Someone changed my bag! 0.3 - THE END!

29. května 2010 v 10:02 | Makuška * & Doms_ |  Someone changed my bag!
"M-mám Tě rád.", zašeptal mi do ucha.
"I já tebe.", odpověděla jsem mu také šeptem. Po nádherném milování jsme oba vedle sebe usnuli. Zdál se mi ten samí sen co v letadle. Jen tvář toho kluka byla mnohem jasnější. Byl to Nick! Když jsem se probudila, nebyla jsem už tak vyklepaná, jako když se mi ten sen zdál předtím. Nehodlala jsem se s tím ale Nickovi svěřovat, dokud si nebudu jistá tím, že k němu cítím vůbec něco víc, než nějaký letní románek. Co se vlastně stane, až odjedu? Vždyť on je slavná celebrita…Nepočítám, že by za mnou jezdil tak daleko…každej jsme úplně jinej. Koukla jsem se na Nicka a pousmála se. Spal jako andílek. Byla jsem si jistá že teď udělám správnou věc.Napsala jsem Nickovi ať mě nehledá,že to co se stalo byl jen omyl.Co nejtišeji abych Nicka nezbudila jsem si vzala svoje věci a odešla do svého hotelu.
Milý Nicku,
jsem ráda, že jsem zažila své poprvé právě s tebou, ale věř mi…'rozchod' jestli tomu tak můžu říkat, je pro nás dva to nejlepší. Oba dva jsme z jiného světadílu, z daleko jiné země. Doufám, že si o mně nebudeš myslet, že jsem děvka, nebo něco…Ty jsi celebrita a já obyčejná holka z celkem malé země o proti té tvojí. Ty si zasloužíš někoho sobě rovného, někoho takového jako jsi ty…někoho lepšího než já. Třeba takovou Miley Cyrus...
Sbohem, tvoje Caroline
Přeložila jsem papír v půlce a naposled se podívala na Nicka. Potichu jsem otevřela dveře a vykradla se z jeho pokoje, z jeho života… V tuhle chvíli jsem si byla jistá svým rozhodnutím, to jsem však ještě nevěděla, co se stane…Zajela jsem rovnou na "svůj" hotel a odhlásila jsem se. Sice mi rodiče zaplatili týden, ale nemohla jsem riskovat, že mě Nick najde…Chytla jsem si taxíka a nechala se odvést na letiště…
"Sbohem Ameriko.", řekla jsem si, když jsem nastupovala do letadla. Zase jsem si dala sluchátka do uší a usnula jsem. Zdál se mi ten sen znovu ale teď místo aby mě vyděsil, mě spíše ranil. Zřejmě se budu muset smířit s tím, že mě Nick bude pronásledovat dokonce života…Celou cestu z Ameriky do Anglie jsem prospala, ovšem ten sen se opakoval pořád dokola…Jakmile jsem z letadla vystoupila, nasedla jsem si do přistaveného taxíku a nechala se odvést až před dům. Zazvonila jsem na zvonek, a jakmile mi mamka otevřela, skočila jsem jí kolem krku.
,,Copak se stalo zlato?", Zeptala se máma s ironií v hlase ale, jakmile zahlédla moje slzy, zvážněla. Popadla můj kufr a hodila ho do předsíně. Pak mně odvedla do obýváku a posadila na pohovku. Sama se usadila naproti mně. "M-mami…já…u-udělala jsem hroznou blbost.", vyklopila jsem. Nemohla jsem tu skutečnost v sobě držet. Mamka dokázala pochopit a já se potřebovala svěřit.
"Chceš o tom mluvit?"Zeptala se mě se starostí v hlase. Kývla jsem na souhlas. Posadila se vedle ní na gauč a začala vyprávět.
"Měli jste alespoň ochranu?", zeptala se mně, když jsem popsala celou historku. Mlčela jsem.
"Caroline Jacksonová, ptám se tě, měli jste ochranu?!", zvýšila už hlas.
"Ne.", řekla jsem skoro neslyšitelně.
"Cože?", praštila sebou hlouběji do sedačky.
"Neměli jsme ochranu!", zakřičela jsem a rozeběhla se do horního pokoje. Padla jsem na postel a začala brečet. Na tohle jsem vůbec nepomyslela, vůbec mi to nedošlo. Teď mě máma musí nenávidět. Teď mě musí nenávidět i Nick…Ale co když budu těhotná?
--Z pohledu Nicka-
Ráno jsem se probudil s krásným pocitem z předešlého dne. Převalil jsem se na druhou polovinu postele s doměním, že tam leží Carol a chtěl jsem svou ruku přehodit přes její bok. Místo příjemného tepla, které by sálalo z jejího těla, jsem spadl z postele a ošklivě si natloukl hlavu. Rychle jsem vstal a začal ji hledat po celém apartmá. Panikařil jsem ale Joe mě zastavil se zalepenýma očima a papírem v ruce.
,,Tohle bude pro tebe"Zívl a šel si znovu lehnout. Rozevřel jsem papír a nevěřícně četl celý dopis. Když jsem dočetl, naštvaně jsem s ním hodil po nejbližší věci, co byla kolem. Ovšem ta věc nebyla věc, ale osoba. Přesněji můj starší bratr Kevin. On papír ale obratně chytil. "AA, copak to tu máme, dopis od tajné ctitelky? Další?", zasmál se, otočil se ke mně zády a začal číst. Snažil jsem se mu papírek vytrhnout, ale než se mi to podařilo, Kevin měl přečteno.
"Nicku? Ty jsi s ní spal?", vytřeštil oči.
"Ehm…nemusím Ti to popisovat do podrobna, že ne?", zeptal jsem se.
"Dobře ty, řikej, jaký to bylo?", vychrlil na mně.
,,Bylo to úžasný,všechno bylo úžasný, než jsem se dozvěděl, že je pryč."Ušklíbl jsem se a obešel Keva obloukem. Neměl jsem na nic náladu. Naštvaně jsem popadl připravený hrnek kafe, co ležel na kuchyňské lince, ale než jsem si stačil usrknout, Kevin mi ho vytrhl z ruky.
"Udělej si svoje.", odfrkl si a odkráčel do obýváku.
Protočil jsem oči a oblíkl si bundu. Vyšel jsem před hotel, kde už čekali paparazzy. šechny jsem je ignoroval a nasedl do svého Mustangu. Šlápl jsem co nejvíce na plyn a rozjel se co nejrychleji pryč. Cestou jsem přemýšlel o Carol. Nechápal jsem, jak si mohla myslet, že bych ji nechal. Alespoň jsem předpokládal, že si myslela tohle. A rozhodně s Miley chodit nebudu už ani jednou v životě. Už jsem tuhle chybu udělal a nehodlám ji opakovat. Musel jsem Caroline najít. Prostě musel. Nebyl jsem si jistý jestli to co cítím je láska ale bylo to něco hodně silnýho. Prudce jsem zatočil a jel zpět k hotelu.
--Z pohledu Caroline-
Celý den jsem byla doma a koukala do prázdna. Tváře jsem měla ulepené od neustále tekoucích slz. Jen jsem tak seděla na posteli a s nepřítomným pohledem hleděla do nekonečna.
"Zlato...měla bys něco sníst.", přišla ke mně máma a položila mi ruku na rameno. Neodpovídala jsem. V tuto chvíli jsem si přála neexistovat. Aby se nikdy nestalo to, co se stalo. Abych nikdy nepotakala Nicka a abych s ním neprožila nic víc, než pouze pohed z očí do očí. Nereagovala jsem vůbec na žádný zájem o mou pozornost. Každé oslovení mé osoby jsem přehlížela. Možná jsem soufala, že se rozplynu, minimálně, že se o mně okolní svět přestane zajímat a nechá mně užírat se ve svých pocitech. Máma jen s povzdechem odešla a nechala mě samotnou.Když konečně zaklapli dveře zase jsem se rozbrečela.Je možné abych se po tak krátké době zamilovala?Možná...možná byl osud že zrovna mi dva jsme si vyměnili kufry.Ale Nick už na mě určirtě zapoměl...
--Z pohledu Nicka-
Už jsem pomalu strácel všechnu naději. Zoufale jsem se snažil najít jakýkoli kontakt na Caroline. A doposud se to nedařilo, až jednou..
"Nicku, ty máš novej mobil?", zakřičel na mně Joe z obýváku. Šel jsem za ním a rozpačitě se podrbal na krku.
"Ehm ne.", řekl jsem nechápavě.
"Kevinův není, toho jsem se už ptal.", pokrčil rameny a položil mobil na jídelní stůl. Zvedl jsem ho a zvědavě zkoumal. Nikoho koho znám není a uklízečky by si ho všimly, kdyby byl někoho před námi. A hlavně jeho majitel by se o něj už dávno ozval. Najel jsem si do vizitek, až jsem našel jednu s názvem 'ME - CAROL'. Dech se mi zrychlil. Konečně nějaká naděje. Otevřel jsem složku. Bylo tam všechno. Její adresa, číslo pevní linky, email. Nevěřícně jsem sebou praštil o gauč, který byl naštěstí poblíž.
,,Halo jsi v pořádku?"Kmital mi Joe rukou přd obličejem když už jsem byl nějakou dobu pěkně mimo.Beze slova jsem se zvedl a šel do svého pokoje.Zvedl jsem telefon a zabukoval si letenku do Anglie... Hned na zítřejší den mi letělo letadlo. Ani jsem nepomyslel na to, že si s sebou něco vezmu. Prostě jsem následující den nasedl do letadla a letěl si to směr Anglie. Nemohl jsem se dočkat, až ji znovu uvidím. Zavolal jsem si taxi. Problém ale byl že jsem se tady nevyznal takže jsem řidiči podal popírek s její adresou a čekal až mě tam doveze. Když konečně zastavil před střeně velikým domem, málem jsem odešel bez zaplacení, jak jsem se těšil. Řidič mně napomenul, že bez zaplacení neodjede, tak jsem mu dal požadovanou cenu a vystoupil z auta. Pořádně jsem se nadechl a zazvonil na zvonek.
--Z pohledu Caroline--Někdo zazvonil na zvonek.Chtěla jsem ho ignorovat ale když zazvonil už asi po páté rozhodla jsem se jít otevřit. Bylo to téměř poprvé, co jsem vyšla z mého pokoje za týden. Zapoměla jsem se zmínit o podstatní věci. 2 dny po tom, co jsem přiletěla zpět do Anglie, udělala jsem si těhotenský test - pozitivné. COž jen napomáhalo mým depresím. Otevřela jsem tedy dveře. Omámeně jsem zamžourala do denního světla, které jsem nespatřila hodně dlouho...nedokázala jsem se ani vzpamatovat aa něco měkkého mi přistálo na rtech. Už jen podle vůně jsem poznala Nicka.Je to zvláštní po tak dlouhé době.Najednou jsem si vzpoměla na to malé co ve mě roste.Nemůžu Nickovi zničit život.Jemu ne.On si to nezaslouží... Zahrála jsem si na silnou, i když jsem věděla, že se budu trápit ještě víc, protože jsem mu ublížila. Prudce jsem ho od sebe odstrčila.
"CO SI O SOBĚ SAKRA MYSLÍŠ?", zařvala jsem na něj a vlepila mu pořádnou facku.
"Ale Carol..já myslel, že...", nasadil nechápavý pohled.
"Ty jsi právě nemyslel. Myslíš si, že když přijedeš a skočíš na mně, že Ti to nějak pomůže?", rozkřičela jsem se znovu.
"Ale když jsi psala...myslel jsem, že se mnou nechceš být, protože se bojíš, že bych tě opustil.", rozpřáhl ruce.
"Vy celebrity. Myslíte pořád jenom na sebe!", zakřičela jsem na něj a složila si ruce na prsou. Nick na mě jen nevěřícně koukal.Už jsem dál nemohla nic hrát.Pořádně jsem za sebou bouchla dveřmi.Je to jasný.Tohle je konec... Ještě několikrát zvonil. Tolik jsem si přála otevřít mu a skočit na něj. Omluvit se mu. Znovu cítit jeho rty na těch mých. Dokonce znovu ho cítit v sobě. Dotýkat se ho. Ale kdybych mu řekla o našem dítěti, zcela určitě by mně nechal tak i tak.
--Z pohledu Nicka-
Jsou to přesně dva roky co jsem nechal v Anglii svůj život. Možná to zní hloupě, ale je to tak. Na Caroline se nedá zapomenout rak rychle jak jsem si myslel.
Celé ty dva roky jsem nejradši seděl v pokoji a skládal písnočky.. nejčastěji depresivní. Kluci už nevěděli co se mnou.. Rodiče mně dokonce poslali na psychologii. Chodil jsem jako tělo bez duše.. Pak mi kluci dohodili Selenu. Mé sebevědomí kleslo ještě víc.. jakobych někdy mohl chodit s někým jako je ona.. Slyšel jsem jak někdo klepe na dveře. Neměl jsem náladu s někým mluvit tak jsem prostě klepání ignoroval.
"Nicku..máš tady poštu.", ozval se zpoza dveří mámin hlas. Nereagoval jsem.. Jen jsem viděl, jak zpod dveří vylezl bílý kus papíru. Chvíli jsem jen nečinně koukal. Nakonec jsem vstal a obálku roztrhl.
Když jsem se podíval na dopis, málem to se mnou seklo. Tohle písmo bych poznal kdekoliv.Sedl jsem si na postel a začal číst...
Milý Nicku...
omlouvám se, že jsem tě tehdy poslala pryč.. Nic se nemění na mém názoru, ale měl bys vědět podstatnou věc. Mám... my dva máme spolu dcerku. Dnes jí jsou 2 roky. Myslím, že by byla ráda, kdybys se na ni přijel podívat. Je mi blbé Ti to oznamovat tímto způsobem, ale jinak to nešlo.
Tvoje Carol..
Sedl jsem si na postel a složil hlavu do dlaní.. Všechno se mi vyjasnilo.. Proto ně nechala.. Bála se, že bych ji odkopl kvůli našemu dítěti.. Já bych tohle nikdy neudělal.. To ale nemohla vědět, jelikož mně neznala..
Musel jsem to nějak povědět rodičům.Nebudou nadšení ale nemůžou mi bránit abych za nimi jel.Když jsem se konečně vzpamatoval sebral jsem dopis a šel dolu.Všichni na mě koukali překvapeně.Nestávalo se moc často abych vylezl z pokoje.Došel jsem do kuchyně kde seděla celá rodina a beze slova podat mámě dopis od Caroline.
"Můj bože.", vydechla zděšeně. "Cos to udělal synu?", koukla se na mně se znechucením.
"Musel jsem to udělat. Nemohl jsem se ovládat.", sklopil jsem pohled.
"Sklamal jsi nás.", pronesl otec.
"Tak ho nechte. To ste si mysleli, že všichni zůstaneme bez 'toho' až do svatby? Podívejte se na mně...Jakobych to JÁ mohl vydržet.", řekl najednou Joe.
"Ty taky?", nadzvedl Kevin obočí.
"Tak to koukám, že nejsem jedinej.", zasmál se nervózně Joe.
,,A co tady ještě děláš?"Hodila na mě máma jeden z těch svím výrazů.Nechápavě jsem na ní koukal.
,,Táhni si zabalit a jeď za ní,k sakru máš s ní dítě!"Nadávala mi.Nejdřív mi vyčítá že jsem porušil slib a teď mi nadává že tam nejsem s ní.Nechápu jí.
,,A s váma si to ještě vyřídim"Sjela přísně pohledem Joea s Kevem.
"Já mám taky dítě s Camille.", nasadil Joe vážný pohled.
"Camille dítě nemá.", řekl Kevin s rukama založenýma na prsou.
"No dobře..", řekl Joe a odešel do svého pokoje. Bleskurychle jsem se zvedl, dal mamce rychlou pusu na tvář a odběhl do toho svého. Do batohu jsem naházel nejpotřebnější věci, zasedl za notebook a rezervoval si letenku na nejbližší let do Anglie. K mému štěstí ještě dnes večer. Urychleně jsem se rozloučil s ostatníma. Nemohl jsem se dočkat až ji zase uvidim...až JE uvidím.Adresu jsem si pamatoval dokonale, vlastně ji znám nazpamět. Tentokrát jsem se nehodlal jen tak odkopnout, jako jsem to udělal minule. Budu o ni bojovaat dokud se mi nepooddá. Je to trochu podlé, ale neměl jsem jinou možnost. Nemohl jsem dál žít s tím, že Carol není má..že ji možná teď ošahává úplně cizí kluk.. Konečně jsem dorazil na letiště.Letí mi to za pár minut.Ani jsem se z té novinky nevzpamatoval a už tam mám jet?Vždyť já jsem TÁTA!Mám dítě a ani jsem o tom nevěděl... V mém mozku se promítaly různé emoce.. štěstí, nechápavost, zoufalost, láska, naděje... nevím co všechno ještě.. ale vím, které pocity byly nejjasnější. Věděl jsem, že miluju Carol a svou malou dcerku, i když jsem ji ještě v životě neviděl.. Konečně ohlašovali můj let.Bylo tu spousta paparazzy ale já na ně kašlal a nastoupil jsem do letadla.Všichni cestující na mě koukali celkem nechápavě.Jasně,Nick Jonas ve veřejném letadle to se jen tak nevidí.Ušklíbl jsem se a posadil se na svoje sedadlo. Nemohl jsem se dočkat, až přistaneme a já se konečně dostanu za Carol. Byl jsem rozhodnutý znvu okusit její rty, ať to stojí co chce. Skoro celou dobu jsem přemýšlel nad malou.Jak vypadá,komu je víc podobná,jak se vlastně jmenuje.Měl jsem v plánu tu cestu prospat ale nešlo to.. Po nekonečných 6ti hodinách jsem konečně uslyšel příkaz pilota, ať se všichni připášeme, že budeme sestupovat. Když se konečně letadlo dotklo země a my mohli vystupovat vylítl jsem z letadla megální rychlostí.Vzal jsem si svojí tašku a šel si pro taxi. Vezla mně nějaká ženská...středního věku. "Prosím, jeďtě co nejrychleji.", řekl jsem jí už když jsem nastoupil. "Synáčku, já nemohu jet rychleji, než 50sátkou.", zasmála se na mně. "Jde o moje dítě...", pokusil jsem se jí něco vysvětlit. "TAk se připoutej...budeme tam cubidup.", šlápla na pedál. Ještě jsem jí vysvětlil adresu a už jsme se řítili na pospas mému osudu. Prudce zabrzdila před jejím domem.Skoro vůbec se to tu nezměnilo.Jen ze zahrady bych slyšet dětstký smích.Musel jsem se pro sebe usmát.Sebral jsem všechnu odvahu a zazvonil... Nedokčkavě jsem přešlapoval u branky a čekal, až mi někdo otevře. Chvíli jsem čekal, až jsem se dočkal. Otevřela mi ona. Carol. Byla ještě krásnější, než jsem si ji pamatoval. Jen jsem omámeně stál a čekal na její reakci. Ovšem dostalo se mi přivítání, o jakém jsem v životě nesnil. Prudce si mně přitáhla za košili a přitiskla její rty na ty mé. Automaticky jsem obmotal své ruce kolem jejího pasu a ona mi jednu svou zabořila do kudrlinek a druhou si přidržovala mou tvář, jakoby se snad bála, že jí někam uteču. Hltavě jsme se líbali a vychutnávali si ten okamžik.Ale někdo Caroline zatahal zezadu za sukni.Když jsem se kouknul viděl jsem tam její matku a v ruce držela krásnou holčičku...rozdávala úsměvy na všechny strany a když uviděla Carol přelezla k ní.Byla ještě krásnější než jsem si ji představoval.
,,Maminko kdo to je?", řekla žvatlavě.Stydlivě se schovávala do náruče Caroline.
"To je tvůj tatínek.", usmála se na mně. Ovšem odpověď mířila k ní.
"Jak se jmenuje ten tatínek?", zažvatlala znovu.
"Nicholas.", odpověděla jí.
"A jakpak se jmnuješ ty?", pohladil jsem jí po jejích kudrnatých vláskách. Upřela na mně, stydlivý hnědý pohled.
"Nicol.", odpověděla mi. Usmál jsem se na ní.Měla vlastně jméno po mě.Když ne v klučičím provedení tak v holčičím.
--Z pohledu Carol-
Nemohla jsem uvěřit svým očím. On přišel. V tu chvíli mně přepadla neskutečná touha přitisknout své rty na ty jeho. Bylo mi naprosto jedno, jestli mně pak nechá být. Chtěla jsem znovu cítit jeho rty. Z polibku nás ale vyrušila moje máma s Nicole.Nicole se okamžitě sápala ke mě. Pak následoval rozhovor, při němž Nicol zjistila, že Nick je její táta, jak se jmenuje a Nick naopak, jak se jmenuje jeho dcerka. Všimla jsem si jak Nickovi svítěj oči štěstím. Najednou Nicole natáhla ručičky k Nickovi. Chtěla k němu. To je poprvé co se nebojí cízího člověka... Nick se na mně nejistě podíval a když jsem kývla, vzal si ode mně Nicol. "Máš moc krásnou maminku.", zašeptal jí do ucha tak, abych to slyšela. Nicol horlivě přikývla.Dala mu ručičky kolem krku a pusinku na tvář.Nevím co se stane až Nick odjede.Splnil mi mé jediné přání,přiletěl se kouknout na malou.Ale teď už ho tu nic nedrží.Fanoušci by mu neodpustili že má dítě s někým jako jsem já.S někým obyčejným...
"Tak...co s námi bude?", zeptala jsem se, když jsme se usadili v obýváku na pohovce a dívali se na Nicol, jak s nadšením přepíná televizní kanály.
,,Jé,to je tatínek!"Vypískla když přepla na Disney chanel kde dávali JONAS.Pousmála jsem se a čekala na Nickovu odpověď.
,,Miluju tě"Vyšlo jen z jeho úst..
"J-já nevím co na to říct..", vydechla jsem.
"Chápu...nebudu Tě otravovat, jestli nechceš.", povzdychl si.
"Tak jsem to rozhodně nemyslela.", zavrtěla jsem hlavou. "Taky Tě miluju. Už od první chvíle, co jsem Tě viděla, jsem si byla naprosto jistá, že TY jsi ten pravý. Jinak by tady Nicol, byla ještě na houbách.", zasmála jsem se a přitulila se k Nickovi.
,,Takže spolu?"Zeptal se pro jistotu.
,,Navždy"Kývla jsem a koukla se mu do očí.Jen se pousmál a políbil mě.Nicol k nám s veselím křikem přiběhla,skočila nám na klín a oba obejmula.
A jestli ještě neumřeli, tak se tam 'objímají' dodnes. Nutno připomenout, že Nick a Carol spolu zplodili ještě synka Kevina Joa, který je o 2 roky mladší než Nicol.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marionette Marionette | E-mail | Web | 14. března 2012 v 9:44 | Reagovat

To bolo dokonalé :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama