Štěstí v neštěstí 0.3

29. května 2010 v 9:55 | Makuška * & Doms_ |  Štěstí v neštěstí
I ten autogram na kousku papíru bylo lepší než nic! VIm, že třeba vytetovaný na zadku by bylo lepší, ale jak jsem řekla...nebo možná neřekla...hodlám sbalit Nicka Jonase...tím pádem pořebuju udělat nejdřív co největší dojem!
Chtělo by to změnu...máma se dnes vrací, takže půjdu žebrat o peníze!
--VEČER--
"Mami, potřebovala bych pár drobných na kadeřníka.", začla jsem opatrně.
"Kolik by to asi mělo být?", zeptala se mě.
"Počítám takových...2000 dollarů?", zeptala jsem se a čekala sprda. Mamka vytáhla peněženku a začala přepočítávat. Pak si jen povzdychla a vytáhla platinovku.
"Menší nemám...klidně si jí nech, ale hlavně moc neutrácej!", no tak ohle je lepší než jsem očekávala! Jen jsem zalezla do pokoje, začala jsem křičet...musela jsem ze sebe nějak dostat tu radost.
Jelikož se pomalu blížilo k půlnoci, usoudila jsem, že je docela pozdě na to, jít nakupovat, ale zítra zase bude možná moc pozdě, na to, něco sehnat.
Jediná možnost byl ten nejdražší krám ve městě...jsou tam nonstop, ale je to tam na náš vkus až moc předražený...mají tam i vyzážisty, kteří Ti řeknou, co přesně Ti sedí.
Jmenuje se to tam STAR SHOP. I jméno napovídá, že tam chodí většina celebrit.
Problém ale byl, že mě mamka v tuhle dobu nikam nepustí.
Zvolila jsem cestu oknem...ještě, že tam je ten strom...zasekla jsem se někde uprostřed a zahlédla jsem v okně mamku, která se zrovna otáela mým směrem...rychle jsem seskočila ale spadla jsem na zadek až to zadunělo...tohle nemohla přeslechnout!
Rychle jsem se přitiskla ke stromu...jelikož měl mohutné větve, zezhora na mě nebylo vidět.
Máma jen zakroutila hlavou a dál pokračovala v chůzi.
Ulevilo se mi. Obratně jsem se vyšplhala na zídku, která oddělovala naší zahradu a chodník a seskočila jsem na druhou stranu.
Ale při mé smůle jsem zjistila, že jsem si nechala klíčky od auta doma na stole...nezbývalo mi nic jinýho, než jet taxíkem.
Zavolala jsem si taxík na roh naší ulice...kdybych postávala před naším domem, bylo by předvídatelné, kdyby si mě mamka všimla.
Taxík tu byl hned. Nadiktovala jsem adresu a mohli jsme jet.
Trvalo to sotva 10 minut, než jsme dojeli na to posvátné místo.
Skontrolovala jsem, jestli mám všechny věci, mojí oblíbenou čiností je nechávat věci v taxíku. Vystoupila jsem a protože zastavil přímo naproti vchodu, ned jsem vešla. Připadala jsem si jako celebrita.
Vevnitř jsem hned přiskočila k prvnímu stojanu až jsem ho skoro převrhla...k mojí smůle na druhé straně stál další člověk.
"Promiň, strašně se oml...", zasekla jsem se v půlce věty když jsem zjistila kdo tam stál. Byl to samotný Joe Jonas...neříkámže je lepší než Nick, ale taky bych se nechala obejmout.
--JOE--
Vážně úžasnej den! Nejdřív se Nick vrátí z obchodu, že máme k snídani sníst vafle a teď na mě nějaká holka vysype všechno oblečení ze stojanu.
Chtěl jsem na ní začít ječet, co si to dovoluje, ale nějak jsem se sekl...byla strašně krásná.
"Ehm...to nic.", řekl jsem zmateně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama