My love from school 0.4

29. května 2010 v 9:57 | Makuška * |  My love from school
My love from school 0.4
"Ahoj znovu.", pozdravila jsem ho, když jsem k němu přišla.
"Nazdar..", platil mi a otevřel mi dveře, o které se opíral. Ochotně jsem se posadila do jeho nablískaného auta a čekala, až se Nick posadí na své místo.
"Tak.. jedem.", řekl a nastartoval motor.
"Nicku?", prolomila jsem po chvíli téživé ticho.
"Co?", zeptal se.
"Nechci být neomalená.. ale.. čím to je.. že.. že si mně tak všímáš?", otočila jsem se na něj. Náhle sjel na kraj silnice a prudce zabrzdil. "Všimla jsem si, že se s ostatními ve třídě moc nebavíš..", pokračovala jsem.
"Máš dobrej rozhled..", pokýval hlavou.
"Fajn.. jestli mi to říct nechceš..", povzdychla jsem si.. Poznám, když člověk uhýbá od tématu.
"NE.. tak to není.", zarazil mně.
"A jak si to mám teda vyložit?", zeptala jsem se.
"Opravdu to chceš vědět?", ujišťoval se.
"Jasně..", pokrčila jsem rameny.
"Připadáš mi jiná.. jinačí než ostatní holky.. taková.. že Ti můžu věřit.. můžu Ti cokoli říct a ty to všem nevyzvoníš, jako by to udělaly jiné..", řekl a podíval se na mně.
"Páni..", vydechla jsem. "Tohle mi ejště nikdo neřekl.", dokončila jsem.
"Asi k tomu neměl příležitost.", usmál se na mně.
"Asi ne..", úsměv jsem mu oplatila.
"Připadá mi, Jakobech Tě znal celý život.. a to jsem Tě viděl poprvé včera.", řekl ještě.
"Já Tě znám.. asi 3 roky.", zasmála jsem se.
"To je možný.", zasmál se se mnou.
"Asi bychom už měli jet.", řekla jsem po chvíli.
"Jo.. jasně.", řekl a znovu nastartoval motor. Nic.. Zkusil to znovu.. Zase nic. "Asi budeme muset jít pěšky.", povzdychl si.
"Co se stalo?", zeptala jsem se.
"Nemáme benzín.", oznámil mi.
"Ach ne.. Nestihneme vyučování.", složila jsem obličej do dlaní.
"A komu to vadí?", zasmál se.
"Třeba.. Petersonový?", řekla jsem jméno naší profesorky.
"Tý možná.. ale já jsem JONAS.", zvýraznil svoje slavné příjmení.
"Jo to seš… tak už pojď ty můj Jonasi.", zasmála jsem se a vystoupila z auta. Nick udělal po mém vzoru a potom otevřel kufr od auta Vyndal z něj naše tašky a já si chtěla od něj tu svou vzít.
"Ne.. tu ponesu já.", řekl odmítavě a přehodil si obě dvě přes rameno. Pak zamkl auto a společně jsme se vydali podél dálnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama