.</div><div>"Joe...ja-," nestačil som dopovedať, pretože ma surovo odhodil do<br />linky. Z úst mi vytiekol malý pramienok krvi. Joea som nikdy nevidel tak naštvaného. Zrazu mi záležalo na jeho pocitoch. Do očí sa mi nahrnuli slzy.</div><div>"Prepáč," povedal som s plačom a sklonil hlavu. Bol som idiot! Ako som len mohol byť taký bezcitný!? Veď Joe ma miluje. Možno ,že aj ja k nemu cítim to isté. Zdvihol som zrak a pozrel sa mu do očí. Zrazu už v nich nebol ten hnev, ako predtým.</div><div>"Nie, to ty mne prepáč," prišiel ku mne a tuho ma objal.</div><div>"Au!"</div><div>"Prepáč mi to," usmial sa a pustil ma.</div><div>"Joe?"</div><div>"Áno, Nick?"<br /></div><div>"Milujem...ťa," len sťažka som dokončil vetu, do ktorej som vložil toľko citov. Joe sa na mňa prekvapene pozrel.<br /></div><div>"Naozaj?" vyvaľoval na mňa oči a utrel mi už skoro zaschnutú krv, ktorá mi vytiekla z úst.</div><div>"Naozaj!" uistil som ho a nežne ho pobozkal.</div><div>"Ja teba tiež," usmial sa na mňa a pomohol mi vstať.</div><div>"Ja viem," povedal som s bolesťou v hlase. Strašne ma bolel chrbát, ktorým som vpálil do kuchynskej linky, že som sa len tak-tak postavil na nohy.</div><div>"Bolí ťa to moc?"<br />spýtal sa ma starostlivo Joe.</div><div>"Ani nie, keď si tu so mnou," pokúsil som sa o úsmev. Joe ma nežne pohladil po tvári a presunul sa so mnou do obývačky.</div><div>Položil ma na pohovku tak, aby som ležal na bruchu. Na chvíľu si odbehol ,ale hneď zase prišiel. Vyzliekol mi tričko a začal mi masírovať chrbát, ktorý ma tak strašne bolel. Užíval som si jeho dotyky.</div><div>"Joe, a kde šli naši?" pokúšal som sa nadviazať konverzáciu.</div><div>"Do obchodu a asi ešte potom pôjdu kamsi na návštevu. Už si nepamätám kam. Kevin aj Frankie šli s nimi," vysvetlil mi a ďalej sa venoval môjmu telu.</div><div>"Och, Joe, ty ma tak vzrušuješ," zavzdychal som slasťou a Joe sa len zasmial.</div><div>"Nie tak, ako ty mňa," zašepkal mi do ucha a jemne sa na mňa položil hlavu.</div><div>"Neblížim ti?" spýtal sa ma po chvíli, keď som sa vôbec nehýbal.</div><div>"Nie, už ma to nebolí," otočil som k nemu hlavu a naše pery sa spojili.</div><div><br />Snažil som sa otočiť na chrbát , no keď sa mi to podarilo, omylom som Joea zvalil na zem.</div><div>"Ups," zahryzol som si do spodnej pery. Joe ležal , no teraz vlastne sedel, na zemi, držal sa za hlavu a netváril sa moc šťastne. Ako by aj mohol ,keď som ho mojou nešikovnosťou zvalil na zem.</div><div>"Prepáč," ospravedlnil som sa mu a podal mu ruku. Neprijal ju, no namiesto toho...</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/zakazana-laska-3 http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/zakazana-laska-3 Zakázaná Láska Fri, 31 Dec 2010 13:16:04 +0100 <div>Dívka, která se ubytovala ve stejném hotelu v Rio de Janeiro jako Jonasové se rozhodla promluvit, co jako svědek viděla. V létě, když měli JB3 tour po Jižní Americe, bydlela ve stejném hotelu jako oni.</div><div><br /></div><div><em>"Po koncertě si dali kluci večeři a Joe si dal pár drinků a piv. Nechtěli jsme narušit jejich soukromí, takže jsme byli trpěliví, protože jsme se s nimi chtěli vyfotografovat. Nick a Kevin šli nahoru a pár mých přátel také. Čekala jsem se svou sestrou, když Joe prošel kolem nás s tanečníky Shorty, Johnem, Dani, Jackem a Ashlee. Šli k bazénu, kde měli party, a tak jsem se rozhodla odejít nahoru. Bylo to beznadějné tam na Joea čekat, jestli se s námi nevyfotí a nepodepíše se nám.</em></div><div><em>Druhý den jsem se probudila brzy a šla jsem dolů na recepci. Slyšela jsem tam vyprávět jednu maminku, že její čtrnáctiletá dcera plakala, protože celou noc pročekala na podpis od Joea Jonase, který byl opilý a líbal se s cizí brunetkou kolem 3 am. Okamžitě fanynky začaly diskutovat, jestli to je pravda a zaslechla jsem, že je někdo viděl hrát "ručníkovou bitku".</em></div><div><em>Také jsem zaslechla další matku, že jela s Joem ve stejném výtahu,tou neznámou dívkou a jeho tanečnicemi Dani a Shorty. Obě tanečnice byly skoro nahé a jediné, co měli zakryté byly jejich intimní partie. Během cesty si Dani odkryla ručník a zeptala se Joea, jestli se mu líbí to, co vidí. Když prý opouštěla výtah, Joe se držel s tou neznámou dívkou za ruku a obě tanečnice se spolu líbaly."</em></div><div><br /></div><div>Během koncertu v Rio de Janeiro byla Joeova slečna Ashley Greene zpět v LA, kde byla vyfocena s kamarádkou Nicole Richie, jak spolu jdou do fitcentra.</div><div><br /></div><div><a href="http://itsabout.blog.cz">Zdroj</a></div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/joe-nevernik http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/joe-nevernik Jonas Bros. ► News Sat, 25 Dec 2010 15:54:49 +0100 <div style="text-align:center">Joe se umístil v žebříčku o nejkrásnější úsměv.</div><div style="text-align:center">Jo,má roztomilej úsměv:)</div><div style="text-align:center">a Demi vyhrálaaa:D:D</div><div style="text-align:center"><br /></div><div><img title="htttp://itsaboutjonas.blog.cz" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/306/792/c6a0ebd3f2_72094575_o2.gif" alt="htttp://itsaboutjonas.blog.cz" /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">1. Demi Lovato</div><div style="text-align:center">2. Taylor Swift</div><div style="text-align:center">3. Selena Gomez</div><div style="text-align:center">4. Justin Bieber</div><div style="text-align:center">5. Miley Cyrus</div><div style="text-align:center"><strong>6. Joe Jonas</strong></div><div style="text-align:center">7. Lady gaga</div><div style="text-align:center">8. Anahi</div><div style="text-align:center">9. Ian Somerhalder</div><div style="text-align:center">10. Sterling Knight</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><a href="http://oh-jonas.blog.cz/" id="" name=""><img title="oh-jonas.blog.cz" alt="oh-jonas" class="pic" src="http://nd04.jxs.cz/182/332/a3335af447_69011082_o2.png" /></a></div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/top-10-best-smiles http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/top-10-best-smiles Jonas Bros. ► News Sat, 25 Dec 2010 13:48:48 +0100 <div>tenhle díl je kratší,ale mnohem zajímavější:)</div><div>like iit</div><div><br /></div><div>"Joe, chceš ma zabiť?!" povedal som podráždene ,keď som sa vynoril zo studenej vody ,a rozdýchaval to. Joe bol ticho, iba ku mne prišiel bližšie a oprel si ruky o stenu bazéna tak, že som nemal kam utiecť. Nemo mi hľadel do očí ,ale po pár sekundách vzájomného hľadenia si do očí, uhol pohľadom, spustil ruky a vyšiel von z vody. Čo, čo to bol za pocit? Keď sa na mňa pozrel, ako keby sa všetka moja krv v tele presunula do hlavy a tá mala o chvíľu explodovať. Otriasol som sa , taký zvláštny pocit som ešte nikdy v živote nezažil. Taktiež som vyšiel z bazéna a oprel sa o prvý strom, ktorý bol nablízku. Zavrel som oči a začal hlavou narážať do stromu. Keď ma s toho začalo bolieť čelo, prestal som a otvoril oči. Vedľa mňa som zaregistroval osobu. Zľakol som sa ,pretože tam predtým nebola, až som spadol na zem. Nado mnou som zbadal Joea a nemohol som si nevšimnúť jeho úškrn v tvári. Ako keby ho pobavilo to, že som sa zosypal na zem. Začal sa nahlas smiať, no potom mi podal ruku a postavil ma na nohy. Boli sme pri sebe tak blízko, že som cítil jeho teplý dych na mojej tvári. Zavrel som oči a nasával jeho vôňu. Keď som si uvedomil, čo robím a že naše špičky nosa sa skoro dotýkajú, rýchlo dom ho od seba odstrčil a ,ako zbabelec, som ušiel.</div><div><hr /></div><div>"Tak dobrú noc ,Nick, a sladké sny," pobozkala ma mama na čelo.</div><div>Bola už noc a všetci už šli spať. Ja som práve ležal v posteli a premýšľal. Mama už dávno odišla do svojej izby. Prevrátil som sa na bok a snažil sa zaspať. Vtom som začul otvorenie dverí a osobu, ktorá vchádza ku mne do izby. Zavrel som oči, akože spím. Vedel som ,kto to je. Ten človek sa správal čudne celý deň. Cítil som ako sa skláňa k mojej posteli a ako na mňa dýcha. Začal som sa mierne triasť , vôbec som netušil, čo má Joe v pláne.</div><div>"Viem, že nespíš," ozval sa ,a keď som pootvoril oči, sedel už na mne obkročmo. Zľakol som sa, v tento deň už po tretíkrát, ale toto som naozaj nečakal.</div><div>"Pššt, upokoj sa. Ja ti neublížim," dal mi ukazovák na ústa a mierne sa zahniezdil na mojom rozkroku. Začínal som sa cítiť zvláštne, bol to neopísateľný pocit. Nahol sa k mojej tvári zadíval sa mi do očí. Potom ma pobozkal. Počkať...on ma pobozkal!!? Bože, čo to znamená? Prečo ma bozkáva? Sme rovnakého pohlavia a navyše sme bratia!</div><div>Odtiahol sa od mojich pier , no potom sa k nim opäť priblížil a olizol ich. Bol som zaskočený, nemohol som sa ani pohnúť. Len som tam tak ležal a nechal ho, nech si robí, čo chce. Hádam ho to prejde. No opak bol pravdou. Začal ma ešte vášnivejšie bozkávať. Jazykom skúmal moje ústa a pritom sa mi snažil dať dole vrch pyžama. Zaťal som zuby ,aby som sa mu nepoddal. Stále som myslel na jediné... sme bratia!</div><div>"Joe, prestaň!" vyhŕkol som naraz a zúfalo sa naňho pozrel.</div><div>Nahol sa k môjmu uchu a zašepkal : "Milujem ťa." Nevydržal som to a rozplakal sa.</div><div>"Nie, prestaň! Sme bratia, nemôžeš ma milovať! To nejde! Jednoducho to nejde! Ja nemôžem...," opakoval som stále vety, ktoré ani nemali zmysel. Utrel mi slzy a usmial sa.</div><div>"Ale môžeš," zašepkal. "uvidíš, bude sa ti to páčiť." Joe začal jazykom prechádzať po mojej hrudi. Pritom mi obchytkával boky. Z hrude sa presunul na moje brucho. Nežne ho bozkával. Snažil som sa potlačiť vzrušenie, no keď sa dostal k môjmu podbrušku, nevydržal som to a začal stonať. Všimol si to a mierne sa na mňa usmial, no potom mi naznačil, nech som trochu po tichšie. Nedalo sa to, dlho som to v sebe zadržiaval a teraz som to musel ´rozdýchať´. Joe sa umlčal bozkom a pritom mi sťahovať spodok od pyžama. O pár sekúnd som pred ním ležal ako ma Boh stvoril. Jeho pery sa presunuli na môj krk. Ruky mu blúdili po mojich bokoch a pár krát sa dotkli aj mojej mužnosti. Opäť jeho hlava blúdila po mojom tele, až napokon zastala pri mojom penise. Jazykom navlhčil jeho špičku a ja som sa snažil pod tlakom vzrušenia ´neexplodovať´. Neviem prečo, ale začínalo sa mi to páčiť, aj keď ma ´uspokojoval´ môj vlastný brat. Joe sa na mňa pozrel a ja som mu mojich nadržaným pohľadom naznačoval ,nech pokračuje. Zdá sa ,že pochopil, pretože opäť pokračoval vo svojej činnosti. Nežne sa s nim maznal jazykom. Ešte viac som roztiahol nohy a hladil ho po vlasoch, ktoré mu padali do tváre. Cítil som ,že sa blížim k vyvrcholeniu. Vyzeralo to, že si to Joe užíva rovnako, ako ja. Chytil som sa jednou rukou postele a slastne stonal. Snažil som sa byť potichu, no nešlo to. Bol som čím ďalej ,tým viac hlasnejší. Keď už som sa bál, že ma bude niekto počuť, Joe mi zakryl ústa rukou. Bol som mu za to nesmierne vďačný. Vyvrcholil som Joeovi do úst.</div><div>Joe si ľahol vedľa mňa a pritiahol si ma k sebe bližšie. Objal ma a vášnivo pobozkal.</div><div>"Milujem ťa," zašepkal mi do ucha a jemne doňho zahryzol zubami. Nič som mu neodpovedal, pretože som ihneď vyčerpaním zaspal.</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/zakazana-laska-2 http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/zakazana-laska-2 Zakázaná Láska Wed, 22 Dec 2010 13:25:50 +0100 <div>Joo, jak je v nadpisu ! Žádný novinky, prostě klid jak na hřbitově :P Možná, kdyby vás to zajímalo, tak tedy (aby tu nebylo zas takov mrtvo) pro vás připravuju dvě ffky ... jedna je rozepsaná, druhou mám teprve v hlavě. Jsou to jednorázovky, protože bych sériovku asi nikdy nedokončila. Po pravdě si nejsem moc jistá, jestli dokončím alespoň ty dvě jednorázovky :D A ještě jedna věc. Dems si asi myslí, že jsem z tohohle blogu opravdu odešla. Šak jsem jí říkala, že nejdřív jo, ale pak jsem se vrátila, ale nevím, jestli to pochopila správně, nebo ne :D Tudíž doufám, že tímto článkem se to nějak urovná nu :P Hele, tak to bude asi všechno ;)</div><div style="text-align:right">Megnick</div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:left">PS: Jouva, vy se mně asi nezbavíte :D:D Já jen, že asi půjdu sát On the line ... nebo jak se to píše ... prostě tu jednorázovku o Joeovi a Demi, co jsem chtěla dopsat ještě před svým dočasným odchodem :D</div><div style="text-align:left"><br /></div><div style="text-align:left">PPS: Je tady někdo příznivec Naruta Uzumakiho ? :D</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/jou-lidi-ted-je-to-ten-pravej-itsaboutjonas http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/jou-lidi-ted-je-to-ten-pravej-itsaboutjonas Our crap Sun, 19 Dec 2010 19:49:52 +0100 <div><img title="BC" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/280/616/b6a4096306_71948290_o2.jpg" alt="BC" /></div><div>Mám tady slibovanou Barefoot Cinderella..=]</div><div>Pro Šárku..;]</div><div>Ke konci je to takové divné a hlavně urychlené..konec se mi nelíbí..=DD</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div>Moje jméno je Camille a jsem normální holka, jako každá jiná. Až na pár maličkostí. Moje máma umřela, když mi byly 3 roky a táta, když mi bylo 7. Nikdy jsem nepoznala babičku s&nbsp;dědou, neviděla jsem tetu, strýce a dokonce ani nevím, jestli mám nějaké sourozence. Chvíli po tom, co táta umřel, jsem žila na ulici, kde jsem se spřátelila s&nbsp;pár lidmi, kteří na tom byli stejně jako já. Od svých 9 let jsem v&nbsp;dětském domově a snažím se žít svůj sen. Právě teď je mi skoro 16 let. Za dva měsíce oslavím 16. V&nbsp;našem dětském domově, kde je 5 dětí jsem nejstarší. Občas přemýšlím, proč je život tak zlý a zrovna nám šesti připravil. Žiju hudbou a tancem a snažím se do toho dát celé svoje srdce. Občas, když jdeme ven a já se tak dívám po těch dívkách, co okolo nás projdou, říkám si, proč nemám to štěstí jako ony. Díky jedné z&nbsp;těchto procházek jsem mohla potkat toho pravého a o tom vám budu teď vyprávět.</div><div><br />***</div><div><br />Šla jsem napřed, abych si koupila nové CD své oblíbené zpěvačky Katy Perry, na které jsem šetřila docela dlouho a nechtěla jsem, aby ostatní holky viděly, co kupuju. Když jsem s&nbsp;úlovkem vycházela z&nbsp;obchodu, uviděla jsem holky na druhé straně ulice. Radši jsem se ještě otočila, aby mě neviděly, a když odešly, tak jsem se vydala za nimi. Přecházela jsem přes silnici na chodník, když do mě napálil malý kluk na kole. Spadla jsem na zem a ten kluk zavolal na nějakého vysokého mladíka, který byl nejspíš jeho bratr. "Omluv prosím Frankieho. Je vždycky hrozně zbrklý. Podej mi ruku a vstávej." Začal se omlouvat ten kluk a tak jsem stoupla. "Moje ruka." Špitla jsem a podívala jsem se na odřenou pravou ruku. "Sakra, je děsně podřená. Myslíš, že s&nbsp;tím budeš mít ještě něco horšího?" zeptal se, když se mi podíval na ruku. "Eh… doufám, že ne, ale radši bych už měla jít. Díky za pomoc." Usmála jsem se na něj a chtěla odejít. "Počkej!" chytl mě za ruku a zastavil mě. "Jak se jmenuješ?" usmál se na mě. "Camille. A ty?" "Já jsem Joe. Nechceš vzít domů?" představil se a nabídl mi odvoz. "Promiň, to nepůjde. Já totiž nikde nebydlím." Odpověděla jsem mu a odcházela. "Co to povídáš? Neuhodila ses náhodou do hlavy?" zasmál se Joe. "Ne, to určitě neuhodila. Když tak chceš vědět, kde bydlím, najdi si na mapě města čtvrť Barefoot. Potom ti to dojde." Odpověděla jsem se slzami v&nbsp;očích a odešla. Když jsem dohnala ostatní holky, šly jsme pomalu zpátky do domova. Došly jsme akorát k&nbsp;večeři, tak jsem se šla převléct a schovat CD a potom navečeřet. Po večeři jsem uložila holky a přečetla jim pohádku. Poté jsem si šla lehnout k&nbsp;sobě do pokoje. Zapnula jsem CD přehrávač, který jsem dostala od domova k&nbsp;15 narozeninám a vložila do něj CD Katy. Ztlumila jsem to na minimum, aby to holky nerušilo a položila hlavu na polštář. Přemýšlela jsem o Joeovi a o tom, jak mě chtěl odvést domů. Měla jsem mu kývnout a ukázat mu, kde bydlím? Chtěla jsem se s&nbsp;ním znovu potkat, ale přitom jsem doufala, že ho nenapadne najít si naši čtvrť. Jak jsem tak přemýšlela nad tím, jestli by mě chtěl ještě někdy vidět, nejspíš jsem usnula. Když jsem se probudila, byla půlka noci. CD stále hrálo, nejspíš jsem tam nastavila přehrávání dokola. Vypnula jsem přehrávač a znovu se pokusila usnout. Nakonec se mi to povedlo a já se probudila až ráno. Šla jsem na snídani a potom na hodinu angličtiny. Seděly jsme dokola kolem učitelky a poslouchaly její výklad. "Camille, můžeš na chvíli?" nakoukla do dveří jedna z&nbsp;našich opatrovnic. "Jasně." Odpověděla jsem a šla za ní. "Byl tady pošťák a donesl ti tohle." Řekla, když jsem zavřela dveře. Podala mi obálku s&nbsp;mým jménem, ale bez adresy. "Jak ví, že je to pro mě?" zeptala jsem se. "V téhle čtvrti je jenom jeden dům, kde bydlí mladá Camille." Mrkla na mě. Pochopila jsem a začala číst. "Zítra ve 3 odpoledne na tom samém místě, kde jsem Tě včera poprvé uviděl, Popelko. J." usmála jsem se na papír a přečetla si to ještě jednou. "Monico, mohla bych jít zítra ven?" zeptala jsem se jí. "Máš rande, co? Jasně, že můžeš. Ale holkám ani muk." Odpověděla mi a odešla. Složila jsem dopis a schovala ho do kapsy šatů. Potom jsem se vrátila do hodiny. "Co se stalo?" chtěly hned vědět holky. "Nic, jenom jsem musela ukázat ruku, jak jsem včera spadla. Chtěla mi to obvázat, ale nechtěla jsem." Odpověděla jsem klamavě a dál poslouchala učitelku. "aha." Slyšela jsem jenom a tím to skončilo. Celý den jsem na něj myslela. Jmenoval se Joe a vypadal jako… já nevím… jako bůh. Líbil se mi, jeho oči se mi líbily nejvíc. Hluboké a čokoládové. A byl starostlivý. A pokud mě chtěl vidět, tak jsem se mu nemohla zhnusit tím, že jsem žila v&nbsp;děcáku. A měl malého brášku. Zítra o něm prostě musím zjistit víc. Odbyla jsem si další 4 hodiny učení a potom jsme šly na oběd. Poté jsme musely jít na zahradu, tak jsme s&nbsp;holkami hrály schovku a nakonec jsme šly zpátky dovnitř na večeři. Po večeři nám dovolily chvíli sledovat televizi, ale stejně tam nic nešlo a tak jsem si vzala můj kreslící blok a pár pastelů a snažila se nakreslit Joea tak, jak jsem si ho pamatovala ze včerejška. Večer v&nbsp;pokoji jsem si pustila opět CD od Katy a napadla mě písnička. Jasně, věděla jsem název a o čem by mohla být, ale nechtěla jsem to urychlit a tak jsem si zapsala jenom první dvě úvodní slova. Šla jsem si lehnout a přála jsem si, ať už je zítřejší den. Samým nadšením jsem nemohla usnout. Když mi ráno zazvonil budík, měla jsem pocit, že jsem akorát usnula. Oblékla jsem se a šla na snídani. Nějak jsem se nesoustředila, co dělám a tak jsem vylila mléko po celém stole. "Pardon." Omluvila jsem se hned a začala to utírat ubrousky. "Já to udělám." Objevila se vedle mě Monica. "Jo a tady něco máš." Zašeptala mi do ucha a dala mi složený papírek do kapsy u šatů. Posnídala jsem a šla si do pokoje pro jiné oblečení. Mezitím jsem si přečetla papírek, který mi dala Monica do kapsy. "Popelko, měním čas! Sraz nebude ve 3, ale o půl 1! J." stálo tam. Zděsila jsem se a podívala se na hodiny. Bylo půl 10 a já měla ještě další 3 hodiny učení před sebou.<br />Bylo půl 12, když jsem rychlostí blesku vyletěla z&nbsp;půlky hodiny pryč. "Co je! Co se stalo?" zarazila mě Monica, když jsem do ní skoro narazila. "Eh, promiň. O půl jedné mám být na městě. Však víš." Odpověděla jsem jí. "Jasně, tak utíkej." Pobídla mě a odešla do pokoje pro vychovatelky.</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>Oblékla jsem si jedny z&nbsp;nejlepších džín, co jsem měla a navlékla na sebe delší tričko s&nbsp;americkou vlajkou. Namalovala jsem se a utíkala na náměstí, kde jsem měla sraz s&nbsp;Joem. Doběhla jsem tam 2 minuty po půl 1 a Joe už tam čekal. "Ahoj." Pozdravila jsem ho a poupravila se.</div><div><br /></div><div>***</div><div><br /></div><div>Byli jsme spolu až do půl 8 večer, když jsem musela zpátky domů.<br />Tedy domů… zpátky do děcáku. "Tak ahoj, Popelko." Políbil mě Joe na tvář a odešel. Dotkla jsem se místa na tváři a utíkala do děcáku. Od té doby jsme se scházeli stále častěji a já se bezhlavě zamilovala.</div><div><br /></div><div>***</div><div><br />Postupně jsem dokončovala i svoji písničku, kterou jsem pojmenovala díky Joeovi <em>Barefoot Cinderella.</em> Slova jsme vymýšleli, i když jsme byli spolu. Bylo mi s&nbsp;ním hezky.</div><div><br /></div><div>*Every morning I wake up to find<br />I always dream the same<br />Every night I come to my window<br />When you call my name<br />I love the way the words you say<br />Just fall like rain<br />´Till I´m drowing<br />In the sound of your<br />Invitation*<br /><br /></div><div>Začali jsme spolu chodit, přesně tak, jak jsem si to vysnila. Představil jsi mě rodičům a my byli oficiálním párem. Naše fotky zaplavovaly stránky různých časopisů a my přestávali mít soukromí. Ale nevadilo nám to. Hlavní bylo, že jsme byli spolu.<br /><br /></div><div>*When you ask do you wanna dance<br />My barefoot Cinderella<br />Don´t need no slippers or a party dress<br />The way you´re lookin´ right now´s<br />What I like the best<br />And then you´ll<br />Say do you wanna take a chance<br />And stay with me forever<br />No one´ll ever be more beautiful<br />My barefoot, barefoot Cinderella&nbsp;*</div><div><br /></div><div>Milovala jsem ho tak moc, že jsem si našla dobře placenou brigádu a šla z&nbsp;děcáku pryč, do podnájmu. Sice se mi každý den stýskalo po holkách a taky po vychovatelkách, ale co se dalo dělat. V&nbsp;17 být stále v&nbsp;děcáku… to je celkem divný.</div><div><br /></div><div>*A dream world is always perfect<br />But that´s not my real life<br />I wish you did but you don´t know<br />The me I am inside<br />I pray that you´ll come looking<br />And I won´t hide<br />I´ll be smiling<br />When you find me<br />´Cause I´ve been waiting<br />For you to ask*</div><div><br /></div><div>A najednou přišel ten den, kdy jsem slavila své 20. narozeniny. Pozvala jsem svoji bývalou rodinu z&nbsp;dětského domova a pozvala jsem tebe a tvoje bratry. Dokonce přišli i tvoji rodiče. Byla to velká oslava a já stále byla s&nbsp;tebou. "Mám pro tebe překvapení." Zašeptal mi Joe do ucha a odvedl mě na balkon, ze kterého šlo vidět na plac pod námi.</div><div><br /></div><div>*Do you wanna dance<br />My barefoot Cinderella<br />Don´t need no slippers or a party dress<br />The way you´re lookin´ right now´s<br />What I like the best<br />And then you´ll<br />Say do you wanna take a chance<br />And stay with me forever<br />No one´ll ever be more beautiful<br />My barefoot, barefoot Cinderella&nbsp;*</div><div><br /></div><div>"Camille Nicholls, chceš se mnou strávit zbytek svého života?" zeptal se a poklekl přede mě s&nbsp;krabičkou v&nbsp;ruce. Stála jsem jako přimražená a nevěděla co říct.</div><div><br /></div><div>*When I close my eyes it starts<br />Like a movie for my heart<br />Here comes my favorite part*</div><div><br /></div><div>Joe si oddechl a zeptal se mě ještě jednou. Najednou jsem se probrala z&nbsp;tranzu a vyjekla jsem to osudné slovíčko. "ANO! ANO! ANO!" zakřičela jsem a skočila ti do náruče.</div><div><br /></div><div>*When you ask do you wanna dance<br />My barefoot Cinderella<br />Don´t need no slippers or a party dress<br />You´re what I like the best<br />And then you´ll<br />Say do you wanna take a chance<br />And stay with me forever<br />No one´ll ever be more beautiful, Cinderella.*<br /></div><div><br /></div><div>Svatba byla opravdu velkolepá. Byla pár měsíců po mých narozeninách a pár dní před Vánocemi. Byl to vlastně takový vánoční dárek pro rodinu a nejbližší přátele. Objevilo se tam i pár paparazzi, ale nám to nevadilo. Měli aspoň pár nových drbů. Když jsem ti řekla ono "ANO" podruhé u oltáře, sama jsem tomu nevěřila, že sen, který jsem kdysi snila, se stal skutečnosti.</div><div><br /></div><div><em>~</em> <em>Navždy Mé.</em><em><br />Navždy Tvé.<br />Navždy Naše. Camille Nicholls ~</em></div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/barefoot-cinderella http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/barefoot-cinderella One stories Sun, 19 Dec 2010 16:51:40 +0100 <div>..A my slibovaly že to tady napravíme..=DD</div><div>Jenže JB nemají žádné novinky, na ffky nejsou nápady..všichni přemýšlí o Vánocích..=D</div><div>takže to tak bude..;]</div><div>já teď píšu Barefoot Cinderella &gt;&gt;&gt; stále, protože jsem to omylem celé smazala, tak jsem si okopírovala tu část, co jsem dala sem a dopisuju to =DD</div><div>tak snad se bude líbit, až ji dopíšu..;]</div><div>Jinak kdo chce Like All Others, bude si muset počkat..=DD</div><div>Píšu 1.0 díl..;]</div><div>Nu, jdu na svůj osobní blog, nastavit tam něco a potom jdu pařit Jazz JackRabbit..=DD báj..;P*</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/umrelo-to-tu-d http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/umrelo-to-tu-d Sun, 19 Dec 2010 16:05:07 +0100 <div>ahoj:)</div><div>Ywča mě požádala,jestli bych sem nehodilajednu její JONASCESTNÍ Ffku.</div><div>Já jí dřív četla a je fakt skvělá!:)</div><div>tak budem obě rády,když jí budete číst.</div><div>Je sice slovensky,ale snad všechny rozumíte ne :D:D</div><div>tak hope,u like it;)</div><div><br /></div><div>Nick</div><div>"Vstávajte chalani!" začul som mamin hlas a potom už len ako klope každému z nás na dvere.</div><div>"Joseph! Nicolas! Kevin! Okamžite vstávajte!" skúsila to ešte raz, keď sa ani jeden z nás neozýval a spokojne spal ďalej. Ospalo som zaboril hlavu do vankúša ,ale nakoniec som sa vyhrabal s postele. Obul som si papuče a vyšiel na chodbu, kde už ´oxidovali´ Kevin a Joe. Poškrabal som sa na hlave, zívol si a striedavo sa díval na bratov. Keď som sa pozrel na Joea, zbadal som na jeho tvári malý úškrn. Pohľadom si ma zmeral od hlavy až po päty. Nechápavo som sa naňho pozrel a potom som sa pozrel smerom, kde upieral svoj zrak. Až teraz som si všimol, že som len v trenkách a bielom priesvitnom tielku.</div><hr /><div>"Nick, ideme na kúpalisko. Máme sa prichystať," ujal sa slova Kevin ,ktorého pohľad bol neutrálny ,a zaliezol do svojej izby. Nasucho som preglgol ,keď sa na mňa Joe ešte stále uprene pozeral. Teda nie na mňa, ale na moje telo. Zaregistroval ,že som si jeho pohľadu všimol ,pretože sa mi pozrel do očí a potom zvážnel. Vyvalil som naňho oči a zmätene som sa snažil nahmatať kľučku od mojej izby.</div><div>Konečne sa mi ju podarilo nájsť, rýchlo som vbehol do izby a zabuchol dvere. Oprel som sa o ne a zrýchlene dýchal. Ten pocit...pocit ,keď sa na mňa pozrel, bol som s toho zmätený. Srdce mi bilo o závod a ja som pokúšal som sa trochu sa upokojiť. Ale prečo ten pohľad? A hlavne na moje telo? Cítil som sa hrozne trápne.</div><div>"Nick, už si prichystaný? Za chvíľu ideme," zaklopala mi na dvere mama, zľakol som sa a mierne vykríkol.</div><div>"Si v poriadku?" spýtala sa starostlivo cez zavreté dvere.</div><div>"Áno, mami. Len som sa trochu naľakal," automaticky som odpovedal, no potom som sa buchol do čela. ´Naľakal´? To mi už vážne hrabe? Hovoriť svojej mame, že som sa zľakol? Ako nejaký posero?!</div><div>"Už idem, mami," dodal som a začal si v skrini hľadať plavky.</div><div>"Dobre ,ale pohni. Za chvíľu ideme," a potom som už len počul ako schádza dole schodmi.</div><div><br /></div><div>Rýchlo som si obliekol plavky a na to hodil ešte nejaké oblečenie. Zbehol som dole, kde ma už všetci čakali.</div><div>"No konečne," prehovoril Joe a prevrátil očami.</div><div><br /></div><div>V aute som si sadol na zadné sedadlo do stredu, z pravej strany si vedľa mňa sadol Kevin a Joe si sadol zase z druhej, ľavej, strany. Celý čas som sa díval na Joeove kolená a snažil sa zistiť ,či ma pozoruje. Takto sa mi to ale nedarilo a tak som sa ´akože´ díval cez okno ,ale pritom som ho tajne sledoval. Díval sa niekam do blba a asi nad niečom premýšľal. Trochu viac som jeho smerom otočil hlavu a vtedy sa naše pohľady stretli. Rýchlo som od neho odtrhol zrak a zadíval sa do zeme. Joe sa zahniezdil a vtom nechtiac do mňa vpálil rukou.</div><div>"Au!" chytil som si rameno, do ktorého mi vrazil, pozrel sa naňho a prižmúril oči.</div><div>"Prepáč," povedal sarkasticky a podoprel si rukou bradu.</div><div><br /></div><div>Na kúpalisku</div><div>Rýchlo som zo seba zhodil nepotrebné oblečenie a nechal si len plavky.</div><div>"Chalani, ideme si s otcom dať niečo na pitie. Kevin, ty máš na starosti Frankieho," oznámila nám mama a ukázala na stánok pár metrov od nás.</div><div>"Dobre, zamával rodičom Joe, ktorý už bol, rovnako ako ja vyzlečený a promenádoval sa tu len v plavkách. Ihneď ,ako sa mama s otcom vyparili, som skočil do bazéna.</div><div>"Len toľko neblbni ,ak sa nechceš utopiť," čupol si Joe na okraj bazéna a napomenul ma. Len som naňho vyplazil jazyk, ale to som asi nemal robiť, pretože surovo skočil do vody a začal ma potápať.</div><div>"Joe, chceš ma zabiť?!" povedal som podráždene ,keď som sa vynoril zo studenej vody ,a rozdýchaval to. Joe bol ticho, iba ku mne prišiel bližšie a oprel si ruky o stenu bazéna tak, že som nemal kam utiecť. Nemo mi hľadel do očí ,ale po pár sekundách vzájomného hľadenia si do očí, uhol pohľadom, spustil ruky a vyšiel von z vody. Čo, čo to bol za pocit?</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/zakazana-laska-1-cast http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/zakazana-laska-1-cast Zakázaná Láska Sat, 11 Dec 2010 11:27:29 +0100 <div><img title="http://oh-jonas.blog.cz/" class="left" src="http://nd04.jxs.cz/456/736/74fa0b6534_71712715_o2.png" alt="http://oh-jonas.blog.cz/" /></div><div>Ahoj:)</div><div>jen chci říct,že je to tu nějak zaseklý.</div><div>Neni co přidávat,Jonasové nemaj nic zajimavýho,ffky nemám žádnou ffku,musim někoho překecat aby se mnou něco psal,protože s Chell nepíšem nějak souvislý ffky,prostě vždycky napíšem když nás napadne něco srandovního nebo tak:D</div><div>třeba před pár dněma sme napsalj Joick ffku o samaře,je krátká ale když jí někdo přepíše do kompu,hodím jí sem,je to sranda:D:D</div><div>a když se budete nudit,můžete si něco přečíst <a href="http://itsaboutjonas.blog.cz/1005/rozcestnik-fan-fictions">tady</a>:) je tam toho spouuuusta!:)</div><div>zejtra jdu na bowling s chell a v neděli jedu s rodičema do drážďan na Vánoční trhy:) tak se tu asi neobjevíím;P</div><div>mějte se ♥</div> http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/usopleeesk http://itsaboutjonas.blog.cz/1012/usopleeesk Our crap Fri, 10 Dec 2010 17:09:55 +0100