Červen 2010

damn:D

30. června 2010 v 20:48 | Demii |  Our crap
nejde mi načíst náš blog:D:D takže asi...nic:D:DD:

Štěstí v neštěstí 0.9

30. června 2010 v 19:52 | Makuška * & Doms_
Jemně jsem mu ruku odtáhla od svého roznoží, jelikož jsem se bála, že za chvíli vykřiknu rozkoší.
Zase jsem se přesunula k jeho rtům a pomalinku stahovala jeho kalhoty. Jakmile byly dole, "nechtěně" jsem se dotkla jeho kamaráda. Joe se ujal vedení a strhl mě pod sebe,po celém těle mě obdarovával polibky. Chvěla jsem se pod jeho dotyky, a on to dobře věděl. Čas od času se usmál, ale nepřestával.Nohy mi v kolenou pokrčil a rukama mi sjížděl od boků až ke kotníkům. Uvědomila jsem si, že já zatí mještě nic neudělala. Stáhla jsem mu trenky a stiskla jeho pana velkého. Jako odpovědí mi bylo jeho zavzdychání,to mě ještě víc povzbudilo. Přetočila jsem ho pod sebe a šlo se na věc. Svazla jsem se o něco níž a jemně obkroužila vrcholek penisu,ještě chvíli jsem si s ním hrála. Nakonec jsem Joa nechala si oddechnout a znovu jsem se přenesla nad něj a své rty přitiskla na ty jeho.
"Opravdu to chceš?"Zeptal se mě Joe ale odpověď byla více než jasná.
"Myslíš, že bych tu s tebou strácela čas?", zasmála jsem se a znovu k němu přitiskla své rty.
"Budu to brát jako ano"Pousmál se a zase se dostal nade mě.Už jsem ale neměla v plánu měnit polohu,bylo mi totiž jasné co se teď stane. Podepřel se v loktech a já položila své ruce na jeho přirození a sama navedla jeho penis na správné místo. Pronikal do mě s takovou lehkostí,že kdybych nevěděla že v tomhle nemá skušenosti,myslím si úplný opak. Přitiskla jsem své rty na jeho krk a cítila jsem jak se zachvěl.
"Zřejmě jsem našla tvoje nejcitlivější místečko."Řekla jsem ale znělo to spíše jako skřek. Znovu jsem svými rty přejela po jeho krku.
"Aly, myslím, že už to dlouho nevydržím.", vydechl Joe. Přitiskla jsem si jeho hlavu ke svým ňadrům. Jak vidno to na něj bylo už moc a jeho "tekutina" se vydrala na povrch.
"Joe."S jeho vyvrcholením se dostavilo i to moje,bylo to něco úžasného,pro mě dosut nepoznaného.
"Miluju Tě.", zašeptal mi Joe do ucha. Trochu mě to zarazilo, ale nechtěla jsem si kazit tak krásnou chvilku zbytečným přemýšlením.
"Bylo to úžasný"Pošeptal mi Joe do ucha když bylo po všem. Přehodila jsem přes nás deku a přitulila se k Joeovi, který si mě k sobě přitisknul co nejtěsněji.
"Víš Joe,obvykle na to nejdu tak rychle ale..."Snažila jsem se mu vysvětlit že to neberu jako úlet. Joeovi se v očích objevil zastrašený výraz. "Myslím...", začala jsem.
Znovu jsem se nadechla a pokračovala."Myslím...a cítím že jsi ten pravý.Vím,zní to naivně,je mi teprve 17 ale já to tak prostě cítím."Dokončila jsem a bála se jeho reakce.
"Aly...já to tak cítím od první chvíle co jsem tě uviděl. Ani nevíš jak jsem teď šťastný!", řekl a přitáhl si mě k sobě ještě víc.
"Víš...jsou tři hodiny a v pět máme mít rozhovor.Bude hodně vadit když se teď vypařim?"Zeptá se.
"Ne...", začala jsem."Děkuju.", a věnoval mi další polibek. Jemně jsem se od něj odtrhla.
"Ale musíš mě vzít s sebou!", řekla jsem a chytla se ho jako klíště. Joe se zasmál a věnoval mi nádherný polibek.
"A víš že bych mohl?"Zamyslel se.
"Ale já to myslela ze srandy."Bránila jsem se.
"Ale já ne"Řekl Joe naprosto vážně a už mě táhl z postele.
Posbíral svoje i moje oblečení a položil ho na postel. Chytil mě za ruce a přitisknul k sobě.
"Řekl jsem Ti už, že jsi nádherná?", usmál se na mě.
"No...řekl jsi mi že jsem nešika,ale že jsem nádherná ještě nikdy."Zamyslela jsem se a nádherně se na něj usmála.
"Tak teď už jo.", řekl a znovu mě políbil. "Hej...musím se osprchovat.", zasmála jsem se.
"Půjdu s tebou"Rozzářili se Joímu oči jako malímu dítěti.
"Na to zapomeň.", zasmála jsem se. Ale to už mě měl přehozenou přes rameno a jelikož už u nás jednou byl, stačil odkoukat, kde máme koupelnu a zamířil rovnou do ní.
"I kdyby to mělo jít po zlím tak se se mnou vykoupeš"Šibalsky se zasmál.
"Uvědomuješ si, že jsi v mym baráku?", řekla jsem mu."Ále tady se někdo zlobí"Smál se mi.
Ani jsem si nevšimla, že už jsme v koupelně. Sundal mě ze svého ramene a zamkl dveře na všechny západy. Poté se ke mě znovu přiblížil a začal mě líbat na krku.
"Tobě to ještě nestačilo?"Zasmála jsem se.Na někoho jako je on se nedalo zlobit déle než 5 sekund.
"Jsem nenažranej. Zvykej si.", taky se zasmál. Nehodlala jsem jen tak něčinně stát a obmotala jsem kolem něj své nohy.
"Joe,stihneš se za hodinu připravit?"Zeptala jsem se s nadějí.
"Jistě."Zazubil se.
"To znamená že máme ještě hodinu čas."Zazubyla jsem se. Joe mě opřel o zeď a nenasitně sál mé rty. Roztáhl mi nohy a pronikl do mě,dnes už podruhé.Teď už jsem necítila žádnou bolest,jen vzrušení. Postavila jsem se pevně na zem a pomalu jsem přirážela proti jeho klínu. Tentokrát jsem si to mohla vychutnávat naplno.I na Joovi šlo poznat že si to více užívá. Mé přírazy zrychlovaly a s nimi dech nás obou."Joe."Vydechla jsem.Cítila jsem že se blížím k vrcholu ale chtěla jsem na něj počkat. A to se ode mě odtrhl a opřel své čelo o to mé. Smutně jsem se na něj zadívala, ale on mě vzal do náruče a přenesl do sprháče.

My love from school 1.0

30. června 2010 v 19:49 | Makuška * |  My love from school
My love from school 1.0
Když jsme se od sebe konečně odtrhli, sešli jsme dolů do přízemí a rozhodli se onu novinu říct ostatním. Sedli jsme si k nim do obýváku, jako tehdy, když mně Nick představoval.
"Tati, mami, Kevine, Frankie, Mayo, Danielle.. Elvisi.", oslovil všechny v místnosti. "Chtěli bychom Vám něco říct.", začal pomalu.
"Ale copak děti?", usmála se na nás Nickova matka.
"Já a Chels spolu chodíme.", řekl hrdě a políbil mně na tvář.
"To je úžasný! Blahopřeju Vám..", přiskočila ke mně Maya. Jen jsem se na ní usmála. Všichni nám rto přáli, až na jednu osobu. A nejvíc jsem se divila, že to byla Denisse.
"Omluvte mně.. kde je tady záchod?", zeptala jsem se.
"Ukážu Ti to.", řekl Nick, vzal mě za ruku a někam vedl. Když jsme byli z dohledu, řekl mi: "Vzali to celkem dobře."
"Až na tvojí mamku.", sklopila jsem pohled.
"Ona to pochopí..", uklidňoval mně. Zastavil se u jedněch dveří a řekl, že tam je koupelna. Vešla jsem a sesunula se po stěně. Jestliže mně Denisse nemá ráda, nemůžus Nickem chodit.. Ještě by to přivodilo jemu problémy a to jsem nechtěla. Po tváři mi začaly stékat malé proudky slz. Vstala jsem. Musela jsem vyjít dřív, než jim to začne být podezřelé. Spláchla jsem prázdný záchod a umyla si obličej v umyvadle. Poté jsem odemkla dveře a Nick nikde. Zpoza rohu ovšem vyšla Denisse.
"Varuju Tě.. jestli Nickovi zlomíš srdce, tak si mně nepřej..", sykla a znovu odešla. Jen jsem tam omámeně stála a přemýšlela nad jejími slovy. Proč bych proboha měla Nickovi lámat srdce? Nadevšechno ho miluju a nehodlám mu jakkoli ubližovat. Za pár vteřin se objevil Nick.
"Promiň, jen jsem si musel někam zavolat.", usmál se a políbil mně na rty.
"V pohodě.", řekla jsem s úsměvem. "Co hodláš teď dělat?", zeptala jsem se.
"No.. Jelikož je pozdě večer a Frankie půjde za chvíli spát, mohl bych Tě vyprovodit domů.", usmál se a dal mi ruku kolem pasu. V rychlosti jsme seběhli schody a tiše se protáhli kolem ostatních členů Nickovy rodiny. Vyšli jsme z domu a pak už stačilo jen přejít silnici.
"Tak, jsme tady..", zasmála jsem se.
"Nechci se loučit.", zakňoural Nick.
"Nemusíš.. zítra ráno se zase uvidíme..", pohladila jsem ho po tváři.
"Ale teď, když víš, co k tobě cítím, je to daleko těžší.", povzdychl si, zachytil mou ruku, která ho hladila po obličeji a vtiskl do ní polibek.
"I pro mě. Věř mi.", usmála jsem se. Chtě nechtě se mi z očí začaly spouštět slzy.
"Proč pláčeš?", zeptal se úzkostně a pevně mně objal.
"Máš pravdu, je to těžký..", vysvětlila jsem mu.
"Jak jsi řekla.. zítra ráno se zase uvidíme a zase budeme spolu..", odtáhl se ode mě, aby mi, mohl dát polibek na dobrou noc. Obmotala jsem ruce kolem jeho krku a přitáhla si ho blíž. Jeho ruce zas zabloudily k mým bokům. Chtěla jsem si tento okamžik zapamatovat do té doby, než ho zase uvidím. Snad to trochu zmírní náš vzájemný zármutek.
"Miluju Tě.", odtáhl se ode mě Nick.
"Já tebe víc.", zašeptala jsem a po tváři mi stekla poslední slza. Rukou ji setřel.
"To snad ani není možné.", usmál se, naposledy mně objal a odběhl do svého vlastního domu. Sama pro sebe jsem se usmála, odemkla dveře a vešla.
"Mami, jsem doma..", řekla jsem jakmile jsem vešla do obýváku, kde byla zapnutá televize.
"Ahoj Chels.. kde jsi byla?", zeptala se tázavě.
"Venku.", odpověděla jsem.
"Nejsem tak důvěřivá.. viděla jsem, jak si šla do tý velký vily naproti nám.. tak co.. nějakej kluk?", nadzvedla zvědavě obočí.
"Vlastně.. jo.", zasmála jsem se.
"Tak povídej.. jakej je?", zeptala se mně.
"Je.. krásnej, milej, hodnej, trpělivej..", rozběsnila jsem se.
"Stačí.. už spolu chodíte?", zasmála se.
"Ode dneška..", odpověděla jsem.
"Tak to Vám přeju.. jak se jmenuje?", zeptala se.
"Nick Jonas.", řekla jsem pyšně.
"Ale prosimtě. Jestli on je Nick Jonas, tak já jsem Anglická královna.", řekla mamka. V duchu jsem si jí představovala s červeným pláštěm, zlatým jablkem v jedné ruce, v druhé s žezlem a na hlavě korunu.
"Tak to se připrav, brzo asi bude korunovace..", zasmála jsem se.
"Víš co? Zvu ho zítra k nám na večeři.", spráskla ruce.
"Děkuju moc.. uvidíš.. je hrozně hodnej!", objala jsem jí.
"Dobře dobře.. tak už běž spát, ať zítra stihneš školu.", usmála se a popohnala mně ke schodům. Pak se její pohled znovu odvrátil k televizi a ona začala sledovat debatu mezi našimi poslanci. 

Dessign od Demiï =)

30. června 2010 v 13:43 | Makuška * |  Our crap
Dneska bez avoše :D
Mám je uložený v notebooku a dneska sem na pevnym :D
No jo no :D

Jak jste si všimly, našše dessy nejsou převážně tvřořeny námi :) Já občas něco udělám, třeba blend, nebo nějaký hnusný zýhlaví, ale sem bych to nikdy nedala :)

Obrázky si hledáme samy, takže se to snad dá počítat nepůl jako naše tvorba .. a barvy stránky, záhlaví, či okrajů si také samy určujeme .. takže prostě jsou to naše DESSY :D:D

Jojo :D Mně osobně se ta fotka strašně, ale vážně strašně líbí, takže gratuluji Demii za pěkný výkon =P :D

PS: Co bylo na výzu ? :D

Joseph went do Londýna:D

29. června 2010 v 18:09 | Demii |  Jonas Bros. ► Paparazzie
Joseph si zajel do Londýna,nakoupit do H&M(Jako by Háemko neměli všude,né,náš frajírek si musí jet až do Londýna:D:D) no,taky určitě navštívil svého brášku(v hotelové posteli:D:D)
a řeknu vám,v té košili je vážně sexy hexy!:D
Taky sem to musela takhle blbě střihnout,protože ta holka v tom proužkatém má prostě sexy výraz jako "joo baby,poď na mě z boku :D:D"
Ty vousáče fousáče jsou taky dosti sexy a je nepřiměřeně opálen,zezhora má ruku hnědou,ale dole bílou!:D:O
no,to by stačilo:D
prostě - HOT:D
001.jpg002.jpg003.jpg

Měním :D

28. června 2010 v 20:47 | Makuška * |  Our crap
Nebude o Justinovi, ale o Nickovi :D

Áááááá =D

28. června 2010 v 20:38 | Makuška * |  Our crap
Sakra :D Můj žebříček celebrit : 
1) Nick Jonas
2) Justin Bieber
3) Joe Jonas
4) Robert Pattinson 
5) Taylor Lautner
6) Kevin Jonas

JO :D a kvůli komu píšu ? :D JUSTIIIIN :D rozhodla jsme se o něm napsat ff :D inspirováno jedním videem *IN LOVE* 

Něco s mého osobního 'shootu' =D

28. června 2010 v 18:14 | Makuška * |  Our crap
Jo jo :D:D Makuš se nudila :D


Teen Vogue

28. června 2010 v 18:00 | Makuška * |  Other celebrities
Našla jsem nový shoot Joa a Demi :)

Double life

27. června 2010 v 18:44 | Makuška * & Sisters Lowe - Anette |  One stories
DOUBLE LIFE
"Tak Sandy Montezová .. jak jste se dostala k herectví ?", zeptal se mně moderátor show. Tyhle otázky jsem přímo nesnášela. Ne proto, že byly třeba vlezlé, ale protože jsem na ně nemohla odpovědět pravdivě.
"No Jamesi .. pravdou je, že jsem sháněla nějakou menší roli, abych si mohla zaplatit školu. Tak jsem šla na casting a vzali mně.", řekla jsem.
Ve skutečnosti jsem šla na casting, abych si splnila svůj sen. A šla jsem na něj tajně. Mamka chtěla, abych pokračovala v síti obchodů, která byla založena asi před 50 lety mým pra pra pra dědečkem, a v žádném případě mně v mé touze po slávě nepodporovala.
"Jak je to dlouho, Sandy?", zeptal se mě moderátor a zahleděl se mezi publikum.
Zamyslela jsem se. Stále jsem si to pletla. "Už je to rok a půl, co jsem získala tu roli."
"Páni. Ubíhá to jako voda.", zachichotal se.
"Ano. Byla to dlouhá cesta, ale stálo to za to."

Vypnula jsem televizi. Fakt mi to v té show slušelo.
"Nechápu, proč se na tu zpívající slečinku stále koukáš.", uklidila mamka knihu do knihovny. "A to si chtěla být taková?!"
V duchu jsem se zasmála a ústa naznačila do úsměvu. "Mami, vždyť jí neznáš."
"Nepotřebuji jí znát. Všechny tyhle hvězdičky jsou stejné.", hodila po mě časopis.

Moje máma Sandy Montezovou nikdy neměla moc v lásce, kdyby věděla, že vlastně nesnáší mne. Asi by mne opravdu nesnášela, protože jsem porušila její zákaz.

Jako Anette Morissová jsem normální holka, která pravidelně každý všední den navštěvuje střední školu v centru New Jersey. Moje nejoblíbenější barva je modrá a ze sportů mám nejradši golf. Čehož se taky týká má zítřejší akce.
Zítra se v Los Angeles koná charitativní turnaj celebrit v golfu. Jdou tam všichni, ať Ti, co golf hrají, nebo Ti, co hůl ani jednou nedrželi v ruce. Každý z nás si s sebou může vzít doprovod a já jsem zvolila svou nejlepší kamarádku Margareth Londonovou. Ona je jediná, která ví o mém dvojím životu a sama ho se mnou sdílí. Ve světle slávy a nekonečných pomluv stojí pokaždé po mém boku, jako Debborah Lopez.
S našimi rodiči jsme domluveny tak, že budeme spát u kamaráda Jamese, který ovšem neexistuje. To oni ale netuší.

Učila jsem se text mého nejnovějšího songu, který mám zítra zazpívat na benefičním koncertě. Hold On, má nejnovější píseň je přesně napsaná kvůli tomuto koncertu. Je o tom, že člověk se nesmí vzdát, musí věřit a žít.
Slovo po slovu se mi vrývalo do paměti.

Zazvonil zvonek u dveří.
"Anette!", vykřikla máma z kuchyně.
Odhodila jsem text na stůl a otevřela dveře. "Margareth, jak se máš?"
"Super, můžu?", pozvedla tašku. Já zapomněla, měla přijít a pomoct mi, co si vzít zítra na ten golf.
"Jé, promiň. Já zapomněla, ale jasný pojď dál."
Zabouchla jsem dveře. "Mami, budeme u mě jo??"
Margareth vysypala tašku na postel. Oblečení, paruka i šperky a plno dalšího.
"Ty si teda vybavená." zasmála jsem se.
"No co? Budeme tam dva dny a co když se budu muset převlíknout?", rozhodila rukama.
"Vždyť já Ti to nezakazuju.", zasmála jsem se.
"Ještě aby.", nadzvedla obočí a přešla k mému šatníku. Asi se divíte, kam mizí ty peníze, které získávám z natáčení filmů a zpívání na koncertech. Většinu investuji právě do mého oblečení. Takže si asi dokážete představit objem mé skříně. Asi polovinu z toho jsem ještě neměla na sobě.
"Mmm.. tak co bychom Ti vybrali? Na golf se nosí trika s límečkem, že? Tak co třeba tohle..", vytáhla ze skříně halenku s protáhlými cípy.
"Ne .. to se nehodí ..", zamítla jsem, vrátila jí zpátky a znovu se začala hrabat v té změti barev. Vyndala černé triko, z příjemného materiálu s límečkem, přesně takové, jako se na golf nosí, k tomu bílou sukni do půlky stehen a černé silonky.

"Budeš vypadat jako popelář, ale když myslíš ..", podala mi to. Jen jsem se zasmála a naskládala to do kufru. Poté mi sbalila asi polovinu všeho mého oblečení i přestože jsem jí říkala, že je to zbytečné.
"Tak.. hotovo.. kolik je hodin?", zeptala se, když mi dobalila. Ona byla na módu naprostý expert, podlemně, by klidně mohla dělat vizážistku kdyby chtěla.
"Bude půl jedenáctý.", řekla jsem.
"Večer?", podívala se udiveně na tmavou oblohu, která se rýsovala venku.
"Ne, ráno.", zasmála jsem se.
"Ok, nařídim budíka na .. kdy nám letí letadlo? Ve čtyři ? Ok, budíček, 01:30 hodin.", spokojeně se usmála a začala se převlíkalo pyžama.
"Dvě a půl hodiny? Jedna stačí, ne?", zděsila jsem se. Jestli budu vstávat v půl druhé ráno znamená to, že naspím maximálně dvě a půl hodiny.
"No jo.. musím Tě připravit, ať nám neuděláš ostudu.", řekla vážně.
,, Vtipné!! ", strčila jsem do ní.
,, Já si legraci nedělám.. ", zatvářila se znovu vážně. A tentokrát jsem si to vzala k srdci.
"To mi chceš říct, že se oblíkám jako nějakej klaun?", zamračila jsem se.
"To přímo ne, ale mohlo by to bejt lepší .. tak se na to koukni ..", vzala mi z rukou to, co jsem v nich držela. "Zelený triko se nehodí k modrejm kalhotům.", zakroutila hlavou.
,,Já za to nemůžu, že mi móda do rukou nesedne.", nadzvedla jsem ramena ,,A od toho mám tebe, víš?"
,,To je fakt.", povzdychla si. Podívala jsem se na displej mých digihodin na stolku, ten čas byl děsivý.
,, Měly bychom fakt už jít spát, jinak mě zítra ráno nevzbudíš."
Jen kývla a zalehla na nafukovací madraci, kterou jsem jí připravila. Usmála jsem se a lehla jsem si na svou postel s měkkými, vyhřátými, zdravotními madracemi a ihned jsem byla tuhá. Zdál se mi sen o golfu. Takhle je to vždy. Zdá se mi o tom, co mě ten den nejvíce zasáhne. Jako minule, byla středa a druhý den mě čekal první koncert. Zdálo se mi, že jsem ho totálně zkazila. Měla jsem strašný strach. V dnešním golfovém snu jsem se ztrapnila. Ani dnes tomu nebylo jinak. Když jsem se vzbudila, byla jsem naprosto nervózní. Make-up, který mi Meg napatlala na obličej se roztékal a ona ho musela kompletně obnovit. Připadala jsem si jako klaun.
"To nemůže být možný!!", remcala si Meg pod vousy. Sledovala jsem její naštvaný obličej, vypadala opravdu příšerně. Ospale a zároveň naštvaně se snažila mi napatlat na obličej tu tunu Make-upu.
"Přestaň se laskavě potit!", vytáhla pudřenku a patlala mi to na tváře.
"Já bych ráda, ale nejde to!!!", poklepala jsem si nervózně na koleno.
"Víš co ?", zeptala se. "UKLIDNI SE, NEBO SE NA TO VYKAŠLU A JEDU DOMŮ!", zakřičela zoufale. Ihned jsem zmlkla a na tu chvíli jsem se snažila zůstat klidná a Meg byla spokojená.
"Hotovo.", zajásala. "Hned vypadáš jako Sandy a né ta nervózní Anette." Zdůraznila to nervózně. Povzdychla jsem si a došla k zrcadlu.
"Páni. Zase zázrak."
"Jojo .. A já teď jdu obstarat sebe.", povzdychla si a sama se přesunula k mému kosmetickému stolku. Když jsme se konečně potichu vykradly z domu, na parkovišti čekala už limuzína. Meg do ní naskočila. Rychle jsem si za ní vlezla a hodila tašky na protější sedadlo. Můj řidič podepsal smlouvu, na které se zavazuje tím, že neprozradí, kde bydlím. Jinak bych byla v .. víte kde. Vím, že mu můžu věřit. A to mě uklidňuje. Víte, jak by si na mě slupnul bulvár a ještě hůř má matka, kdyby to prasklo?! Na místo jsme jeli asi 3 hodiny. Rychle jsme si zaběhli na hotelový pokoj tak, aby si nás nikdo nevšiml, vybalily si, převlékly se a nastoupili do vypůjčeného auta, které jsem si před hotel nechala přistavit. Dojeli jsme na místo konání. Hned nás přivítali. Meg se trochu nakrucovala, ale opravdu jen trochu. Je sólo stejně jako já a tak doufá, že tu mezi těmi miliony lidí najde někoho, kdo by stál za románek. Pomalu jsme popojížděli po jamkách na velice 'luxusním' golfovém vozítku, jelikož jsme pokaždé museli čekat na ty, kteří hrají před námi. Moc mi to nešlo, abych pravdu řekla, takže to nás také spomalovalo. Když Meg čekala, než odehraju, zastavila vedle nás kárka ve které shodou okolností seděl David Henrie a Selena Gomez (jedna z mých dobrých kamarádek), zřejmě jeli jako tým z waverly place. Meg se hned přimotala k Hanriemu a společně odjeli na naší kárce. Sel bezmocně pokrčila rameny a jela dál na té jejich.
"Já tu zůstala sama?!", řekla jsem si pro sebe.
"Sandy, hraješ.", zavolala na mě Demi. Mimochodem, s Demi jsem také kamarádka.
"Asi jo .. promiň, ráda bych Ti dělala společnost, ale spěchám zase někam jinam, takže tohle musím rychle dohrát.", řekla, zamávala mi a odjela. Odpálila jsem svůj míček a páni, jamka..
"Kdo to byl??!" Ozvalo se z davu. "Kdo se trefil?!", Radši jsem se schovala za strom. Nestála jsem o tolik pozornosti. Jen jsem tam tak stála, dokud všichni neodešli a když se mi zdálo, že už není kdo by mě sledoval, vyšla jsem ze svého úkrytu a popadla bag. Táhla jsem ho za sebou až k jakmce a doufala, že tam můj míček ještě bude. Nebyl.
"Hledáš tohle?", ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a s zhrozením zjistila, že tam stojí sám Nick Jonas a v ruce si pohazuje s mým míčkem. Mlčky jsem se na něj dívala. Takhle z blízka jsem ho ještě neviděla, byl vážně dost sexy.
"Jo, to bude asi ono." Vytrhla jsem mu míček z ruky.
"Děkuju..", dodala jsem.
"Nemáš zaco.", zasmál se.
"Koukal jsem na tebe .. ta, ehm, Deborah Ti odjela s Devidem, co?", řekl.. ne posměšně, ale soucitně. Jen jsem kývla.
"Nechceš svézt? Budeme spolu ve flajtu, jestli chceš.. se mnou nikdo nejde.", usmál se a ukázal na svojí kárku.
"Já?", ukázala jsem na sebe.
"A vidíš tu snad někoho jiného?!", mrkl na mne. Ohlédla jsem se, opravdu myslel mě.
"Tak tedy ano, platí." zasmála jsem se. Vzal mi bag.
"Tak pojď, musíme je dohnat."
Přivázal ho dozadu na kárku a sedl si na místo řidiče. Když jsem se stále neměla co k čemu, poklepal na místo vedle sebe. Pochopila jsem, že bych si asi měla nasednout a tak jsem to i udělala. Rozjeli jsme se. Vítr mi vlál ve vlasech. Byl to skvělý pocit.
Dojeli jsme až na další jamku, kde začínal pochopitelně Nick - je lepší než já. První odpal se mi povedl, byl asi do půlky určené vzdálenosti. Poté hrál Nick.. jak se dalo čekat, jednou ránou na green. Povzdychla jsem si a na třetí pokus jsem míček pošvihala k jamce. Poté jsem ale dala asi 6 patů, což způsobilo, že jsem měla 5 ran nad parem.
"Nechci Tě urazit, ale dlouhý rány Ti jdou mnohonásobně líp, než paty.", zakroutil nevěřícně hlavou a přistoupil ke mně.
"Ty totiž špatně šviháš.", řekl mi.
"Aha..", odpověděla jsem se sklopeným pohledem.
"Ukážu Ti to.", řekl a potom udělal něco, co zřejmě navždy změnilo můj život, ale o tom až později.
Přitisknul své tělo zezadu na to moje a chytil mě za ruce, ve kterých jsem držela svůj patr. Správně namířil na jamku a jedním lehkým pohybem jsme společně míček dostali do jamky.
"Vidíš, jak to jde.", řekl a mohla bych přísahat, že se usmíval.
"Děkuji..", řekla jsem. Ani jeden z nás se k ničemu neměl. "U-už mě můžeš pustit.", řekla jsem nejistě. Neodpověděl. Otočil si mně k sobě čelem a přitáhl za boky.
"C-co to?", divila jsem se, ale než jsem stihla jakkoli zareagovat, stáli jsme tam rty přitisknutí k sobě. Chvíli ty mé žmoulal v těch svých, olizoval a ocucával, dokud jsem mu neposkytla volný průchod dovnitř. Vplul svým jazykem do mých úst a snažil se ten můj přimět k životu. Nechtěla jsem, aby si to vyložil tak, jakože nemám zájem, já měla a jaký, ale nějak jsem z toho byla omámená.
V jeho vůni se míchala vanilka a skořice. Tato kombinace byla překvapivě moje nejoblíbenější. Nickovo aroma mi zaváněla pod nosem a já ho s radostí vdechovala, ne-li rovnou fetovala.
Oči jsem měla blaženě stočení nahoru a víčka téměř zavřená, jak jsem si užívala jeho polibky a dotyky.
Kdyby mně pevně nedržel za boky, asi bych se skácela k zemi pod návalem okamžitého štěstí. Skoro jsem o sobě nevěděla, jak jsem byla dokonale oslepená jeho krásou a vším, co vůči mně teď projevoval.
Pocítila jsem touhu vše mu oplatit. Mé ruce se vymrštily do vzduchu a obmotaly se kolem něj - má levá ruka si jeho obličej přitáhla za krk a druhá se zabořila někam do jeho spletitých, hnědých kudrlinek. Když viděl, že se mi ten polibek líbí, přitáhl si mé tělo ještě blíž. V tuhle chvíli jsem rozhodně nelitovala toho, že mé matce už rok a půl lžu do očí, ale zase jsem nevěděla, co udělám, až tento polibek skončí.
Řeknu mu pravdu? Nebo mu ji budu zamlčovat?
"Mmm..", odtáhl se ode mě s povytáhnutým koutkem. "Tohle jsem toužil udělat od chvíle, kdy jsem viděl tvojí fotku v časopise.", usmál se a prstem mi přejel po tváři. Zachytila jsem jeho ruku a přidržela jsem ji tam, kde se zastavila. Nevěděla jsem jak odpovědět.
"A-aha.", řekla jsem pouze a hned na to jsem pocítila zával trapnosti, která z toho slova přímo čišela.
"Jsi zaskočená? Vždyť i Joeovi se sbíhaly sliny a to je co říct.. on je hodně vybíravý v tomhle ohledu.", pokýval hlavou.
"Já-já nevím, co Ti mám na tohle říct.", sklopila jsem pohled.
"Nic neříkej.", políbil mně na čelo.. Přesunul své ruce víc a pevně mně objal. Chvíli jsme tam tak stáli, ale poté přerušil ticho:
"Nerad kazím tuhle krásnou a romantickou chvilku, ale řekl bych, že za námi se tvoří fronta.. a rozhodně můžeš počítat s tím, že zítra budeme na obálce každého časopisu.. a bulvár si na nás taky slupne.", zasmál se a vzal mně za ruku. A opravdu. Když jsem se podívala za nás, bylo tam snad 6 kárek a celebrity si nedočkavě poklepávaly nohou a určitě nám v duchu nadávaly. Paparazziové se 'nenápadně' schovávali za nejbližšími stromy a na nás létal jeden blesk fotoaparátu za druhým.
Široce jsem se usmála a nechala se Nickem vést do našeho 'kočáru'.
Od této chvíle se stal středem mého vesmíru. Vše, co mně před chvílí poutalo k této planetě, bylo pryč. Teď jsem tu byla jenom já a on. Jeho silné paže mně pevně svíraly, abych neuletěla jako heliový balónek a neocitla se tam, kde jsem byla doteď. Obklopená černým mračnem plným neustálých lží. Když mně totiž Nick políbil, vše jsem si uvědomila. Byl ke mně tak upřímný, tak krásně se usmíval, jako nikdo předtím, koho jsem znala. Říkal mi všechno na rovinu, co se mu na mně líbí, co naopak ne - i když to jsem od něj ještě neslyšela. Vždy mi říkával : 'Tu tvojí krásu a dokonalost nikdy nepochopím. Ani pod mikroskopem bych nenašel jedinou chybičku.'. Nevěřila jsem mu, ale byla jsem ráda, že je ke mně tak milý. Protože kvůli němu jsem pochopila. Pochopila jsem, že skoro všechno kolem mě byla pouze přetvářka, protože jsem celebrita. Pochopila jsem, že jen Ti opravdu nejbližší, Ti, co jsou v podstatě ve stejné situaci, jako já jsou mými pravými přáteli. Není jich moc. Dokázala bych je spočítat na jedné ruce. V první řadě Demetria Devonne Lovato - Demi, která při mně vždy stála. Byla to moje první kamarádka v mém novém životě. Potom mně seznámila se Selenou Gomez - Sely, která je snad to nejmilejší stvoření které jsem kdy potkala. A dále je to Alyson Stoner - Alys, která je také mou velice dobrou přítelkyní. Má smysl pro humor a vždy mně dokáže rozveselit. A taky Kristen Stewart, kterou jsem potkala na premiéře Twillight. Je tichá a zamlklá, ale je to dobrá kamarádka.
Ale tento okamžik byl důležitější. Stála jsem s Nickem na golfovém hřišti a mířila holí na jamku. Zřejmě mi to nějak nešlo a Nick mi znovu pomáhal. Musím uznat, že mi zachránil asi 7 ran navíc. Nakonec jsme ten turnaj vyhráli jako flajt a on dostal první místo ve své kategorii. U mě to tak ale nebylo, jelikož jsem toho zkazila víc, než jsem potom s ním napravila.
Uběhlo pár týdnů od našeho poznání a už jsme znovu stáli na golfovém hřišti. Jednou, když zase stál těsně za mnou, řekl mi, ať se nohama zavrtám víc do země. To ovšem vyvolalo mírné zavrtění a to zřejmě moc neprospívalo Nickovu rozkroku. Ucítila jsem, jak mně zezadu tlačí něco tvrdého.
"Hmm.. tak pan Jonas se nám vzrušil.", zasmála jsem se, nechala míček míčkem a otočila se k němu čelem.
"A co mám dělat, když mně tak vzrušuješ?", kousnul se do rtu a za okraje mé sukně si mně přitáhl blíž k sobě.
"Hmm.. já nevím..", nevinně jsem se zatvářila a svou rukou se nenápadně otřela o jeho malého kamaráda (samozřejmě přes kalhoty) a ten ihned zareagoval, čímž se jeho kalhoty ještě víc napnuly.
"Co s tím mám teď dělat?", zakňoural a podíval se mezi nohy.
"Noo.. já bych o něčem věděla.. ale trochu by se to potýkalo s tvojí vírou.", dloubla jsem prstem do jeho vypracované hrudi.
"Ta představa se mi líbí.", usmál se a začal mi stahovat košili.
"No počkej.. za prvé jsme uprostřed golfovýho hřiště, kde můžou být fotografové a za druhé .. VÁŽNĚ?", vyhrkla jsem trochu nervózně, ale i šťastně. Vím, že je to trochu bezohledné, ale měla jsem radost z toho, že by byl ochotný obětovat svojí čistotu právě se mnou. Ale zároveň jsem něco takového nemohla dopustit.
"Klidně ať celej svět vidí, jak vzdychám, protože by to bylo kvůli tobě. A právě s tebou chci své poprvé prožít.", řekl velice vážně a pokračoval ve svém počínání.
Ptáte se, jestli jsem Nickovi prozradila svou pravou identitu? Ne.. neměla jsem k tomu dost odvahy. Ale cítila jsem, že teď je pravá chvíle. Už jenom proto, že se se mnou chystá prožít nejlepší zážitek svého života.
"Nicku j-já.. nemůžu.", znervózněla jsem ještě víc.
"Proč?", zeptal se zklamaně.
"J-já Ti musím něco říct.", řekla jsem mu. Už mi nezáleželo na tom, jestli to někdo uvidí. Moje ruka se posouvala nahoru, dokud neuchopila na umělé vlasy paruky a pomalým pohybem ji stáhla. Nick jen s vykulenýma očima pozoroval, jak se mé pravé, hnědé kadeře rozprostřely po mých ramenech tak, jak byly předtím ty falešné blonďaté.
"Co-co .. kdo vůbec jsi?!", vyhrkl a odstoupil ode mne.
"Jmenuji se Anette Morrisová. Před rokem a půl jsem se rozhodla uskutečnit svůj sen stát se celebritou a přihlásila jsem se na casting do jednoho filmu, jak víš. Moje matka mně v tomhle ale nepodporovala a proto jsem se stala Sandy Montezovou. Zpívající hvězdou. Všem jsem lhala.. až do té doby, než jsem poznala tebe. Došlo mi, že už se nemůžu dál skrývat, zvlášť ne před tebou. Ale.. ale neměla jsem tu odvahu Ti to říct. Myslela jsem si, že mně zavrhneš.", řekla jsem a sklopila pohled od jeho znechuceného obličeje. Cítila jsem, jak mi po tvářích začaly téct slzy.
"A nemýlila ses. San-Anette, já Tě miloval! Miloval jsem někoho, kdo neexsistuje. To ani nejde!", vyjel po mně.
"Já-já vím.. ale já jsem! Akorát nejsem Sandy.. Jsem Anette! A abys věděl taky jsem Tě milovala a ještě stále ano, i když ty už ke mně necítíš to samé. Já Tě budu milovat napořád. A nechtěla jsem Ti to říct, protože by se stalo přesně tohle. Ztratila bych Tě.", zavzlykala jsem.
"Nemělas Sandy vůbec vytvářet. Neměla ses narodit! Bylo by všechno lepší.. bez Tebe.", vyčetl mi. Obrátil se na patě, vyhodil můj bag z vozíku a odjel.
Bezmocně jsem koleny dopadla na zem a poté se stulila do klubíčka otřásajíc se neovladatelnýmy vzlyky. Ležela jsem tam dlouho. Dokonce se i setmělo. Možná, že kdyby mně Margareth - mimochodem s Davidem Hansem jim to klaplo - nezačala hledat, asi bych tam byla déle. Dotáhla mně domů, dala mi čisté oblečení a vyčetla mi, co jsem tam tak dlouho dělala. Stěží jsem jí vysvětlila, že jsme se s Nickem nejspíš rozešli. Poznala, že to nemá cenu a nechala mně o samotě. Znala mně natolik dobře, aby věděla, že o sama se cítím nejlíp.
Týden jsem se užírala ve své vlastní bolesti. Cítila jsem se asi jako Isabella Swanová ve druhém dílu Stmívání.
Po dalším týdnu už všichni věděli, že se mnou není něco v pořádku.
A po dalším týdnu jsem se rozhodla s tím něco dělat. Naposledy Nicka vidět. Bylo štěstí, že byl zrovna v New Yorku. Vyhledala jsem si v jakém hotelu bydlí a odjela jsem tam taxíkem. Na recepci mi řekli, že bydlí ve třetím patře v pokoji 228. Vyjela jsem výtahem ve třetím poschodí a v duchu si připravovala co mu řeknu.
Zevnitř jsem slyšela podivné zvuky. Byl to Nick, o tom není pochyb.. ale jakoby plakal.
Zaklepala jsem na dveře a jeho vzlyky ustaly. Slyšela jsem slabé vrzání dřevěné podlahy jak šel ke dveřím a potom jsem se hluboce nadechla. Otevřel dveře a já ho spatřila. Málem se mi podlomily kolena z náhlého přívalu štěstí, ale poté mi poklesly koutky. Viděla jsem jak vypadá. Pod očima měl velké černé kruhy, oči červené od slaných slz a jeho dlouho pěstované a donedávna udržované kudrlinky byly zamotány do hustých chuchvalců.
Když mně uviděl, mohla bych přísahat, že se mu na zlomek setiny rozhostil na tváři šťastný úsměv, ale poté se jeho tvář znovu zkřivila a on se rukama snažil trochu setřít již zaschlé slzy.
"Ehm.. ahoj.", řekla jsem stydlivě a sjela celou jeho postavu odshora až dolů. Měl na sobě pouze tříčtvrteční kalhoty. Jeho nahá hruď mně dokonale oslepila. Neodpověděl mi. Ale nemohla jsem si nevšimnout toho, jak se mu třásla brada.
"Chci, abys věděl, že se Ti strašně omlouvám. Nechtěla jsem se Tě nijak dotknout ani Ti ublížit.", řekla jsem se sklopeným pohledem. Veškerý zbytek mé odvahy se vypařil a já se mu nemohla podívat do očí.
"To je snad všechno, co jsem chtěla říct.. snad jen, že Tě stále miluju.", povzdychla jsem si a chystala se otočit a zbaběle utéct.
V tom se ale jeho doteď nehybné ruce vymrštili a přitáhly si mně za boky. Vtáhl mně dovnitř a zabouchl dveře. Přitlačil mně zády k nim a hladově políbil, jako bychom se neviděli roky a ne tři týdny. Pocítila jsem neskutečné štěstí a touhu, která mně k němu přitahovala. Položila jsem obě ruce na jeho tváře a tiskla si jeho obličej víc k sobě. Po nějaké chvilce nám oběma začal docházet dech, a proto jsme se od sebe kousek odtáhli. Prudce vydechl a jeho hrudník se začal zběsile nadzvedávat.
"Ani nevíš, jak mi tohle chybělo. Vidět tu tvou bezchybnou krásu, slyšet tvůj zvonivý smích, vnímat tvé dotyky a polibky.. Moc se Ti omlouvám, měl jsem to pochopit.", obmotal své ruce kolem mých zad a pevně mně k sobě tiskl.
"Ne, to já se omlouvám. Neměla jsem s touhle maškarádou vůbec začínat.", řekla jsem a z hrdla se mi vydral první vzlyk.
"Ne, neplač, prosím.", řekl a mou slzu pohotově setřel rukou. "Když budeš brečet ty, budu i já.", dodal potom.
"Už nebrečím.", popotáhla jsem naposledy. Jen se usmál a znovu mně políbil.
"A víš, co chybělo mně?", zeptala jsem se a přitulila se k němu. Zabořil obličej do mých vlasů a slabě zakroutil hlavou.
"Jedním slovem ty. Pokaždé když jsem se ráno probudila a věděla, že Tě ten den neuvidím, rozbrečela jsem se. Pokaždé když jsem věděla, že neochutnám tvé polibky, byla to jako rána do břicha a pokaždé když jsem zjistila, že se na mně už nikdy neusměješ, se mi bezmocí podlomily kolena.", zadívala jsem se mu do očí.
"Nic hezčího mi nikdy nikdo neřekl.", pověděl mi a oči se mu zaleskly. Nedivila jsem se mu. Po tom, co
jsme si oba dva prožili bych se také rozplakala. Vždyť vlastně ano.
"Tak to Ti to budu opakovat každý den, abys věděl, že bez tebe nemůžu žít.", stoupla jsem si na špičky a políbila ho na čelo.
"A víš co? Já bych Tě už ani nepustil. Přemýšlel jsem o tom, že bych Tě asi brzo šel navštívit, ale už bych neodešel. Ne bez tebe.", řekl a popadl mně do náruče.
"Co blbneš, jsem těžká!", řekla jsem vyděšeně s obavami o to, aby si Nick neudělal kýlu.
"Jsi lehčí než Frankie.", zasmál se a odnesl mně do své ložnice. Tam mně položil na postel a sám si lehl vedle mě.
"Jo, tady je to příjemnější.", usmála jsem se a co nejvíc se na něj natiskla.
"A proč jsem Tě sem asi nosil?", roztomile se zasmál.
"Nevím.. třeba..", pozvedla jsem koutek a rukou zašmátrala k Nickovu rozkroku. Vzrušeně si zavzdychnul a poté řekl.
"Jestli mně budeš trápit, tak na to taky dojde.", řekl a mé ruce si radši obmotal kolem sebe, tak jsem ho alespoň objala.
"A co tvoje matka? Jak reagovala na to, že jsi celebrita?", zeptal se s obavami v očích. Bylo pěkné vědět, že se o mně znovu zajímá.
"No.. nejdřív byla zaskočená, poté nazlobená a nakonec mně začala chápat. Řekla, že i ona nchtěla pokračovat v naší síti obchodů, ale musela, protože ji rodiče donutili a nechce, aby to tak bylo i u mě.", pokrčila jsem rameny.
"Panejo, lepší než jsem čekal.", řekl uznale.
"Hmm.. a proč jsi brečel.. myslím.. předtím, než jsem přišla.", zeptala jsem se.
"Chybělas mi.. moc. Myslel jsem, že umřu.", zadíval se mi do očí a poté mně políbil. "Potřebuju vědět, že to není sen, potřebuu vědět, že jsi tady se mnou a, že mně miluješ.", zašeptal a znovu mně políbil. Na tohle nebylo co říct. Zvolila jsem činy.
Přesunula jsem se tak, že jsem na něm obkročmo seděla a zavrtěla jsem zadečkem.
"Anette..", zavzdychal a přidržel si mně za boky, abych se dál nehýbala.
"Chzěl jsi vědět, jestli se Ti nezdám..", zašeptala jsem a začala si sundávat košili. Slyšela jsem jeho zrychlený dech a to, jak se sám sebe pokoušel uklidnit.
Všechno moje svrchní oblečení postupně skončilo v rohu pokoje což se dá říct o Nickovo kalhotách. Oba dva jsme skončili jen ve spodním prádle.
"Počkej chvilku.", vzpomněla jsem si. Sice byly zatáhnuté záclony a i přesto, ž jsou průhledné by nás nikdo neviděl, ale i pro jistotu jsem zatáhla žaluzie, kdybychom po tom zmáhavém výkonu potřebovali odpočinek. Poté jsem ještě zamknula dveře od bytu a znovu si lehla k Nickovi. Tentokrát jsem ho nechala být nahoře a jeho první reakcí bylo, že mu ruce samovolně zabloudili k zapínání mé podprsenky. Ta letěla do kouta a po ní mé kalhotky. Instinktivně jsem se začervenala a čekala, že se Nick zvedne a vyžene mně, on ale mou postavu celou sjel pohledem a poté uznale zahvízdl.
"Páni.. ty bys stála za hřích i kdybych Tě nemiloval víc, než cokoli jiného.", řekl a přitáhl si mně za bradu, aby mně mohl políbit.
"To samé můžu říct o tobě.", řekla jsem a strčila ruku pod Nickovy boxerky a silně se otřela o jeho chloubu. Odezvou mi byl vzdech.
"U-už to neprotahuj prosím.", zasténal.
"Jsme teprve na začátku.", řekla jsem se zkřiveným obočím.
"Když on jenom samotný pohled na tebe mně rajcuje.", zakňoural a sám si je stáhl. Chtivě se přisál svými rty k těm mým a za boky si mně přitáhl ještě blíž.
"O-opravdu to chceš?", zeptal se roztřeseným hlasem. Myslím si, že i kdybych řekla ne, stejně bych si nijak nepomohla. Oba dva jsme byli tak vzrušení, že bychom odolat nedokázali.
"Že se vůbec ptᚨ.", pousmála jsem se a ruce přesunula k jeho rozkroku. Sama jsem jeho penis nasměrovala na správné místo. Poté jsem ovšem vyjekla z okamžité tupé bolesti, která ovšem po pár vteřinách zase ustala. Vnímala jsem Nickovy lítostivé pohledy, jimiž se ptal, jestli nemá přestat. Zakroutila jsem hlavou a sama začala přirážet proti jeho pánvi. I kdybych řekla, že ano, stejně by pokračoval dál, jelikož jeho - i moje - vzrušenost potlačovala ostatní pocity. A potom poprví přirazil, znovu a znovu, postupně čím dál rychleji. Oboum nám to způsobovalo pravidelné vlny rozkoše, na které navazovalo naše přerývavé dýcháné a vzdychání.
"Ry-rychleji.", zašeptala jsem, protože mi bylo jasné, že za chvíli budu. Nick mně 'poslechl' a začal přirážet rychleji. Oba dva jsme chtěli tomu druhému přivést co největší potěšení, ale zároveň jsme si to také chtěli užít. Všude říkají, že prožét společný vrchol orgasmu se stává jen málo párům, ale nám to tak těžké nepřipadalo. Opravdu jsme oba dva vykřikli ve stejný okamžik a Nickova tekutina se mi rozlila po stehnech. Nick se svalil vedle mě a tak jako já vydýchával svůj první orgasmus. Sebrala jsem zbytek své síly a přesunula se na Nicka. Přitiskla jsem svou hlavu na jeho hruď a on nás přikryl peřinou.
"Tohle bylo to nejhezčí usmiřování, které jsem kdy zažil.", políbil mně do vlasu a své pevné paže obmotal kolem mých zad.
"Miluju Tě.", zašeptala jsem.
"Vždyť já tebe taky.", řekl a objal mně ještě víc. 

Užij si smrt 1.1

27. června 2010 v 14:39 | Makuška * |  Užij si smrt
"Mmm.. ještě jednu.", usmála se, když jsme se od sebe odlepili. 
"Nesmím Tě moc rozmazlovat.", zazubil jsem se.
"Brr.. nemáte doma čaj?", zatřásla se Lusy a začala si třít ruce.
"Jo jasně. Pojď dál.", usmál jsem se a zavřel za ní dveře. 
"Posaď se, uvařím Ti ho.", řekl jsem. Sice jsem nevěděl, jak se vaří - v životě jsem nestál v kuchyni - ale přece to nemůže bejt tak těžký. Vytáhl jsem máminu kuchařku a začal listovat stránkami. 
"Dáš si bílej.. zelenej.. nebo černej?", začal jsem jmenovat.
"Ten černý, prosím.", odpověděla mi najednou tak blízko. Otočil jsem se a byla přímo za mnou, až se mi z toho na chvíli zastavil dech.. Jeden by řekl, že se chovám jak holka, ale když je člověk zailovaný, dokáže to s ním udělat divy. "Víš co by mně zajímalo?", zasmála se po chvíli. "Jestli ten čaj vůbec umíš udělat.", dokončila.
"No.. nemůže to bejt tak těžký.", poškrabal jsem se na týle.
"Tak mně k tomu pusť.", zasmála se a odstrčila mně od plotny. Prohledala všechny skříně, než našla jediný malý pytlíček. Pak vytáhla rychlovarnou konvici, zapojila jí do zásuvky a ohřála vodu. Nalila jí do hrníčku a do toho dala ten pytlíček.. přisypala si trochu cukru a pak pronesla: "Hotovo.."
"Hmm.. musím se přiznat, že na tohle bych nepřišel.", řekl jsem a podíval se do kuchařky, kde byl napsaný hrozně složitý postub na přípravu milionu druhů černých čajů.
"Tohle budeš jednou potřebovat.", prohrábla mi mé nevyžehlené kudrliny a odešla i s čajem do obývacího pokoje.
"Už jsem Ti někdy říkal, že Tě miluju?", usmál jsem se, opírajíc se o dveřní rám a koukajíc, jak si poklidně pije horký čaj.
"Hmm.. tak stokrát.", zamyslela se. Využil jsem její nepozornosti, postavil se za ní, sklonil se a přitiskl své rty na její krk. Cítil jsem zachvění, které jí proběhlo.
"Tak teď to říkám znovu.", zašeptal jsem a sedl si vedle ní. Ruku jsem přehodil kolem jejích ramen a zeptal se: "Dáte si ještě něco má princezno?"
"No.. myslela jsem, že z prince se ještě nestal tak zkušený kuchař.", odpověděla mi.
"Ale Váš šikovný princ má plnou ledničku dobrot.", nadhodil jsem.
"Princezna se nechce vtírat, ale něco dobrého na zub by se šiklo.", pohladila si břicho poté, co jí v něm zakručelo.
"A co to bude? Máme francouzké šneky, žabí stehýnka..", začal jsem jmenovat.
"Ehm.. a něco normálního?", zeptala se.
"Obávám se, že jenom špagety ala carbonara.", usmál jsem se.
"To bude vyhovovat.", zakývala hlavou, "Ale jenom, když si můj princ dá se mnou.", usmála se.
"S tím jsem počítal.", zasmál jsem se a vedl jí s sebou do kuchyně, jelikož jsem si nebyl jistý, zda dokážu pracovat s mikrovlnkou.
"Hmm.. kde jen to je?", prohledával jsem lednici.
"Není to tohle?", poklepala prstem na balíček úplně v předu který jsem nějakým způsobm přehlédl.
"A víš, že jo?", usmál jsem se a vytáhl onen balíček na stůl. "A teď co s tim?", pohlédl jsem bezmocně na Lusy.
"Kde máte talíře?", zeptala se. Hned jsem jeden vyndal, ona do něj dala špagety, a následně vložila do mikrovlnky. Chvíli studovala její funkčnosti až nakonec zmáčkla nějaké tlačítko, jen to cinklo a talíř se špagetami se začal točit do kolečka.
"Já nikdy nepochopím, proč jsi tak úžasná.", přitáhl jsem si ji za boky a zadíval se jí do očí.
"A já nikdy nepřijdu na to, proč si tohle myslíš.", zasmála se.
"Kdo jiný mně dokáže tak omámit, než ty sama?", zašeptal jsem a pomalu se k ní začal přibližovat, až se naše rty setkaly. Nejprve jsem jemně zkousával její spodní ret a pak jsem vklouzl do jejích úst jazykem. Naše jazyky se proplétaly ve zběsilém tanci. Moje ruce zabloudily k cípu jejího trička a pomalu ho stahovaly přes její hlavu, až skončilo na zemi. Ona prozměnu vklouzla svými dlaněmi na mou hruď a prozkoumávala každý záhyb svalů, které se na ní vyjímaly. Sám jsem si svlékl své triko a začal obdarovávat polibky její krk. 
"Chci Tě.", zašeptal jsem roztřeseným hlasem a moje ruce začaly rozepínat knoflík u jejích kalhot. Jedním pohybem byly dole a ona se začala prát se zipem na těch mých.. po pár vteřinách už také ležely někde v rohu kuchyně. Vklouzla rukou pod mé boxerky a něžně zapumpovala s mým 'malým' kamarádem. Uniklo mi zavzdychnutí. 
Chtivě jsem jí políbil na krk a ona mi zatím sundala poslední překážející kousek oblečení. Sjel jsem jí pohledem od hlavy až k patě a zamračil jsem se. Nelíbilo se mi, že ona na sobě měla spodní prádlo a já byl na "ostro". Vysadil jsem ji na kuchyňskou linku a stáhl její kalhotky dolů. Podprsenka byla pryč skoro stejně rychle, akorát jsem se musel utkat s jejím zapínáním. Zadíval jsem se jí do očí a viděl, že se červená.
"Jsi nádherná.", ujistil jsem jí a políbil na rty. 
"Joe.. o-opravdu to chceš?", vydechla.
"Víc, než cokoli jiného.", řekl jsem vážně, přitiskl ji k sobě a poprvé přirazil proti jejímu klínu.
--Z pohledu Lusy--
"Joe!", zakřičela jsem, když jsem ucítila tupou bolest.
"Promiň.", vyklouzl ze mně a zadíval se mi do očí.
"Dobrý.. ne-nepřestávej.", vydýchala jsem se a znovu ho k sobě přitiskla. Obmotala jsem své nohy kolem jeho těla a on mně přenesl na prostorný gauč, který se nacházel v obýváku. Měli jsme docela štěstí, že jeho rodina včera odjela na týdenní dovolenou. Položil mně pod sebe a pravidelně přirážel. Ticho v místnosti přerušovaly jen naše přerývavé vzdychy. Po chvíli jsem se přetočila nad něj a obkročmo si na něj sedla. Bylo to divné na něj takhle zeshora koukat, ale v tuhle chvíli nebylo dost na místě nad tíhle přemýšlet. Začala jsem přiráže svou pánví proti té jeho. Ta bolest už mezitím ustoupila. 
Joe mně chytil za zadek a pomohl mi s nadzvedáváním se. Naše tempo se čím dál tím víc zrychlovalo.
"Už-už to nevydržím.", přetočil se Joe zpět nade mně a přitáhl si můj obličej k tomu svému. Hladově mně políbil a já už jen cítila, jak se mi nějaká (dost dobře jsem věděla jaká) tekutina rozlévá po těle. Pak jsme oba dva leželi v těsném obětí vedle sebe a rozdýchávali svůj první orgasmus, dokud jsme neucítili štiplavý zápach, deroucí se z kuchyně k nám. 
"ŠPAGETY!", zakřičeli jsme oba dva najednou, zvedli se a pelášili na místo činu. Joe statečně otevřel mikrovlnku držíc si nos a chňapkou vytáhl spáleninu i s talířem. Dal to pod kohoutek a pustill na to studenou vodu. Následně se na mně omluvně podíval.
"Není to tvoje chyba.", přitulila jsem se k němu.
"Nebudeme se tím zabývat..", řekl a zabořil obličej do mých vlasů. "A děkuju.", řekl po chvíli.
"Za co?", zeptala jsem se nechápavě.
"Za nejkrásnější okamžik mého života.", vysvětlil.
"Nemáš zač.. jsem ráda, že jsem to prožila poprvé zrovna s tebou.", odpověděla jsem mu. 
"I já.. a chtěl bych, abys byla i ta poslední.", zašeptal mi skoro u ucha.
"Nápodobně.", usmála jsem se na něj a lípla mu krátký polibek. Chvíi jsme se jeden druhému koukali do očí až mi ukrutně zakručelo v břiše.
"Máš hlad?", zeptal se.
"Eem.. jo.", přitakala jsem.
"Tak se půjdeme najíst.", usmál se a začal sbírat naše oblečení ze země. 

Dess Demi Lovato 0.1

26. června 2010 v 17:25 | Makuška *
wljnca

Tak kdyby ho náhodou někdo chtěl, tady : http://nahraj.to/download/layout-demi-lovato-zip :)

The last song

26. června 2010 v 16:46 | Makuška * |  Our crap
www.fun-graphics.blog.cz
Jedinej film, kterej mně dokázal rozbrečet a to myslím doslova. Většinou nejsem měkká, ale tohle bylo vážně dojemný. 
Upřímně obdivuju Miley. Ona je výborná zpěvačka i herečka a to musíte všichni uznat. Dneska jsem na ní úplně změnila názor. Předtím jsem jí neměla moc v lásce, ale po tomhle si myslím něco jiného. 
:)

SONOS - Soutěž O Nejlepší One Story

26. června 2010 v 9:50 | Makuška * |  Our crap
avatar
Tenhle nápad mi vnukla Lulu a Rejkí, které (aspoň myslím, že to byly ony) takovou soutěž také pořádaly. Chtěla jsem se do ní zapojit, ale nějak jsem nestihla tu ff dopsat nu .. a včera mi Doms řekla, že píše povídku do soutěže a mně to prostě nakoplo a rozhodla jsem se takovou soutěž taky vytvořit. Takže Ti, co by se chtěli zapojit, tak tady máte více informací : 

Všichni, kteří se chcete zapojit, napište příběh na volné téma a pošlete mi to na e-mail : marketka.liskova@centrum.cz . 
  • Vaši ff zveřejním ve zvláštní rubrice, utvořené pro toto téma.
  • Pod každý článek dám anketu, kde čtenáři určí, jak se jim Vaše ff líbí.
  • Po týdnu Ti napíšu (na blog, mail, icq, skype .. kam budeš chtít) jestli jsi postoupila do dalšího kola. Poté napíšeš další ff a budeš čekat, zda znovu postoupíš.
  • Jak opustit soutěž? Buď Tě vyhodím já, za nedostatečný počet bodů, nebo můžes sám/a odstoupit. 
  • FF musíš odevzdat maximálně do týdne po zveřejnění dalšího kola.
Pro více informací mi pište na uvedený e-mail, nebo na icq : 579 209 200

Doufám, že někdo něco napíše :)

My love from school 0.9

25. června 2010 v 21:02 | Makuška * |  My love from school
My love from school 0.9
Ráno jsem se vzbudila a ihned jsem se začala oblékat. Byla sobota ráno a Nick se pro mě měl stavit každou chvilku. Natáhla jsem na sebe džínové šortky a černé triko s protáhlými cípy. Nebylo to nic moc, ale cítila jsem se pohodlně. Seběhla jsem schody dolů a rukou, na které jsem neměla dlahu jsem si udělala snídani. Všechno jsem to rychle spolykala a vyběhla před dům a odtud jsem běžela k Jonasům. Ve dveřích mně uvítala usměvavá Denisse a zavedla mně do obýváku, kde už seděla její početná rodinka i s mým nejlepším kamarádem Nickem Jonasem. Pokynul mi hlavou, abych přišla k němu a já se posadila vedle něho na prostorný gauč. Přestože vedle mě bylo spoustu místa, znovu jsem se co nejvíce tiskla k Nickovi. Moje stydlivost dosahovala největší úrovně. Aby taky ne, když bráchové Jonasovi byli ještě před necelým týdnem jen mým dalekým snem. Mohla jsem jen doufat, že se s nimi jednou setkám, natož se budu přátelit s nejmladším z nich.
"Vypadáš nádherně.", pošeptal mi do ucha, tak, abych to slyšela jenom já a u mě se samozřejmě dostavila reakce - cítila jsem, jak se mi do tváří nahrnula krev.. červenala jsem se. Odpověděla jsem mu roztáhlým úsměvem, kterým jsem naznačovala 'díky'.
"Tak mládeži..", začal Paul, "Dneska je náš velký den.. nás všech..", nechápala jsem, "Tenhle koncert - jak všichni víme - nebude stejný jako ostatní..", teď mi úplně zamotal hlavu, "A všichni doufáme, že se každý bude držet plánu..", řekl, "I ty Joe..", dodal, když se Joe začal pochechtávat. Ihned zmlkl.
"Jaký plán?", zašeptala jsem směrem k Nickovi.
"Pššt.. všechno se dozvíš.", odpověděl Nick a ruku mi ovinul kolem pasu. Věřila jsem mu a nechala to prozatím být. Byla jsem sice zvědavá, ale něco mi říkalo, že když se do toho nebudu plést, bude to lepší. Příliš jsem neposlouchala, co pan Jonas říkal a proto jsem instinktivně vstala, když se všichni v místnosti postavili. Nick mně vzal za ruku a vedl ven. Otevřel mi dveře od auta a já se divila:
"Kam jedeme?", zeptala jsem se překvapeně.
"Copak jsi neposlouchala? Na koncert..", zasmál se roztomile.
"Dobře..", řekla jsem a ignorovala poznámku o mé pozornosti. Celou cestu do koncertní haly jsme byli ticho, ovšem ten klid byl příjemný. Oba dva jsme se usmívali a bylo nám dobře. Nějak mně těšila jeho přítomnost a doufám, že on na tom nebyl jinak. Najednou se auto zastavilo. Nick vyskočil ze svého místa a v mžiku byl u mě. Podržel mi dveře a pomohl mi seskočit, jelikož spodek jeho velkého fordu byl celkem vysoko. Znovu dal svou ruku kolem mého pasu a společně jsme došli až někam do nitra budovy. Kevin s Danielle a Joe šli hned za námi - přijeli ale jiným autem. Posadili jsme se na červenou pohovku, před kterou byl velký chlupatý koberec a na něm malý bílý stůl, na kterém bylo rozestavěné občerstvení a s tím i jeden ovladač na televizi, visící na stěně před námi.
"To je.. zákulisí?", zeptala jsem se.
"Ano.. sem se ledajaký člověk nedostane, važ si toho.", řekl Joe vážným hlasem.
"Joe..", napomenul ho Nick.
"No co?", nadzvedl obočí.
"No nic.. hleď si radši svýho..", obrátil Nick hlavu jinam tak, aby se na něj nemusel dívat.
"Vždyť se ptala..", obhajoval se Joe.
"Proto jsem tady já.. je to moje.. kamarádka, ne tvoje..", řekl a usmál se na mně. Sice mně to znovu bolelo, ale jeho úsměv mně obměkčil. Taky mně trochu překvapilo, jak se před slovem 'kamarádka' zarazil. Tohle mi bude otravovat myšlenky ještě dlouho.
"Co kecáš? Já se s ní chci taky kamarádit.", zamračil se Joe a sedl si vedle mě. Přehodil mi přes rameny jednu ruku a dal tak Nickovi najevo, že o to přátelství vážně stojí.
"Mně má víc ráda.", řekl Nick a dal mi ruku kolem pasu, jako to dělával.
"Kluci..", napomenula jsem je.
"Ano?", zeptali se mně oba dva najednou.
"Dost.. nebo nebudu ničí kamarádka.", povzdychla jsem si.
"Ne ne ne ne ne.. to nedělej!", začal Nick jančit a přitiskl si mně blíž k sobě.
"Jak řekl..", přitakal Joe.
"Tak se chovejte normálně a přestaňte se o mně přetahovat..", řekla jsem a natáhla se pro jejich ruce, "A tohle, nebude
teď dělat ani jeden, když se neumíte v klidu dohodnout..", řekla jsem a sundala ty ruce z mého těla. Oba dva si naštvaně založili ruce na prsou a odvrátili ode mě pohled.
"Hej..", zasmála jsem se a počechrala jim jejich krásné vlásky. Hádejte, které se mi ale líbily víc.
"Když na tebe se nedá zlobit..", zakňoural Nick. Joe jen horlivě přikyvoval hlavou.
"Tak se mi to líbí.", řekla jsem a pak se někdo vedle nás zasmál. Podívala jsem se na druhou pohovku, která v místnosti byla a na ní seděli smíchy se svíjející Dan s Kevem. Zamračila jsem se..
"Když vy jste vypadali tak komicky.", hájila je Dan a znovu se rozřehtala.
"Tak už dost..", vešel do místnosti pan Jonas.. naše spása. Všichni se přestali smát, mračit, trucovat a já nevím co ještě a dávali pozor na to, co Paul řekne. I já tentokrát, protože jsem se chtěla dozvědět něco o tom plánu. Ovšem pan Jonas se o tom už nezmínil. Nezbylo mi jen, než čekat jak se situace vyvine. Asi jsem usla, jelikož jsem najednou ucítila jemné zatřesení. Otevřela jsem oči a můj nejlepší přítel Nick něžně lomcoval s mou rukou.
"Ahoj.. jak ses prospala princezno?", zeptal se mně a úsměvem.
"Výborně. Nechrápala jsem?", zeptala jsem se.
"Ani moc ne.", usmál se znovu. Vždycky, když se jeho obličej roztáhl do jakéhokoli úsměvu, srdce mi poskočilo, až jsem měla pocit, že za chvíli vyskočí z hrudi.
"Už se musíš jít usadit. Hala je plná a čekají na nás.", řekl mi a pomohl mi vstát z pohovky.
"Dobře..", řekla jsem a nechala se za ruku vést. Odvedl mně do prostorné místnosti, odkud jsem viděli přímo na podium. Lépe řečeno, chyběla jedna stěna a tou jsem mohla vejít rovnou za Nickem. Celý koncert jsem si naproto užívala. Ječela jsem, jako kdybych byla tam v publiku s ostatnímy fanynkami. Občas jsem na sobě cítila Nickův pohled a pokaždé jsem se začervenala. V podstatě jsem se dívala jenom na něj a nic jiného mi nepřipadalo důležité. A pak najednou:
"Chtěli bychom Vám představit naši novou kamarádku Chelsea.. pojď sem k nám!", podíval se mi přímo do očí a natáhl ruku, abych ji jako obyčejně chytila. Zdřevěněly mi nohy. Rychle jsem se vzpamatovala a co nejklidnějším krokem nakráčela k Nickovi na podium.
"Chels, nechceš si s námi zazpívat?", usmál se na mně Nick. Celé obecenstvo zmlklo a obšas se ozýval jenom šustot, jak si fanynky šeptaly mezi sebou.
"A-ano..", vykoktala jsem ze sebe. Zbytečné řeči nebyly na místě. Koncert byl v přímém přenosu a přede mnou bylo asi 10 000 fanoušků. Nechtěla jsem se ztrapnit, to je jasné.
If time was still the sun would never, never find us
We could light up the sky tonight
I would see the world through your eyes
And leave it all behind

If it's you for me forever
If it's you and me right now
That'd be alright, be alright

We're chasing stars to lose our shadow
Peter Pan and Wendy turned out fine
So won't you fly with me?
Oh yeah, gonna fly with me now

Now the past is come alive
And given meaning and a reason
To give all I can
To believe once again

If it's you for me forever
If it's you and me right now
That'd be alright, be alright

We're chasing stars to lose our shadow
Peter Pan and Wendy turned out fine
So won't you fly with me?

Maybe you were just afraid
Knowing you were miles away
From the place where you needed to be
And that's right here with me

It's you and me forever
You and me right now
That'd be alright

We're chasing stars to lose our shadow
Peter Pan and Wendy turned out fine
So won't you fly with me?

If it's you for me forever
If it's you and me right now
I'd be alright, be alright

We're chasing stars to lose our shadow
Peter Pan and Wendy turned out fine
So won't you fly, fly, fly with me?
Písničku jsme zpívali jen já a Nick. Celou dobu jsme se koukali navzájem do očí. Byl to krásný okamžik. Jeden z nejkrásnějších v mém životě.
"Dámy a pánové, to byl Nick Jonas a Chelsea Stone.", zakřičel Joe, když jsme dozpívali. Publikum začalo bučet.
"TY KRÁVO JEDNA.. NICK JE MŮJ!!", zakřičela jedna fanynka a vyběhla na podium. Vykulila jsem oči, jelikož to byla jedna z mých spolužaček.
"Ann.. běž zpátky.", řekla jsem jí klidným hlasem.
"Ty mi nemáš co rozkazovat, ty jedna..", nadechovala se, že něco řekne. Ale v tu chvíli na podium vběhl Big Rob a odvedl ji zpátky do publika. Nick mi povzbudivě stiskl ruku.
..:Z POHLEDU NICKA:..
Nevím, proč mně zrovna Chels tolik přitahuje. Od prvního pohledu jsem věděl, že to nebude jen kamarádství, co mezi námi vyroste. Když jsem ji poprvé uviděl, hned jsem se zamiloval. Nesnášel jsem, když se mračila a v zákulisí, jak jí dal Joe ruku kolem ramen. Žárlil jsem. Chtěl jsem ji mít jenom pro sebe. Nemohl jsem se na to koukat.. jak ji drží. Měl jsem chuť mu jednu vrazit.. svému vlastnímu bratrovi. Možná, že už dnes -
"TY KRÁVO JEDNA.. NICK JE MŮJ!!", z mého přemýšlení mně vyrušilo zakřičení nějaké dívky. Instinktivně jsem se otočil po hlasu a spatřil jsem svou spolužačku Ann. Nikdy jsem ji neměl zrovna v lásce, ale pokud to mohu říct, tak ona rozhodně nestála jen o mou přízeň.
"Ann, běž zpátky.", řekla Chels. Při každém zvuku jejího hlasu se mi podlamovaly kolena. Pokaždé, když jsem se na ni podívaal, myslel jsem, že jsem v nebi.
"Ty mi nemáš co rozkazovat, ty jedna..", nedokončila větu, protože ji Big Rob popadl za ruku a odvedl zpátky do publika. Chytil jsem Chels povzbudivě za ruku. Vím, že ty dotyky, jako když jsem jí dával ruku kolem pasu, nebo jsem ji rovnou vzal za ruku.. nebo třeba to, jak jsem jí vždy na rozloučenou večer dal krátký polibek na tvář.. Možná to připadalo ostatním nekamarádské.. Chci říct, víc než jen to.. Nedivil bych se, kdyby ostatní už dávno vycítili mou lásku k Chelsea.
"Nicku..?", šťouchla do mě Chels loktem.
"Co?", divil jsem se.
"Už bychom měli jít.. ostatní už odjeli a já Tě nechtěla rušit z přemýšlení.", řekla tiše. Vypadala roztomile, když se styděla. Ale počkat.. co to říkala? Jsme tu sami? Možná.. že je teď ta pravá chvíle jí to říct..
"Chels.. já..", zakoktal jsem se. Všechna odvaha náhle opadla, "Chtěl jsem se Tě na něco zeptat..", řekl jsem najednou.
"Ptej se, ale už prosím pojď.", usmála se a sama mně vzala za ruku, jak sjem to dělával já a vedla mně ven z budovy.
"Víš. Čistě kamarádsky.. Ani nevím, proč mně to zajímá..", lhal jsem, "Kdyby sis měla vybrat, s kým bys chtěla chodit, kdo by to byl.. třeba.. někdo od nás ze třídy?", podrbal jsem se na krku.
"No.. nad tímhle jsem nepřemýšlela.. ještě donedávna bys to byl ty.. ale když jsem Tě poznala..", pokrčila rameny.
"Ztratila jsi zájem.", dokončil jsem za ní se sklopeným pohledem.
"Ne, to ne.. jen..", zakoktala se.
"Takže bys chtěla?", nadzvedl jsem obočí.
"To zas ne.. Já nevím Nicku..", zasmála se, "Nějak jsem se do toho zamotala..", vysvětlila mi.
"Dobře.. už se na to nebudu ptát.", usmál jsem se, ovšem mé srdce vadlo. Málem jsem dostal infarkt, když mi to říkala. Asi jsem se netvářil zrovna přátelsky, když jsme nasedali do auta.. chci říct, že jsem se zřejmě choval jako zombie. Jak by jste se chovali vy, kdyby Vám Vaše životní láska - v podstatě - řekla, že o Vás nestojí?
Když jsme dojeli k nám domů, pozval jsem Chels dovnitř. Sice vůbec nevím, jak se teď budu chovat, když všechna má naděje vyprchala. Nechci zničit naše přátelství.
..:Z POHLEDU CHELSEA:..
Nick se choval na koncertě divně. Myslím potom, co jsme dozpívali Fly with me. Jak se mně ptal s kým bych chtěla chodit.. Moc ráda bych mu řekla, že s ním, ale nechci, abych se mu potom znechutila. Ale když si to tak vezmu, stejně pořádně nevím, co k němu cítím. Když ho vidím, mám pocit, že mi v břiše létají motýli a při každém jeho úsměvu taju, jako bych byla ledovec, který právě rozehřálo Slunce.
Nick mně pozval k nim domů.. přijala jsem. Šli jsme rovnou k němu do pokoje. Asi půl hodiny jsme byli zticha.
"Nicku.. co se to s tebou děje?.. Posledních pár hodin se chováš.. divně.", prolomila jsem ten klid, který doposud přerušovaly jen naše nádechy, výdechy a tlukot našich srdcí.
"Já.. asi nevím..", odpověděl se sklopeným pohledem.
"Ne.. ty to víš moc dobře.. Znám Tě víc než si myslíš.. 3 roky jsem nedělala nic jinýho, než jsem si o tobě hledala informace na internetu. Dokonce jsem si jednou udělala výlet.. ale to teď nebudu řešit..", řekla jsem rázně.
"Jakej výlet?", zajímal se.
"To Ti řeknu, až mi povíš, co Ti je..", odporovala jsem. Bylo to trochu trapné.
"Ale.. já se bojím.. že..", zakoktal se.
"Čeho?", založila jsem si ruce na prsou.
"Že pak nic nezůstane tak, jak to bylo..", zašeptal skoro neslyšeně.
"Proč.. proč by se to mělo stát?", divila jsem se.
"Proto..", nadechl se a přistoupil ke mně. Ruce, které jsem měla založené vzal a dal si je za krk. Chytil mně oběma rukama za pas a začal se ke mně přibližovat. Dech se mi zrychloval a tlukot srdce byl slyšet snad až za Čínskou zdí. Nemohla jsem to už vydržet. V břiše jsem cítila ony známe motýlky. Instinktivně jsem přivřela oči a pak se naše rty konečně setkaly. Bylo to daleko lepší, než ty polibky na tvář, které mi Nick dopřával každý večer na dobrou noc. Nejdřív jemně zkousával mé rty a když jsem pootevřela ústa, využil situace a vplul do nich svým jazykem. Přitáhla jsem si ho víc k sobě a jednu ruku zasunula do těch měkkých kudrlinek. Z jeho vůně se mi dělalo mdlo před očima. Po chvilce jsem se k němu přidala a naše jazyky spolu vedly zuřivou válku na život a na smrt.
Proklínala jsem svoje slabé plíce za to, že na sebe upozornily. Musela jsem se od něho odtáhnout, abych nabrala dech. Na tváři se mu rozlil nádherný úsměv.
"Protože Tě miluju..", dokončil to, co chtěl říct.
"A víš co?", usmála jsem se. Jen zakroutil hlavou. "Já tebe taky..", usmála jsem se a znovu ho políbila. V tu samou chvíli se rozletěly dveře a já uslyšela hlas jednoho, ze členů Jonasovic rodiny:
"Nicku, kde je..", zasekl se a udiveně na nás zíral.
"Frankie..", zavrčel na něj Nick a odtáhl se ode mě. Ruku mi jako už tolikrát ovinul kolem pasu a nazlobeně se na něj podíval. Frankie ani nedutal a vyběhl na chodbu. Pak už jsme slyšeli jenom:
"CHELSEA A NICK SE MILUJOU, CHELSEA A NICK SE MILUJOU..!!"
S Nickem jsme se zasmáli.
"A co teď s námi bude?", zeptala jsem se a na prst si namotala jednu z jeho kudrlinek.
"No já myslel.. třeba.. nechtěla bys se mnou chodit?", zeptal se mně.
"Moc ráda.", odpověděla jsem. Znovu jsme se políbili a za námi se ozval potlesk. Mohla jsem si myslet, že ten Frankieho řev někdo slyšel. Stál tam Kevin s Joem a potutelně se usmívali.
"No co?", zasmála jsem se.
"Ještě dneska ráno jste byli nejlepší kamarádi a teď..", zakroutil Kevin hlavou.
"To se stává.", vyplázla jsem na něj jazyk.
"Takže místo nejlepšího kámoše je u tebe volný?", zeptal se Joe nadějne.
"Jasně.", usmála jsem se.
"A myslíš, že bych ho mohl obsadit?", zeptal se a provokativně mi položil ruku kolem ramen.
"Kdykoli.", řekla jsem mu.
"OK.. omluvte nás, my musíme něco udělat.", řekl ještě Joe a odtáhl Kevina z místnosti. Pak jsme slyšeli trojté:
"CHELSEA A NICK SE MILUJOU, CHELSEA A NICK SE MILUJOU..!!"
Usmála jsem se na Nicka.
"Mají pravdu.. Miluju Tě.", řekla jsem a políbila ho. Nikdy jsem si význam těch slov neuvědomovala víc, než teď. Nikdy jsem je nechtěla použít víc, než teď. A věděla jsem, že pro tuto chvíli jsou vhodné. Věděla jsem, že už je nikdy nebudu chtít vzít zpátky. Věděla jsem, že on je ten pravý. 

Maturita ? Díky bohu za ní ..

25. června 2010 v 17:44 | Makuška * |  One stories
Tahle ff je psaná v minulosti .. aspoň myslím .. dělal Nick maturitu ne ? :D

Maturita ? Díky bohu za ní ..
"Bože na nebi.. jestli tam vůbec jsi.. proč? Řekni mi proč tohle musím dělat..", zanadával jsem si v duchu. Dnes mám dostat diplom, za udělání maturity. Vůbec se mi tam nechce. Nejradši bych se celý život živil hudbou. K tomu žádný diplom nepotřebuji no ne ?
"Nicku, je čas!", zavolala na mně moje máma přes dveře. Super. Mám na sobě stále pyžamo a do oblékání nějakého černého hábitu se mi vůbec nechce. Tiše jsem si povzdechl a odpověděl:
"Jo jo.. do pěti minut jsem dole.", řekl jsem a vytáhl ze skříně onen úbor. Natáhl jsem na sebe normální džíny a mé oblíbené bílé triko a seběhl dolů s vakem v ruce.
"Vypadáš úchvatně.", řekla mamka a setřela si ukapávající slzu z tváře.
"Mami, mám na sobě to, co normálně.", zakoulel jsem očima.
"Neodmlouvej.", napomenula mně a zatlačila před dům. Pokynula mi, ať si vlezu do auta a zavřela za mnou dveře. Chovala se ke mně jak k malému dítěti, které právě postavilo svou první bábovičku. Sama si sedla na místo spolujezdce a řekla tátovi, že na to může šlápnout.
Z obou stran vedle mě seděli moji starší bratři a culili se na všechny strany, jak byli šťastní, že jejich mladší (chytřejší) bratr skládá maturitu až po nich (překvapivě). Frankie seděl v kufru na rozkládací sedačce a hrál si videohru na malé obrazovce přimontované k opěrátku na hlavu u Kevinovy sedačky. V duchu jsem proklínal Marii Terezii, která vymyslela povinnou školní docházku, a sám sebe jsem se ptal, proč jsem se nemohl narodit jako lenochod. Ten celý den jenom spí, leží, žere nebo zase spí.
Auto se po pár minutách znovu zastavilo a já jsem se chtěl propadnout hluboko k zemskému jádru, jen proto, abych nemusel podstoupit toto mučení.
Loudavým krokem jsem se doploužil do maturantské šatny a natáhl na sebe onen dlouhý oděv. Tu hnusnou hranatou čepičku jsem si dal na hlavu a vydal se hledat někoho, kdo by mi řekl, co a jak dál. Narazil jsem na partu holek, které sice nevypadaly moc sympaticky, ale mohly by mi poradit. Ovšem jakmile mně uviděly, začaly křičet: "Nick Jonááááás!" "Nick Jonááááás!" "Nick Jonááááás!", tak jsem se radši vytratil. Potom jsem našel bandu nějakých obr kluků, typl bych je na hráče ragby.
"Promiňte, ale hledám..", poklepal jsem tomu jednomu na svalnaté rameno. Otočil se a vrhl po mně vražedný pohled. Ostatní mi začali hrozit pěstí, tak jsem vzal nohy na rameny a utekl. Poslední koho jsem potkal byla jedna drobná, roztomilá dívka. Seděla na lavičce a pozorovala svoje tkaničky, nohy zkřížené.
Její černé krátké vlasy jí spadaly do očí a hlavu sklopenou.
"Černý anděl.", říkal jsem si, jelikož mně její půvabná krása naprosto uchvátila. Nevzhlédla, když jsem se k ní posadil. Jen dál pozorovala své též černé tkaničky. Ruce mněla volně položené na kolenou a já si všiml zaschlé krve a řezných ran na jejím levém zápěstí. Ó můj bože.. Ona byla emo.
"Proč to děláš?", zeptal jsem se jí. Trhla sebou při zvuku mého hlasu, ale stále se neotáčela.
"Co myslíš?", odpověděla mi se strachem.
"Proč se řežeš?", upřesnil jsem.
"J-já nevím.", řekla. Nebyla hloupá. Věděla, že jsem její zranění již viděl a nemělo cenu svou ruku přede mnou skrývat.
"Jednou to zkusíš a pak nemůžeš přestat. Je to jako návyková látka.", povzdychla si.
"Musíš bojovat. Pomůžu Ti.", usmál jsem se na ní a lehce jí stiskl zdravou ruku.
"Vždyť mně neznáš.", uchechtla se. Měla pravdu. Neznám jí. Ale pocítil jsem nutkání chránit jí. Pomáhat jí. Starat se o ní.
"Ale připadáš mi jako milá holka.", pokrčil jsem rameny.
"Poslyš. Vážím si tvé přívětivosti, ale tobě maminka neříkala, že se nemáš vybavovat s cizími lidmi?", řekla sarkasticky a zvedla se na odchod.
"Kolikrát. Ale kdo má poslouchat takový hlody?", zasmál jsem se s pokusem ji obměkčit.
"Promiň, ale já se s tebou nehodlám bavit.", řekla a odešla. Nevím, čím jsem ji naštval.
"Počkej, počkej, mladá dámo. ", řekl jsem a chytl ji za rameno, aby se na mně otočila.
"Sakra co je?", zeptala se a prudce se otočila, až jsem málem spadl.
"Nechovej se ke mně tak.", řekl jsem a zkřivil obočí.
"Heh, copak se k tobě vůbec dá mluvit klidně, když se mi tak líbíš?", řekla posměvačně, ale hned na to si zacpala pusu.
"Oh..", zakuckal jsem se. Tohle jsem vážně nečekal.
"Promiň, už musím jít.", řekla, otočila se a utekla. "Pro pána Krista, proč já nedokážu držet jazyk za zuby.", mumlala si cestou pryč. Bez myšlení jsem se za ní vydal. Zmizela mi za rohem a já se smutně vydal zpátky. Bylo mi to líto. Byla pěkná, celkem milá a sympatická. Taky se mi líbila. Cítil jsem v ní spřízněnou duši.
Nenašel jsem ji ani cestou zpátky a potom se v rozhlasu ozvalo, že se všichni maturanti mají dostavit do zákulisí. Sklesle jsem se tam došoural a čekal. Hábit jsem měl na sobě a tu srandovní čepici taky, takže zbývalo jen čekat na pokyn, že můžu vejít na podium.
"Nicholas Jonas.", řekla paní, která nám rozdávala diplomy a já vykročil vpřed. Na publikum a světla reflektorů jsem byl zvyklý už z koncertů, takže to se mnou na rozdíl od ostatních nic nedělalo. Předali mi diplom a já se postavil vedle zástupu těch ostatních.
"Nicole McLoud.", ozvalo se a do sálu vešla ONA. Její nervózní pohled zamířil ke mně a já se na ni usmál. Úsměv mi neopětovala. Bála se mé reakce. Jakmile jí podali diplom, šla si stoupnout vedle mě. Sice neochotně, ale byla tam a já jí celou sjel pohledem.
Sice jsem stále nechápal proč se takhle týrá, ale rozhodl jsem se jí od toho odpoutat. Rozhodl jsem se jí pomoci s tím jejím zlozvykem. Zařadit ji do společnosti, být její kamarád. Nejlepší kamarád a poté.. možná něco víc.
"Ahoj.", odchytil jsem si jí, jakmile nás vyhnali z podia, pryč od obecenstva. Neodpověděla.
"Chtěl bych Tě víc poznat.", pokračoval jsem. Usmála se a kývla.
"Dobře.", řekla a od té doby z nás byli nejlepší přátelé.
-----------
Uběhly 2 roky od našeho divného setkání a my stále držíme spolu.
"Nic? Nechceš si dneska někam vyrazit?", zeptal jsem se jí, když jsme seděli naproti sobě u nás doma u jídelního stolu. Často u sebe přespáváme.
"Ne, radši bych se dívala na filmy. Třeba na Vyfič. Znáš to?", zeptala se mně.
"No zatím ne, ale tak co - všechno se má zkusit.", pokrčil jsem rameny, zapnul internet na mém otevřeném notebooku a vyhledal online filmy. Klikl jsem na určenou položku a obrazovka se zaplnila rychle se měnícími barvami. Já je však nevnímal. Vnímal jsem jen tělesné teplo vycházející z člověka vedle mě. Najednou mně začala strašně přitahovat. Každá buňka v mém těle křičela, abych se k ní přiblížil a políbil ji, ale rozum hulákal úplný opak. Radil mi, ať si s ní udržuji jen kamarádský vztah. Ale já se nechtěl chovat rozumně. Chci poslouchat své srdce. I když nevím, co po mně vlastně žádá.
Podíval jsem se na ní a snažil se nějak zformulovat všechnu touhu, která se mnou proháněla. Snažil jsem se najít způsob, jak ji vyjádřit. Čekal jsem na správný okamžik. Jako puma předtím, než zaútočí. Díval jsem se na ní dokud se na mně také neotočila. Dívali jsme se vzájemně do očí a ve mně všechno vřelo. Dech se mi zrychloval. Srdce mi bušilo jako o závod. Už jsem to nemohl vydržet.
Doslova jsem se na ní vrhl a povalil ji pod sebe. Jednou rukou jsem se opřel o postel, abych ji nezalehl a druhou jsem si přitáhl její tvář blíž. Můj jazyk si našel cestičku do jejích úst a ona začala hned spolupracovat. Jakoby na tento okamžik čekala celý život. Jakoby na to byla připravená už dlouho.
Polibek nabíral na intenzivně i na vášnivosti. Obě dvě její ruce jsem měl obmotané kolem krku a nohy kolem boků. Potom mně převalila pod sebe a odtáhla se.
"Miluju Tě. Už od té doby, co jsme se potkali.", zašeptala s úsměvem na rtech.
"Zní to asi bláznivě, ale právě jsem zjistil to samé.", oplatil jsem jí úsměv a znovu ji políbil
THE END

TŘÍDĚNÍ AFFILIATES

25. června 2010 v 15:30 | Makuška * |  Our crap
avatar
Víte jak jsem říkala, že affs mám, protože se mi jejich blogy líbí, to je stále pravda. Ale samořejmě, že od nich něco očekávám. Měli by sem chodit a jedno, dvě klknutí + napsat komentář by neuškodilo no ne ? 
Takže jsem se rozhodla, že si affs sama roztřídím, podle toho, koho si chci nechat a koho ne. 

Obíháš, píšeš komentáře, informuješ mně o novinkách na tvém blogu. Nechávám si Tě :)

Popravdě nevím, jestli jsme ještě affs, ale každopádně jsi má spolumajitelka a tvůj blog se mi moc líbí, takže nechávám :)

Okey okey =D Ty sem přijdeš tak jednou za měsíc, aale patříš mezi ty, na které nikdy nechci zapomenout. Nechávám si Tě :)

Obíháš a nádherně píšeš. JInak to samý co u Bíí :) Zůstáváš :)

Tady je to naprosto to samý co u Bíí .. moc neobíháš, ale mám Tě ráda :)

Ta už si sem cestu prošlapala dávno .. tím chci říct, že pravidelně obíháš, máš hezké články, spoustu novinek. Zůstáváš. 

Co bych to byla za kamarádku, kdybych si Tě nenechala ? =D 

No .. ehm .. dřív jste obíhaly, ale teď se to nějak zhoršilo. Holky ale takhle by to dál nešlo .. já vím,, že sama nejsem na obíhání nějakej expert, ale každopádně k Vám chodím víc, než vy ke mně a to jste dvě. Nechávám si Vás, ale prosím občas sem mrkněte ;)

Taky neobíháš. To platí jak pro tebe, tak pro Radushu, ale jelikož Tě osobně znám a mám Tě ráda, tak Tě nechávám. 

Juu :) Jsi jedno z mých nejnovějších affs a byla by blbost Tě vyhazovat :) Navíc jsem si Tě teď poslední dobou hodně oblíbila, takže zůstáváš :)


A teď k tomu horšímu..


Dlouho jsi neobíhala a do předešlého třídění ses zapsala jen proto, že jsem Tě o to sama poprosila. Mažu. Jestli chceš, můžeš to do komentářů vysvětlit a potom se dyžtak omluvíme, ale takhle by to vážně nešlo. Nic neslibuju, ale byla bych ráda, kdyby ses alespoň ozvala.

Soleil, Soleil .. nechodíš sem dlouho stejně tak, jako Avril* .. Bohužel mažu. Jinak to samý jako u Av, můžeš mi sem napsat, ale nic neslibuju. 



To je vše, co jsem chtěla říct. Takže bye bye blog.cz, jdu tohle všem oznámit .. :)

SUPPORT

23. června 2010 v 14:56 | Makuška * |  Our crap
Makuška jde podpořit MSsLuSs :)

Makuška je naštvaná =//

22. června 2010 v 19:10 | Makuška * |  Our crap
avatar
Hmm .. takže jedna určitá osoba si stěžovala, že moje ff Top Secret se jmenuje stejně jako ta její a, že jí to vadí .
pánebože na nebo jak sem měla vědět, že nějaká taková ff existuje ? 
No jednoduše .. čekejte, že TS se přejmenuje na něco jinýho, daleko míň inteligentnějšího a delšího než je to teď a na mně se nezlobte . 

My love from school 0.8

22. června 2010 v 19:02 | Makuška * |  My love from school
My love from schoo 0.8
Znovu jsem se probudila.. Konečně jsem zjistila, kdo je ten kluk vedle mě.. byla jsem tak napjatá, co bude dál a ono nic.
Vstala jsem a posadila sek pracovnímu stolu.
"Co se to se mnou děje?", chytla jsem se za hlavu a následně udeřila rukou do stolu. "Doprkýnka..", zanadávala jsem a odběhla do koupelny, kde jsem si svou bolavou ruku schladila pod proudem ledové vody. Ruka bolela celý den.. Někdy si říkám, proč já mám takové štěstí, že si dokážu nalomit kloub jedním úderem o stůl.
..:FLASHBACK:..
Do školy jsem šla s táhlým hekáním, které způsobovala bolest, vystupující z kloubu pravého ukazováčku. Bolest postupovala do celého předloktí, až se to vážně nedalo vydržet. Polovinu práce za mně udělal můj spolusedící a také nejlepší přítel Nick Jonas, který jen bezmocně přihlížel mému trápení. Z očí jsem mu vyčetla obrovský soucit, který se mnou sdílel. Moje bolest byla jeho a ta jeho moje.. a tak jsme se tam společně trápili, až mu to přerostlo přes hlavu a po konci vyučování nad mou neschopností zavrtěl hlavou. Akorát jsme zalezli do jeho vyhřátého auta a on spustil:
"Cos dělala?", zeptal se mně vyčítavě a pohodil hlavou k mé ruce.
"Já.. ráno jsem praštila rukou do stolu a.. promiň..", sklopila jsem hlavu.
"Chels, Chels.. ty se nemáš vůbec za co omlouvat, ale já se na tebe nedokážu dívat, jak Tě něco bolí.. jak usykáš bolestí před každým prudším pohybem..", řekl a vzal jemně mou poraněnou ruku do té své. Znovu jsem hekla.
"Promiň.. jak moc Tě to bolí?", zeptal se a opatrně si prohlížel mé zápěstí až k prstům.
"No.. není to na umření..", vyhla jsem se přímé odpovědi.
"Takže hodně. Jedeme k doktorovi.", řekl rázně a připásal mně.
"Tohle ještě zvládnu sama.", zasmála jsem se.
"Opatrnost nade vše..", řekl a společně jsme se zasmáli, jelikož tu poznámku ucedil na účet mé šikovnosti.
"Tak jedem..", řekla jsem, když se připásal i on.
"To bych řekl.", uchechtl se a šlápl na pedál.
..:KONEC FLASHBACKU:..
A tak jsem tady.. ruka v dlaze a nemůžu s ní absolutně hýbat. Pár dalších týdnů bude Nick dělat ve škole zápisky i mně - nevím jak to bude stíhat - jelikož nemůžu psát. Jsem pravák a při psaní používám většinou svou pravou ruku, a na ní nalomený ukazováček a myslím si, že s ním by to asi moc nešlo.
To je ale nejmenší problém, ještě je mnoho dalších činností, jako např. čištění zubů.. jeden z mnoha příkladů. Takže počítám, že Nick, jakožto velice zodpovědný člověk za mnou bude běhat jako můj ocásek. Ne, že by mi to vadilo. Byla jsem ráda, za všechnu jeho přítomnost, za každičký náznak, že mu nejsem lhostejná.
"BUCH BUCH BUCH!", ozvalo se za balkonovými dveřmi. Lekla jsem se a málem proskočila strop. Vyděšeně jsem se podívala směrem k oknu a stál tam ON. Můj princ.. Ehm.. můj nejlepší kamarád. Vstala jsem a vzala za kliku. Ihned vpadl dovnitř a třel si promrzlé ruce.
"Konečně.. je tam kosa jako v mrazáku.. Brr..", otřásl se.
"Na.. zahřej se..", hodila jsem po něm peřinu.
"Díky..", poděkoval a ihned se zabalil až po bradu. Vypadal roztomile, jak byla vidět, jenom ta jeho krásná, roztomilá hlava, obsypaná jemnými kudrlinkami. Sama pro sebe jsem se usmála.
"Co je?", zasmál se nechápavě.
"Nic..", řekla jsem a prohrábla mu lesklé vlásky. Jejich vůně se donesla až k mému čichovému ústrojí a mně se málem podlomily kolena. Radši jsem se posadila, aby na mně nic nepoznal.
"Chels.. zítra máme koncert.. chtěl jsem Tě pozvat do V.I.P. zóny.. teda jestli chceš.", podrbal se na krku a ignoroval předchozí konverzaci.
"Jo jasně.. já budu jen ráda.", usmála jsem se.
"OK.. díky!", vypískl radostí a pevně mně objal.
"U-udusíš mně.", zasmála jsem se kašlavě.
"Promiň.", usmál se omluvně. Chvíli jsme si ještě povídali. Znovu se se mnou rozloučil pusou na tvář a potí slezl z balkónu dolů.
Všude bylo takové světlo, až to praštilo do očí..
A přesto taková tma, že jsem nedokázala rozpoznat osobu vedle sebe..
Seděli jsme v obdélníkové místnosti, připomínající třídu..
Ovšem byli jsme v ní jen my dva..
Naproti nám byla velká černá tabule..
Kolem nás spousta lavic..
Ale v žádné jediný student.. kromně nás dvou..
Podívala jsem se na svého společníka.. se snahou rozpoznat jeho tvář..
Teď už jsem ho poznala.. Byl to Nick.
Oba dva jme mlčky seděli vedle sebe a on zarytě sledoval prázdnou tabuli..
A potom se znenadání otočil mým směrem..
Naše obličeje se začaly přibližovat k sobě..
Centimetr a nedělilo by nás nic..
A najednou..

N A D P I S :D pfffff..

22. června 2010 v 17:34 | Demii |  Our crap
jhee:D
Ja jen chtela rict,ze sem tu dlouho nebyla,he:D
O vikendu sem na kompa nemohla a vcera sem byla ve meste s kamoskou.Hmm a dneska sem trcela dve hodiny u doktorky,paradicka:D

Novinky u JB

22. června 2010 v 17:19 | Vendush |  Jonas Bros. ► Paparazzie


Joe byl v Africe a všichni se sešli na National Chair Diabetes Walk....
MQ006.jpgMQ007.jpgMQ008.jpgMQ009.jpgMQ010.jpg

Co nového? Asi všichni víte,že Nick hraje v Bídnících
      MQ002.jpgMQ003.jpgMQ004.jpgMQ005.jpgMQ006.jpg

TS se rýsuje =D

20. června 2010 v 9:09 | Makuška * |  Our crap
www.fun-graphics.blog.cz
09:06 : Jojo =D Už mám půl stránky =D TeĎ si du dát kakao a budu pokračovat =D
09:08 : Dopito =D Chtělo by to něco silnějšího =D Škoda, že mi mamka nedovolí kafe =D Páč kakao mně určitě vzhůru neudrží =D 

JDU PSÁÁÁÁÁÁÁÁÁT =D Juu =D Já sa nudím =D

Juj .. nestíhám =D

20. června 2010 v 8:28 | Makuška * |  Our crap
avatar
Áááááá =D Slíbila jsem Domče, že až dopíšu .. ehm .. Vám neznámou ffku začnu psát Top Secret =D Jénže .. jsme byli u tety =D a přes rameno mi koukal můj 14ti letý bratránek, takže jsem tu .. záhadnou ff nemohla psát =D Tak jsem místo toho začala jinou jednodílovku =D a teď nevim co dělat =D Holt budu muset jít psát TS a potom asi dopíšu tu jednodílovku a potom .. Vám neznámou ff =D okey už nebudu otravovat =D
Zdar Makuška * ;)


My love from school 0.7

17. června 2010 v 19:15 | Makuška * |  My love from school
My love from school 0.7
Poté, co jsem se seznámila s Nickovou rodinou, jsem šla domů. Nick mně vyprovodil až ke dveřím. Zas se se mnou rozloučil polibkem na tvář, jako předchozí den a odběhl do svého domu. Zavřela jsem dveře a s poblouzněným pohledem odešla do svého pokoje.
Od té doby, co osobně znám Nicka Jonase, se stále usmívám. Srdce mi puká, když ho musím opustit a při každém jeho pohledu taju a podlamují se mi kolena. Nemůžu zatím určit, proč se mi toto stává, ale doufám, že za chvíli budu vědět, co se to se mnou děje.
Zapnula jsem notebook a na AIM jsem měla jednu žádost o přátelství od Mr. President. Hned mně trklo, kdo to může být. Přidala jsem si ho a hned mu napsala.
Chels J: Ahoj ty prezidente.
Mr. President: Dlouho jsme se neviděli, že? =D
Chels J: Pokud říkáš 5ti minutám dlouho, tak máš pravdu.. :D
Mr. President: Mám pro tebe takový návrh. Probrali jsme to s bráchama a přišlo nám to jako dobrej nápad..
Chels J: Co máš na srdci?
Mr. President: Řeknu Ti to zítra ráno. Už je celkem pozdě a já mam pokoj vedle Frankieho.. Budu to muset vypnout.. on má celkem lehký spánky.. stačí jedinej zvuk a on se probudí a pak bude buzerovat celou noc..
Chels J: OK.. Budeš zase trvat na tom, že mně odvezeš do školy, nebo si mam připravit Open Card?
Mr. President: Přece bych Tě nenechal jet v MHD.. pěkně pojedeš se mnou ;)
Chels J: Přemluvil jsi mně.. :D
Mr. President: Jsem to ale šikula.. tak dobrou noc princezno.
Uživatel Mr. President je offline.
Chels J: Dobrou noc Nicku.

"Páni..", vydechla jsem. Ani jsem nemohla uvěřit tomu, že mi slavná celebrita Nick Jonas řekl princezno. Myslím, že to budu rozdýchávat ještě dlouho.
Kolik vlastně, že bylo hodin? 11:00 .. Ani se mi nechtělo uvěřit, že jsem u Nicka byla tak dlouho.. Ale taky mi přišlo divné, že Frankie chodí spát až o 11cté.
Sedla jsem si k oknu a koukala na Jonasovic dům. Ve všech místnostech se svítilo. Přímo naproti mému oknu byla jedna prosklená zeď.. Hádala jsem Nickův pokoj. Hned vedle toho byla zřejmě chodbička, do které jsem mohla nahlédnout velkým oknem. Zrovna tamtudy proběhl malý Frankie a za ním se hnal Nick. Musela jsem se zasmát. On jakoby vycítil, že ho pozoruji a podíval se na mně. Zamával, usmál se a běžel dál. Opřela jsem se hlavou o rám okna a dívala se do Nickova pokoje. Snad jsem doufala, že se tam objeví a já na něj budu moci znovu pohlédnout.
A měla jsem pravdu. Asi za 5 minut si sedl těsně k vysklenné stěně a zadíval se mým směrem. Jen jsme na sebe koukali a užívali jsme si pohledu na toho druhého. Najednou odešel někam pryč a mně bodlo u srdce. Za okamžik se ale vrátil s blogem a černou fixou. Něco načmáral na papír a potom blog přiložil na sklo.
CO DĚLÁ MOJE PRINCEZNA TAKHLE POZDĚ VZHŮRU?
Usmála jsem se a odklopýtala pro papír a tužku, abych mu mohla odepsat.
NEMŮŽE SPÁT.
Zase něco naškrábal svým úhledným písmem a znovu přiložil papír na sklo.
TO JSME NA TOM PODOBNĚ.

NEMÝLÍM-LI SE, TAK JSI ANI NEZKOUŠEL USNOUT. :P

A TY SNAD JO? =D

EEM.. NE .. :D

TAK VIDÍŠ..

A COS MI TO CHTĚL ŘÍCT?

DOČKEJ ČASU.. VŠECHNO SE ZÍTRA DOZVÍŠ =)

OK.. JESTLI DŘÍV NEUMŘU ZVĚDAVOSTÍ.. :D

O TO SE ANI NEPOKOUŠEJ..

NEBOJ.. PŘEPADÁ MNĚ ÚNAVA. JDU SI LEHNOUT.. DOBROU NOC J

DOBROU NOC MOJE PRINCEZNO

Zase mně oslovil princezno. Měla jsem pocit, jakoby mi v břiše lítali motýli a já se měla za chvíli rozplynout blahem.
Věnovala jsem Nickovi poslední úsměv a došourala se k posteli. Zalehla jsem rovnou oblečená a hned jsem usla s krásnými sny.
Všude bylo takové světlo, až to praštilo do očí..
A přesto taková tma, že jsem nedokázala rozpoznat osobu vedle sebe..
Seděli jsme v obdélníkové místnosti, připomínající třídu..
Ovšem byli jsme v ní jen my dva..
Naproti nám byla velká černá tabule..
Kolem nás spousta lavic..
Ale v žádné jediný student.. kromně nás dvou..
Podívala jsem se na svého společníka.. se snahou rozpoznat jeho tvář..
Teď už jsem ho poznala.. Byl to Nick.
Oba dva jme mlčky seděli vedle sebe a on zarytě sledoval prázdnou tabuli..
A potom..

Chcete mně vidět ? =D Tak tu máte tu zrůdu =D

17. června 2010 v 17:38 | Makuška * |  Our crap
Makuška * ta zrůdička jedna 12ti letá :D:D co píše nesmyslný příběhy a zamilovala se do Nicka :D tak se na ní podívejte jak je hnusná :D:D

Další fotky Joea z Afriky:)

17. června 2010 v 16:15 | Demii |  Jonas Bros. ► News
Joe Jonas & Prince William IN AFRICAJoe Jonas & Prince William IN AFRICAJoe Jonas & Prince William IN AFRICA

zpíval jo?:D


Jonasové jsou nominovaní na Kid choice awards:)

17. června 2010 v 16:08 | Demii
Jonasové jsou nominováni na KCA 2010 v kategorii "ACTOR COMEDY" se seriálem Jonas:)


Jenom malý článek :)

16. června 2010 v 19:58 | Vendush |  Our crap
Ahoj,jenom jsem si všimla že tu máme nový přírustek.
Já moc nestíhám,protože píšeme na poslední chvíli testy.
A tak jsem si řekla že vám sem napíšu větu o Demii.
Demii je skvělá holka a každý kdo si s ní začne psát si ji oblíbí.
Jo a teď z5 k JB,Joe je v Africe kde objíždí štřední školy,hraje fotbal a
pořádá koncerty,mezitím Nick hraje v Bídnících v Londýně a Kevin asi doma plodí děti.
Jinak v c.č. jsou fotky z Nickovi a Joeovi akce .