My love from school 0.6

30. května 2010 v 9:41 | Makuška * |  My love from school
My Love From School 0.6
Vešli jsme dovnitř a sundali jsme si boty. Nick mně zavedl do prvního patra, kde měl pokoj.
"Páni..", vydechla jsem,
jelikož jsem se ocitla v nádherné místnosti. Velká manželská postel, chlupatý koberec, obrovská šatna.. Vše, co byste si mohli přát.
"Dělal mi to tady dessigner.", pokrčil rameny.
"Je to znát.", uznala jsem. Nad postelí visely 4 kytary. "Ty jsou všechny tvoje?", zeptala jsem se a natáhla ruku k jedné z nich.
"Žádný mistr nemá rád, když se mu učenec dotýká jeho nástroje.", zarazil mně.
"Promiň.", pípla jsem.
"Nemusíš se omlouvat.", zasmál se.
"OK..", řekla jsem pouze.
"Hraješ na nějakej nástroj?", zeptal se mně najednou.
"Hrála jsem na klavír a na kytaru.", řekla jsem prostě.
"Nechceš mi něco zahrát?", zeptal se a sundal ze stěny jednu z kytar.
"Jo jasně.. Ale nejsem tak dobrá, jako ty.", uchechtla jsem se a převzala od něj nástroj.
"Tak co to bude?", zeptal se nedočkavě.
"Já nevim.. co třeba Fly with me?", zkusila jsem.
"Dobře.", usmál se povzbudivě. Začala jsem hrát první tóny písně. Nedalo mi to a rozezpívala jsem se společně s melodií. Dohrála jsem poslední notu a zastavila struny. Podívala jsem se na Nicka a ten omámeně hlěděl někam za mně.
"Ehm.. Nicku?", zamávala jsem mu dlaní před očima. Chytl jí a něžně strhl dolů.
"To není možný..", zašeptal ohromeně.
"O čem to mluvíš?", zeptala jsem se nechápavě.
"Slyšela jsi se někdy zpívat?", zadíval se mi do očí.
"No.. jo.. Já vím, je to strašný. Omlouvám se.", sklopila jsem pohled.
"Strašný? Je to úžasný. Nikoho s větším talentem jsem neslyšel. Nemáš se vůbec za co omlouvat.", zasmál se se zvláštním štěstím v hlase a pohladil mně hřbetem ruky po tváři. Pod tím dotykem jsem se zachvěla. Nevšimnul si toho.. jestli ano, byl to dobrý herec.
"Nedělej si ze mě legraci. Já vím, že nikdy nebudu tak dobrá, jako ty a tvoji bráchové.", zamračila jsem se.
"Máš pravdu. Jsi lepší.", usmál se a převzal si ode mě kytaru.
"Zkusíme ještě něco?", zeptal se radostně. Bylo mi ho líto. Nechtěla jsem pokazit jeho veselou náladu.
"Tak dobře.", povzdechla jsem si.
"Tak.. něco těžšího. Zvládla bys Party in the USA od Miley?", zeptal se mně s úsměvem. Upřímně, nečekala jsem, že vybere zrovna ji, po tom, co mu udělala. Podívala jsem se na něj a při větším zkoumání zjistila, že pod tou usmwvavou maskou se schovává velký žal a utrpení. Ničilo ho o ní mluvit. Nemohla jsem se na něj tak dívat. Nešlo to. Nemohla jsem dopustit, aby trpěl.
"Já bych radši třeba Word war III.", navrhla jsem.
"Dobře.", usmál se, ale bylo vidět, jak si oddychl. Začal hrát a já si během předehry připomínala slova. Začal zpívat Joeovu část a já jsem zprávně pochopila, že mám zpívat tu jeho. Až neskutečně nám to ladilo. Najednou se otevřely dveře a Nick přestal hrát.
"Nicku.. kdo to..?", promluvil hluboký známý hlas. Už na první pohled to byl Joe. "No ahoj.. Nicku.. já věděl, že máš vkus.", pokýval uznale hlavou a mrkl na mně. Rychle jsme odvrátila pohled, aby nepoznal, že se červenám.
"Joe..to je moje KAMARÁDKA Chelsea.", zdůraznil slovo kamarádka. Podivně mně zabolelo u srdce. "Chels, tohle je Joe. Můj bratr.", usmál se na mně. Mé srdce naopak poskočilo radostí.
"Já vím.", řekla jsem skoro neslyšně, jak jsem se styděla.
"Tak já už asi půjdu.", řekl Joe. "Jo a Chels.. máš nádhernej hlas.", usmál se Joe, ještě mrkl směrem k Nickovi a odešel. Nick zakoulel očima a pro jistotu zamkl dveře.
"Omlouvám se za něj. Je to blbec.", zakroutil hlavou a sedl si zpátky na postel, kde jsem seděla i já. "Teď už nás nikdo nebude otravovat.", promnul si spokojeně ruce.
"Stále nemůžu uvěřit, že zrovna já mám takové štěstí. Vždyť jenom potkat tebe je pro mě zázrak. Natož sedět s tebou v lavici.. a jestli to můžu říct.. kamarádit se s tebou.", vysypala jsem ze sebe, co jsem měla na srdci.
"A najednou znáš mně, Joa, mojí mámu, Big Roba a za chvilku Tě seznámím se zbytkem mojí rodiny.", zasmál se provokativně.
"Hej..", dloubla jsem do něj loktem. "Chceš, abych se zbláznila štěstím?", nadzvedla jsem obočí.
"Přesně o to mi jde.", řekl se smíchem, vzal mně za ruku, odemkl dveře a společně jsme vyběhli na chodbu. Rychle jsme seběhli schody a Nick mně táhl k nějakým dveřím. Později jsem zjistila, že tam je obývák. Byly tam tři velké černí sedačky a obrovská plazmová televize. Na sedačkách seděl zbytek Jonas famílie a já jsem se studem šla hned za Nickem k nim. Nick se posadil na volnou sedačku a když viděl, že stojím pořád na místě, nátáhl ke mně ruku a za pas strhl těsně vedle sebe. Tiskla jsem se k němu co nejvíc to šlo. Mohlo to vypadat trochu jinak, než to bylo, ale já jsem nehorázně stydlivý člověk.
"Neboj se.. jsem tu s tebou.", řekl a stiskl mi ruku.
"Tati, Kevine, Frankie, Mayo, Danielle.. Elvisi.", oslovil všechny přítomné. "Tohle je moje kamarádka Chelsea Stone. Sedíme vedle sebe v lavici.", řekl a významně se na mně podíval.
"Ehm.. Ahoj.", mávla jsem na ně s umělým úsměvem, který jsem si nacvičovala pro takovéto okamžiky.
"Ahoj Chelsea. Jsem Maya.. určitě z nás budou výborné kamarádky.", přiskočila ke mně dívka menšího vzrůstu.
"Ahoj Mayo.. to bych byla ráda.", usmála jsem se na ní a chytila nabídnutou ruku. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 @Kikushe@ @Kikushe@ | Web | 30. května 2010 v 9:42 | Reagovat

jj já bich stejně ke  každýmu dala článku návod jak na to

2 LaDy_JiTuSsSkA♥ LaDy_JiTuSsSkA♥ | Web | 30. května 2010 v 9:48 | Reagovat

AhOjiQq,mohla bych tě o něco poprosit? :-)
Mohla by si napsat svůj názor na tričko,které mám v článku?
Byla bych ráda kdyby si byla upřímná :-)♥ Děkuj uti moc předem papa♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama