Štěstí v neštěstí 0.6

30. května 2010 v 9:27 | Makuška * & Doms_ |  Štěstí v neštěstí
,,Alyson,můžeš mi říct co to bylo za ránu?"řvala na mě máma přes celej barák,zřejmně jsme jí vzbudili.
"No mami...jak jsem měla puštěnou tu televizi, tak jsem jí chtěla vypnout a hledala sem ten ovladač a zakopla sem o nohu postele...to byla asi ta rána.", narychlo jsem si vymýšlela.,,Dobře"odkývala mi to,to je celá máma,kdybych jí řekla že koně rodí ježky,uvěří mi.
"Jo a mami...jak jdu na ten koncert JB...musim si koupit něco na sebe", což byla pravda.
"Chceš hodit do města?"zaptala se mě,jako by zapoměla že mám vlastní auto.
"Ne, to je dobrý...dojdu to pěšky.", řekla jsem, protože jsem nechtěla načít další debatu o tom, jestli mám nebo nemám auto.
Vzala jsem si jen to nejnutnější,což byla hlavně karta a kliče od auta.
Když mamka odjela do práce, vydala jsem se ven z domu. Když jsem otevírala dveře od auta, najednou někdo stál za mnou...přesně jsem věděla co dělat, po včerejším zážitku jsem se koukla na slečnu Drsňák...a loktem jsem ho bouchla do roskroku.
"Auu"Zakřičel někdo,a já podle hlasu poznala, že nebyl moc dobrý nápad útočit.
S hrůzou jsem se otočila a koukala na Nicka poskakujícího dokola s rukama na rozkroku.
,,My máme na sebe ale štěstí" Dostal se sebe Nick v bolestech.
"Promiň...opravdu se Ti omlouvám, já myslela, že si ten úchyl.", strachovala jsem se.
Nick strnul a po chvíli se začal smát.
"Na tom, že se bojim úchyla neni nic vtipnýho.", zamračila jsem se.
"Ne to ne,jen ten tvůj vyděšenej výraz"řekl už docela v klidu.
"Řeknu Ti to takhle, když Ti to připadá tak vtipný. Kdyby nebylo Joa, tak už tady nejsem.", řekla jsem vážně.
"Joa? Jako myslíš mýho bráchu?", zeptal se mě udiveně...
"EHm...néé...Joa...", rozhlídla jsem se kolem, "Hamburgera.", řekla jsem při pohledu na hamburger ležící u koše.
"C-cože?"Nick má zřejmě delší vedení.
"Nééasy...byl to tvůj bratr!", rozesmála jsem se.
V chápání mu to ale moc nepomohlo,tvářil se ještě překvapeněji.
"Někdy svého bratra nepochopím...chová se jako debil a přitom zachraňuje životy.", zakroutil hlavou Nick.
"Pokud vím, tak zachránil jenom mě, ale neřeš.", zasmála jsem se.
,,Hele promiň pokecali jsme si ale já už musím."řekl Nick a už byl kilometr daleko.
"Proč vždycky uteče?", zeptala jsem se sama sebe v duchu.
Ale Teď k tomu co jsem chtěla,rychle jsem nasedla do auta a jela směr nákupák.
Jakmile jsem tam byla, už pro mě ani nebylo překvapení, že jsem přes výlohu viděla Joa...přeci jenom jsem mu včera překazila nakupování.
,,Mám já na vás Jonase ale nějaký štestí dneska"Zasmála jsem se za Joovými zády.
------Joe-----
Uslyšel jsem za sebou ten hlas...její...no čí asi? Alys. Otočil jsem se a doufal, že se mi to nějak nezdálo.
"A-ahoj"snažil jsem se působit v pohodě,ale nějak mi to nevyšlo.
"Stalo se něco?", zeptala se nechápavě.
,,Ne,jasně že ne"dokázal jsem zachovat chladnou hlavu. "Tak jak se máš?Koukám že si přežila.",usmál jsem se na ní.
"No, bez něčí pomoci, bych byla asi mrtvá.", oplatila mi úsměv.
,,Ale stejně se divím že si přežila těch několik hodin,včera jsem vyděl tvou šikovnoust.Zasmál jsem se.,,Nechceš třeba osobního ochránce".
,,To jako tebe?"zasmála se.
,,Jistě že mě,apoň by jsi přežila.A já bych mohl být s tebou".Tu poslední větu jsem dodal potichu.
"Cože?", zeptala se nechápavě.
,,Ale to nic,jen jsem přemýšlel nahlas"snažil jsem se zakecávat.
"Né, řekni...neboj, já Tě neukousnu.", zasmála se.
,,Že by jsi na sebe měla dávat větší pozor,takový krásky by bylo škoda"flirtoval jsem s ní.
"No dík.", nadzvedla obočí. "Vezmu tvou radu v úvahu.", usmála se a šla si vybírat oblečení.
Udělal jsem po jejím a začal jsem si vybírat kravatu...najednou jsem uslyšel tupou ránu. Otočila jsem se a Aly ležela na zemi a na ní stojan s oblečením.
,,S tou osobní ochranou to ještě platí?"Vykoukla s úsměvem z pod oblečení.
"Pro tebe vždycky.", usmál jsem se a stojan postavil zpátky na své místo.
,,Díky"usmála se tím úsměvem jaký dokáže jen ona.Pokud někdy někdo řekl,že se klukům nepodlamují kolena z holek,lhal.Já měl problémy udržet se na nohách.
Ta baba už věděla, že proti nám nic nezmůže tak se jenom zamračila a radši odcupitala do suterénu.S Aly jsme se jen zasmáli.
,,Co tu vlastně scháníš?"zeptal jsem se.
"Noo...mamka mi k narozeninám koupila lístek na Vás koncert...tak jsem si řekla, že nemůžu vypadat jako strašák.", zasmála se.
"Prosímtě, ty a strašák?", zakroutil jsem hlavou. "To není možné.", zasmál jsem se.
"Teda...od tebe se holka dočká komplimentů.", usmála se na mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama