Someone changed my bag! 0.2

29. května 2010 v 10:01 | Makuška * & Doms_ |  Someone changed my bag!
--Z pohledu Nicka-- Jakmile jsem se dostal domů, šel jsem si vybalit. Otevřel jsem kufr a vytáhl první věc, co byla nAa vrcholu. V tu chvíli se rozrazily dveře do mého pokoje:
"No Nicku, nevěděl jsem, že tohle potřebuješ.", začal se řehtat Joe.
,,A proč si to vytáhl ze svojeho kufru?", Dál se smál Joe.Smál?Ne ten měl doslova záchvat.
"Joe, tohle asi nebude můj kufr.", zkřivil jsem obočí. Joe přešel ke kufru, chvíli něco hledal a pak se zasmál.
"No pokud ses nepřejmenoval na Caroline tak to tvůj kufr nebude.", řehtal se na celé kolo.
,,Ha-ha-ha,strašně vtipný viď?Ale napadlo tě že jsem v tom kufru měl všechni svoje věci?"Joe se v tu ránu přestal smát.
"T-takže i písničky?", vyděsil se.
,,Jo všechno" Přikývl jsem.
"Tak koukej urychleně tu Caroline najít, jinak..", odmlčel se.
"Co jinak?", zeptal jsem se nechápavě.
"To musím ještě domyslet.", promnul si spánky a odešel z mého pokoje. Rozhodl jsem se že to všechno budu řešit až po live chatu.Přesně pět minut před sedmou jsme zasedli všichni k počítači a chat mohl začít.Nejdřív chodili pořád ty samé otázky tipu ,,Máte nějaké holky?" ,,Přijedete tam a tam".Prostě obviklí live chat.Ale potom mi přišla zajímavá zpráva.
"Nicku, nepostrádáš náhodou kufr?!", psala nějaká C. Jackson.
"Jak ty o tom víš?", odepsal jsem.
"Řekněme, že mám v kufru bílé boxerky, které nejsou moje.", napsala odpověď. Chvíli jsem jen tupě zíral před sebe. Joe a Kevin z toho samozdřejmě měli vánoce.
,,Nechci to řešit takhle veřejně,dej mi na sebe prosím nějaký kontakt aby jsme to dořešili."Odepsal jsem jí rychle a čekal na reakci.
"Samozřejmě. Máš AIM?", zeptala se.
"Mám.", řekla jsem jen.
"Jmenuju se tam úplně stejně jako tady. Omluv mně, už musím jít.", napsala a já přenechal livechat klukům a místo toho jsem mířil ke svému vlastnímu notebooku, kde jsem si najel na kontakty v AIM. Přidal jsem si C- Jackson přesně tak jak se jmenovala na livechatu, oak už jsem jen čekal až bude online. Uběhlo jen pár minut a C-Jackson byla online.Okamžitě jsem klikl na konverzaci a napsal jí
,,Jseš si jistá že je to můj kufr?"...
"Taky Tě zdravím, ale pokud se jmenuješ Nick Jonas a jsi z Los Angeles, tak je tvůj.", odepsala mi.
,,Jo to je můj kufr,sejdem se někde?Potřeboval bych ho zpět."Odepsal jsem jí a ignoroval jsem poznámku o pozdravu.
,,To jseš takhle ,,příjemnej" pořád?"Přišla mi odpověď.
"Promiň...jenom jsem nervózní. V tom kufru jsou důležitý věci.", odpověděl jsem.
,,V pohodě"Napsala jen,ta holka se mi začínala čím dál tím víc líbit.Podle stylu psaní,na nic si nehrála a nešílela ze mě.
"Jsi jiná než ostatní.", řekl jsem na rovinu.
"Jak to myslíš?", zeptala se.
"Všechny holky - fanynky ze mně pořád šílí. Nechci aby to vyznělo blbě, ale už mně unavuje jak mně stále obletují.", napsal jsem jí.
,,Aha,víš abych byla upřímná já o vás vůbec nic nevěděla.Kdybych neměla tvůj kufr asi by se to ani nezměnilo."Odpověděla mi.
"Abych se přiznal, jsem rád, že se takhle 'výměna' stala. Alespoň poznám někoho, komu nevadí kdo jsem.", odpověděl jsem jí.
"Mimochodem, ty jsi Caroline Jackson že?"Zeptal jsem se.Vzpoměl jsem si totiž na kufr který leží pořád u mě v pokoji.
"To bych řekla :D", odpověděla mi.
"V tom případě mám tvůj kufr.", napsal jsem.
"Tomu říkám náhoda.", odepsala mi.
"Sejdeme se někde?"Zeptal jsem se jí.
"No…jelikož já potřebuju svůj kufr a ty tvůj, tak by to bylo vhodný.", odepsala mi. Připadal jsem si jako naprostej idiot, ona byla v klidu, ale já tady panikařím.
"Co třeba v tom velkym nákupnim centru u nemocnice?", zeptala se mně. Nemocnic tu bylo hodně, ale jenom jedna takováhle kombinace.
"Dobře, tak zítra ve tři odpoledne?", zeptal jsem se.
"Souhlas.", odpověděla pouze.
"Ehm, nešlo by to ještě dneska? Došlo mi, že nemám věci."Napsala mi rychle.
"Dobře. Teď hned?", zeptal jsem se.
"Fain"zněla odpověď.
"Dobře. Jsem tam za 10 minut.", řekl jsem jí.
"Já jsem v podstatě tam.", odpověděla mi.
"Tak mě čekej"Napsal jsem jí a odhlásil se. Jelikož nemám žádný věci musím jít v tom, co mám na sobě. Napsal jsem klukům vzkaz, že si jdu pro kufr a co nejrychleji se snažil dostat na zmíněné místo. Nasedl jsem do svého černého mustangu a jel směr nákupní centrum. Už z dálky jsem viděl nějakou dívku s obrovským kufrem. Poznal jsem v něm ten svůj. Zastavil jsem na parkovišti, a co nejrychleji k ní doběhl. Čím víc jsem se přibližoval tím víc, jsem v ní poznával tu dívku z letadla. Zastavil jsem se asi5 metrů
od ní. Byla ještě krásnější, než předtím. Vzal jsem všechnu odvahu, co jsem měl a došel až k ní.
"Ehm…ahoj…Caroline.", oslovil jsem jí.
"Ahoj" odpověděla mi stydlivě a lehce se začervenala.
"Eh…myslím, že máš můj kufr.", řekl jsem po chvíli trpaného ticha.
"No, myslím, že ty máš ten můj"Zasmála se krásným zvonivím smíchem.
"Ach ne.", plácl jsem se do čela.
"Co se stalo?", zatvářila se nechápavě.
"Nechal jsem ten kufr doma.", přiznal jsem.
"Hele…napadlo mně…nechceš třeba, že bychom pro něj zajeli spolu, já bych si rovnou odvezl kufr a potom bych Tě zavezl domů?", zeptal jsem se jí.
"Ehm jasně, proč ne"Bylo poznat, že je v rozpacích. Auto jsem nechal jek kousek odtud. Celou cestu jsme měli o čem mluvit. Dozvěděl jsem se, že má cukrovku stejně jako já. Taky že ráda skládá, což mě dost překvapilo. Když jsem chtěl, aby mi něco zazpívala tak ale byla proti. Když jsme konečně dorazili k hotelu rychle jsem vystoupil a šel jí otevřít dveře od auta. Všiml jsem jí, že jí to překvapilo.
"Copak…tam od kud jsi, nemáte takové džentlmeny?", zasmál jsem se.
"Ne…spíš se všichni bojí projevit jakoukoli náklonnost.", začervenala se.
"Aha"Na tohle jsem už neměl co dodat. Když jsme procházeli recepcí, lidi na nás dost divně koukali. Jasně, byli zvědaví, koho si to Nick Jonas vede do hotelu ještě se zavazadlem v ruce. Muselo to vypadat dokonale. Když jsem chtěl nastoupit do výtahu, Carol znejistěla.
"Děje se něco?"Zeptal jsem se jí.
"Já jen. Mám klaustrofobii."Koukla na mě omluvným pohledem. Pousmál jsem se, chytil ji za ruku a přivinul k sobě. Všiml jsem se, že se trochu uklidnila. Otevřel jsem dveře od našeho apartmá a nechal ji, ať vstoupí první. Všiml jsem si Kevinova a Joeova překvapeného pohledu. Jen jsem pokrčil rameny a rychle je představil. Zase jsem vzal Carol za ruku a vedl jí do svého pokoje. Joe si mě ještě odchytil.
"Asi taky začnu cestovat hromadnou dopravou"Zasmál se. Já se jen ušklíbl a šel za Carol. Jakmile jsme vešli do mého pokoje, Carol se hned přihnala ke svému kufru, otevřela ho a zespod vytáhla malý sešítek.
"Je tady.", povzdychla si úlevou.
"Co to máš?", zeptal jsem se.
"Ale nic.", schovala to za zády.
"Mně to můžeš ukázat.", nastavil jsem ruku.
"Ne…", odporovala. Nastavenou rukou jsem jí chytl kolem pasu a druhou jsem z pod jejích zad vytáhl malý, potrhaný sešit. Rozevřel jsem ho a divil jsem se tomu, co vidím. Byla v něm napsaná písnička…
Remote, two hearts Sander through the darkness.
You reflected me in a dream,I don't find solace.
You are my prince, but I am only common girl which is in love with you!
In the darkness calling your name,and in the distance I see past.Standing on the edge of paths in a white dress with a veil....
And the shay stops,on the way to the castle.
And I've waited one to live my fairy-tale.
Beaming light and the entire perquet is empty.
Something like this could start a novel called you and me...
But if you want to know everything so I'll tell...
Say something they feel every time you're leaving...
"T-to jsi napsala ty?", zeptal jsem se se svou rukou stále obmotanou kolem jejího pasu.
"N-no j-já…jo"Řekla a začervenala se.
"Páni…je to…úžasná písnička…", uznal jsem se zadrženým dechem.
"Díky."Poděkovala a očima těkala mezi mou rukou na jejím boku a sešitem.
"Jo promiň.", uvědomil jsem si a sundal ruku, z jejího boku.
"V pořádku"Dodala spíše pro sebe ale já to stejně slyšel…
--Z pohledu Caroline--
Nehodlala jsem se vzdát bez boje a sešit mu jen tak dát do rukou. Ovšem jakmile mně chytil kolem pasu, nebyla jsem schopna jediné známky odporu. Celým tělem mi od konečků jeho prstů projel elektrický proud a v žaludku jsem cítila motýlky. Nejdřív na sešit koukal s otevřenou pusou a pak se mě zeptal, jestli jsem to opravdu napsala já. Už už jsem měla na jazyku nějakou tu sarkastickou poznámku, ale něco mi zabránilo v tom, abych ji použila. Samozřejmě, že jsem to napsala já…né, našla jsem to někde v kontejneru a líbilo se mi to, tak jsem si to vzala. Nick si zřejmě uvědomil kde má ruku a tak jí rychle stáhl. Mrzelo mě to, ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát.
"V pořádku.", pípla jsem tiše, ale on to asi stejně slyšel.
"Co?", zeptal se udiveně.
"Ale nic.", řekla jsem a odvrátila pohled. Ucítila jsem jeho ruku pod bradou a náhle si otočil můj obličej tak, abych mu viděla do očí.
"Co jsi říkala?", zeptal se znovu. Z té blizkosti se mi sevřel žaludek. Motýlci v břiše je možná naivní metafora,v tuhle chvíli ale moc přesná.
"J-já…asi bych měla jít.", snažila jsem se mu vysmeknout.
"Ne, počkej prosím"Dodal rychle. V jeho hlase jsem slyšela naléhavost.
"Proč?"
"Já…líbíš se mi.", zopakoval scénku z letiště.
"Nicku, nechci být neomalená, ale neznáš mně ani den.", zakroutila jsem hlavou.
"Ale máme čas se poznat", odporoval mi.
"Být tebou bych si nedělala zbytečné iluze. Ani jeden neevíme o tom druhém ani kapku, nikdy v životě jsme se neviděli, nevíme, kde ten druhý bydlí, nemáme na sebe ani čísla. Jsme každý rozdílný…vždyť…podívej se na sebe…ty…ty jsi celebrita…a co jsem já? Nula…naprostá nicka, co je ráda za každou babku.", rozhodila jsem rukama.
"Nemělo by to ce-"Chtěla jsem pokračovat, ale Nick mě umlčel polibkem. Ani nevím, proč jsem to udělala, ale vsunula jsem svou ruku do jeho jemných kudrlinek a druhou rukou jsem si ho přitáhla za týl. On ty své přesunul na můj zadek a přitiskl k sobě ještě víc a já ucítila něco pevného a tlačícího, na můj podbříšek.
"J-já nemůžu.", odtáhl se po chvilce.
"Chápu…neznáš mně.", sklopila jsem pohled.
"Tak to není…ale váže mně takový 'slib'. Nemůžu dělat TO dokud se neožením.", osvětlil mi situaci.
"T-to jsem nevěděla, promiň.", pípla jsem stydlivě.
,,Už bych měla opravdu jít."Sklopila jsem pohled.
"Čeká Tě doma někdo?", zeptal se.
"Ne…jsem tu sama.", odpověděla jsem nechápavě.
"V tom případě nechápu, kam spěcháš.", usmál se takovým tím šibalským úsměvem a znovu si mně k sobě přitáhl.
"Čeká Tě doma někdo?", zeptal se.
"Ne…jsem tu sama.", odpověděla jsem nechápavě.
"V tom případě nechápu, kam spěcháš.", usmál se takovým tím šibalským úsměvem a znovu si mně k sobě přitáhl.
"Ehm…a kde máte koupelnu?", zeptala jsem se stydlivě.
"Ukážu Ti jí.", řekl spiklenecky a táhl mně někam za ruku.
"Kluci! Carol u nás přespí.", zavolal pouze a šli jsme dál. Jen co se dveře zaklaply, natlačil mě na stěnu a hladově políbil. Najednou jako bych dostala elektrický šok. Obmotala jsem kolem něj svoje nohy a znovu vsunula jednu ruku na jeho týl. Oba dva jsme potřebovali cítit blízkost toho druhého a byli jsme si toho dobře vědomi. Hladil mě po celém těle. Každý dotek byl jako náboj s 1000 volty. Nick přesunul svoje ruce na můj zadeček.
"N-Nicku, co tvůj slib?", vykoktala jsem mezi vzdychy.
"Nechci čekat, nemůžu, jsi nádherná", zašeptal mi do ucha a skousl ušní lalůček. Tělem mi projel další elektrický šok. Svou rukou jsem sklouzla k pásku u jeho kalhot. Obratně jsem ho rozepnula a potom vklouzla dovnitř a přes trenky se dotkla jeho už tak dost velké chlouby. Zanaříkal. Posadil mě na umyvadlo a roztrhl mi kalhotky. Měla jsem sukni, takže to šlo snadno.
"Ty byly moje oblíbený.", zesmutněla jsem, ale odmítala se ho pustit.
"Koupím Ti nový.", zašeptal a přitiskl své rty na můj krk. Skousával jemně kůžičku na mém krku a rukou se dotýkal mého nejcitlivějšího místa. Nehodlala jsme dál nečinně sedět na umyvadle. Pokynula jsem mu, aby nadzvednul ruce a stáhla mu jeho bíle triko. Jakmile jsem uviděla jeho vypracovanou hru%d nestačila jsem třeštit oči. Přitiskla jsem se znovu na něj a rukama nahmatávala každý záhyb jeho svalů. Vzala jsem za okraje jeho boxerek a stáhla je. Naskytl se mi opravdu krásný pohled. Oběma rukama jsem uchopila jeho kamaráda do jemného stisku a pumpovala s ním nahoru a dolů. Odpovědí mi byli jeho hlasité vzdychy. Po chvíli jsem ho přestala trápit a znovu se k němu natiskla a při tom jsem znovu propletla naše jazyky. Hladil mě po celém těle. Třel vnitřní stranu stehen občas se dotkl mého nejcitlivějšího místa. Zřejmě si všimnul toho, že mám na sobě stále tričko. Jedním rychlým pohybem ho ze mně stáhl. Podprsenka letěla hned po něm. Stydlivě jsem sklopila pohled.
"Jsi krásná"Zdvihl mi hlavu do jeho úrovně a políbil. Jen jsem se usmála se znovu se k němu natiskla. Jak jsem brzy pocítila jeho chlouba už se stačila rozrůst do gigantických rozměrů.
"Opravdu to chceš?"Zeptal se mě ještě pro jistotu.
"Ano"odpověděla jsem pevně. Jisté pochybnosti tu ale byli, Nick jako by je vycítil a šeptal mi uklidňující slova. Věty jako jak jsem krásná a dokonalá, ovšem mému vzrušení jen napomáhaly k tomu, aby se dále zvětšovalo.
"Budu opatrnej"Zašeptal, než ke mně poprvé přirazil. Pocit jaký jsem teď prožívala, se nedal s ničím srovnat. Pocítila jsem rozkoš, jakou ještě nikdy v životě. Všechno ve mně vřelo a já měla pocit, jako bych se měla roztříštit blahem. Tušila jsem, že už jen pár přírazů a budu na pokraji blaha. Vyhledala jsem Nickovy rty a spojila s nimi ty moje. Najednou ve mě něco vybuchlo. Hlasitě jsem do polibku zanaříkala a zaryla nehty do Nickových zad. Cítila jsem teplo, rozlévající se po mém těle. Tiskla jsem se k Nickovi, co nejvíc to šlo. Pak už jsme spolu jen vydýchávaly první orgasmus.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marionette Marionette | E-mail | Web | 14. března 2012 v 9:26 | Reagovat

To bolo nádherné krásne dokonalé :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama