Someone changed my bag! 0.1

29. května 2010 v 10:00 | Makuška * & Doms_ |  Someone changed my bag!
Jmenuji se Caroline Jacksonová a brzy mi bude 17 let. Rodiče mi chtěli k narozeninám dát něco speciálního, proto vybrali nějaký zájezd k moři. Pojedu tam sama, avšak jen pod podmínkou, že jim každý večer budu volat, jak na tom jsem. Docela jsem se tam těšila, jelikož jsem měla jet do slunného Řecka. Tak daleko od domova jsem sama nikdy nebyla. Vždy maximálně do školy a zpátky...
,,Půjdu si lehnout"Zakřičela jsem na mámu a zalehla.Zítra musím vztávat brzo. Odpovědí mi bylo zahučení. Jen co jsem zalehla okamžitě jsem usnula. Zdál se mi nádherný sen... Z nádherného snu se ale vyklubala noční můra. Probudila jsem se s křikem. Ve snu jsem si na začátku jen tak ležela na pláži, při západu Slunce. Najednou se ke mně někdo posadil. Byl to kudrnatý kluk. Vypadal jako anděl. Avšak nedokázala jsem v něm nikoho rozpoznat, Začal se ke mně přibližovat a já nevím proč, jsem neuhla. Něžně mně políbil na rty...pak sen znenadání přeskočil na úplně jinou část. Seděla jsem v prostorné místnosti na červené pohovce. Vedle mně ten kluk...akorát trošku...starší. A na zemi se plazilo...MIMINO!
"Miláčku. Myslím, že Joe potřebuje přebalit.", políbil mně ten kluk na krk. Zděšeně jsem se probudila. Zjistila jsem že mám za 3 minuty vztávat.Vzala jsem si tedy vše co bylo potřebné k mému zkrášlení a vydala se do koupelny. Vlasy jsem si vyžehlila a jemně se namalovala. Potom jsem přešla z5 do pokoje, přesněji ke skříni. Vybrala jsem si černé tílko a bíle roury. K tomu jsem si vzala velké sluneční brýle. Bylo to decentní, ale nakonec to vypadalo celkem přijatelně.
,,Musíme jet"Ozvalo se zezdola.Ani jsem si nevšimla že jsem jen líčením a oblíkáním strávila hodinu a půl.
"Už jdu!", zavolala jsem. Vzala jsem kufr do jedné ruky a do druhé jsem popadla kabelku. Seběhla jsem schody. Samozřejmě bych tohle nemohla zvládnout bez nějakého toho úrazu. Zakopla jsem o svou vlastní nohu a skutálela jsem se až dolů.
"Jsi v pořádku?", vykoukla na mě mamčina hlava zpoza dveří do předsíně. Na letiště jsme přijeli tak akorát.Nebyli žádné potíže takže letadlo mělo spoždění jen 20 minut. Než jsem se konečně dostala do východu pro cestující, dostla jsem několik kázání od mamky, ohledně toho, že se musím chovat zodpovědně, než přejdu přes přechod, že se mám 3x rozhlídnout, jakmile dojdu na hotel, mám jít do pokoje a zamknout se na všechny západy...dále jsem to radši neposlouchala, jen horlivě přikyvovala na všechno, co řekla. Nasedla jsem do letadla a narvala si sluchátka do uší.Konečně klid.Pomyslela jsem si. Po pár hodinách jsem nakonec usnula. V uších mi stále vyhrávala hudba. Možná to trošku ovlivnilo mé sny. Znovu se mi zdál ten samý sen. Nevím, co to znamená, doufám, že je to pouze schoda náhod. Sama sebe jsem přinutila k probuzení a potom jsem už radši oči nechávala otevřené.
,,Zapněte si prosím pásy,za několik minut přistáváme"Slyšela jsem hlas letušky. Udělala jsem jak mi poručila, jelikož jsem nechtěla skončit rozplácnutá někde ve předu. Zapnula jsem si tedy pás a už jen čekala, až letadlo přistane a letuška dá pokyn k vystoupení.
--z pohledu Nicka-
Probudil mě pokyn letušky aby jsem si zapl pás. Měli jsme nějaký koncert v Řecku. Nechápal jsem, proč jsme nemohli letět soukromym letadlem. Ovšem mělo to i své výhody. Hned na začátku jsem si všiml jedné holky, která seděla před námi. Skoro celou cestu spala. Pak se najednou probudila a zatřepala hlavou a upřela pohled z okna na ubíhající krajinu. Byla docela hezká. Dobře...hodně hezká. Když letadlo konečně přistálo co nejrychleji jsem se odtud snažil dostat.,,Au nemůžeš dávat pozo-"Křikla na mě holka z letadla když jsem do ní vrazil.Něco jí ale zabránilo mluvit dál.
--Z pohledu Caroline-
Nějakej idiot do mě na letišti vrazil.Nebyla bych to já abych ho pořádně neseřvala.Ovšem když jsem se mu podívala do očí...Jako by přestalo všechno kolem existovat. Protřepala jsem si hlavu.
"Děje se něco?", zeptal se ten kluk.
"Ne dobrý, jenom dávej pozor na cestu.", řekla jsem a otočila se k odchodu.
--Z pohledu Nicka-
Ještě chvíli jsem jen stál bez hnutí,byla opravdu krásná. A zdálo se mi to,nebo mě nepoznala?
"Počkej...omlouvám se.", chytl jsem jí za loket. Vysmekla se mi.
"Řekla jsem, že je to dobrý.", zasmála se krapet nervózně a čekala na mou reakci.
,,J-já,měl bych jít"Místo abych ji někam pozval jsem se takhle blbě vymluvil...
"Chováš se takhle divně pořád, nebo co se s tebou děje?", doběhla mně po chvíli.
,,Ne,jen oře holkama co se mi líbí"Řekl jsem ji narovinu a nechal ji tam stát. Namířil jsem si to rovnou k eskalátoru se zavazadly. Počkal jsem si na svůj kufr. Pak jsem uviděl velkej černej, přesně takovej jako mam já. Sebral jsem ho bez toho, abych se podíval na cedulku se jménem a už jsem si to odcházel k východu. Chytl jsem si taxi.Konečně jsem si připadal aspoň na chvíli jako normální člověk. Mělo to alespoň jednu výhodu letět hromadným letadlem a ne tím soukromým. Zase jsem se po dlouhé době dostal pořádně mezi lidi. A ta holka..škoda, že jsem si na ni nevzal číslo. Je to zřejmě jediná osoba ženského pohlaví, která nebere ohledy na to, že jsem celebrita. --Z pohledu Caroline-
Když jsem se konečně dostala do hotolu na nic jsem nečekala a šla jsem se ponořit do horké vany.Měla jsem čas přemýšlet o tom klukovi z letiště.
,,Tohle asi nebude moje,leda že by máma měla strach aby ode mě kluci neodcházeli naostro"Nad touhle myšlenkou jsem se musela ušklíbnout.Vždy mě měla za děvku i přes to že jsem s nikym ještě nic neměla. Moje máma byla vždy velice zvláštní, ale i přesto Vám dokázala naslouchat. To je ale zas jiná kapitola. Zase jsem boxerky složila a vložila do kufru. Abych se ujistila o tom, že kufr doopravdy nebyl můj a mamka neměla strach o to, aby ode mně kluci neodcházeli bez některé části oblečení, podívala jsem se na cedulku.
"Nick Jonas - Los Angeles.", přečetla jsem nahlas. Tohle opravdu nebyl můj první síť kterou jsem našla. Chvíli to trvalo, ale jakmile mi naskočila alepoň jedna čárka u signálu, najela jsem si na google a zadala jsem přesně to co bylo ne cedulce: Nick Jonas . Los Angeles. Divila jsem se kolik odkazů se mi ukázalo. Úplně nahoře se mi objevilo: Nemysleli jste 'Jonas Brothers'? Klikla jsem na odkaz a objevilo se mi dalších asi milion odkazů. Když jsem se koukla na jejich foto znejistěla jsem. Byl tam vyfocnej ten kluk z letiště. Musím uznat že ve skutečnosti je ještě hezčí než na fotkách. Dozvěděla jsem se že dneska v 7 večer mají live chat. Dobrá příležitost jak mu dát vědět když na něj nemám žádnej kontakt. Do 7 bylo ještě dost času a v letadle jsem se moc dobře nevyspala. Chtěla jsem si jít lehnout ale došlo mi že tu vlastně nemám nic na sebe. Vyslíkla jsem se tedy do spodního prádla a nechala se unýst do říše snů.-------Když jsem se probudila bylo něco málo po šesté. Oblíkla jsem se do jediného oblečení které tady mám a zapla noťas. Pro jistotu jsem ho dala i nabíjet. Jelikož jsem měla dost času pustila jsem se nějaké písničky od nich. Nejvíce se mi asi líbila ,,a little bit longer" Dozvěděla jsem se že je o cukrovce což mě ještě víc dostalo. Takže Nick má cukrovku 2.tipu stejně jako já. Tolik poznatků v jednom dni bylo na mně trochu moc. A to jsem ještě nevěděla, co mě bude čekat na live chatu. když už se blížila 7 hodina najela jsem na stránky kde měl být ten live chat. Pak už jsem jen čekala až tam Jonas Brothers přijdou.
--Z pohledu Nicka-- Jakmile jsem se dostal domů, šel jsem si vybalit. Otevřel jsem kufr a vytáhl první věc, co byla nAa vrcholu. V tu chvíli se rozrazily dveře do mého pokoje:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama