Štěstí v neštěstí 0.5

30. května 2010 v 9:24 | Makuška * & Doms_ |  Štěstí v neštěstí
Jakmile jsme byli na zahradě, pustili jsme se do stromu. Já jsem lezla jako první, ale blbě se mi zachytla noha a já padala dolů. Joe mě zachránil, už zase.
"Teda jestli se Ti tohlecto stává každej den, tak chci vědět, jaktože ještě žiješ.", zasmál se Joe.
"To by mě taky zajímalo.", zasmála jsem se abych zakryla, že je mi příjemné když se mě Joe dotýká.
"Tak lez, nebo spadnem oba.", zasmál se Joe a já uskutečnila svůj druhý pokus o lezení na strom. Tentokrát se mi to povedlo. Všimla jsem si, že mamka ještě svítí, dneska mám víc neštěstí než jsem si myslela.
"Potichu, mamka je ještě vzhůru.", řekla jsem směrem k Joeovi už z mého pokoje. Joe byl nahoře raz dva. Tiše jsem zamkla dveře od pokoje, abychom měli větší rezervu před mamkou.
"Tak tu počkej, dojdu jen pro lékárničku.", řekla jsem mu a on jen kývl hlavou.
"Jasně.", řekl a dál si prohlížel fotky na mém stole. Vešla jsem do koupelny do které vedly dveře hned z mého pokoje.
"Auu.", kníkla jsem jelikož mi lékárnička spadla na nohu. Joe se v pokoji smál jak protrženej ale já byla ráda, že má mamka pokoj dost daleko na to, aby tohle slyšela.
"Tobě připadá vtipný, že sem si málem zlomila palec?", řekla jsem vážně. Joe se začal smát ještě víc, to už jsem nevydržela a vybchla taky. Přestala jsem až když jsem uslyšela kroky na chodbě.
"Aly, co to tam děláš?", zeptala se mě mamka přes dveře.
"Ale nic, jenom jse si pustila televizi.", řekla jsem i přesto, že jsem v pokoji žádnou televizi neměla.
"Aha, tak už ale běž spát.", řekla mamka...njn, skvleróza.
Joe se rozhlídl po pokoji a když uviděl, že v pokoji žádnou TV nemám, začal se smát ještě víc (pokud je to tedy možné). Jistě, co jsem měla čekat, přeci jen je to Joe. Zacpala jsem mu pusu a když jsem neslyšela žádné kroky, podívala jsem se na něj omluvným pohledem. Hodil na mě pohle alá "to je v pohodě" a já se usmála.
"Tak si sedni na postel, já Ti to ošetřím.", pokynula jsem mu. Joe udělal přesně jak jsem mu řekla.Vzala jsem nejpre tamon namočený v dezinfekci a začala mu ošetřovat zraněné čelo.
"SSS.", usyknul zřejmě bolestí.
"Ále, naší celebritku to bolí?", dělala jsem si z něj srandu. Hodil na mě zraněný pohled.
"Myslíš, že když jsm celebrita, že nemám city?", zeptal se naštvaně a hlavně....smutně?
"Ale prosimtě...takhle jsem to nemyslela.", zasmála jsem se.
"Dobře.", jen kývnul a já pokračovala v čištění rány. poté jsem mu čelo zalepila náplastí.
"Tak a je to.", pronesla jsem.
"Děkuju.", řekl tiše.
"Co se děje?", nedalo mi to a musela jsem se zeptat.
"Je mi s tebou moc dobře Aly.", řekl prostě.
"E-eh, díky.", zakoktala jsem se.
"No nic...já bych asi už měl jít.", řekl a zvedl se.
"OK.", řeknu pouze a jdu ho doprovodit ke stromu.
"Tak ahoj Aly.", mávnul mi ještě ze zpodu než přeskočil zídku.
"Tak ahoj.", šeptnu si pro sebe, protože je Joe už dost daleko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama