My love from school 0.3

29. května 2010 v 9:57 | Makuška * |  My love from school
My love from school 0.3
Po nějaké chvíli jsem zavřela dveře, zvedla tašku ze země a klopýtavě došla do svého pokoje. Sedla jsem si k počítači a najela si na Nickův twitter a koukla hned na první status: Today is amazing. I´m very happy..
Nemohla jsem věřit svým očím. Jen jsem na to kulila zraky.. ale ne.. to nemůže být pravda.. vždyť jsem jen otravná a vlezlá fanynka, jako každá jiná.
Vypla jsem radši počítač a promnula si spánky. Usoudila jsem, že dneska je toho na mně už moc.. Ještě jedna takováhle událost a hrozí, že se zblázním blahem..
Podívala jsem se na hodiny: 19:00. Škola končila v 6, tudíž k nám jsme jeli alespoň půl hodiny.. Ten čas s ním utekl jako voda.. Neuvěřitelné.
Vzala jsem pyžamo a odešla do koupelny. Dala jsem si dlouhou horkou koupel a znovu zapřemýšlela nad dneškem.. rozhodně to byl nejlepší den mého života.. bezpochyby.
"Chels, Chels.. ty se nikdy nepoučíš.", řekla jsem sama sobě, když moje myšlenky zabloudily k tématu, že by to se mnou Nick mohl myslet i jinak, než pouze s šílenou fanynkou.. ba dokonce i něco víc, než jen z kamarádského ohledu. Vylezla jsem z vany a vypustila vodu. Usušila jsem se ručníkem a oblékla do krátké noční košilky. Vešla jsem zpátky do pokoje a otevřela balkon, ať mi do pokoje proudí čerstvý vzduch. Poté jsem zalehla do postele a oddala se příjemné říši snů.
Všude bylo takové světlo, až to praštilo do očí..
A přesto taková tma, že jsem nedokázala rozpoznat osobu vedle sebe..
Seděli jsme v obdélníkové místnosti, připomínající třídu..
Ovšem byli jsme v ní jen my dva..
Naproti nám byla velká černá tabule..
Kolem nás spousta lavic..
Ale v žádné jediný student.. kromně nás dvou..
Podívala jsem se na svého společníka.. se snahou rozpoznat jeho tvář..
On však žádnou neměl.. nebo mněl, ale já jí nepoznala..
Byla mi velmi povědomá.. avšak né tak známá..
Oba dva jme mlčky seděli vedle sebe a on zarytě sledoval prázdnou tabuli..
A potom..
Jsem se probudila.. Prudce jsem otevřela oči, jelikož mi náhle zazvonil budík.. World war III. Sama pro sebe jsem se usmála. Otočila jsem se na druhý bok.. k mému úžasu tam byl ON.. Usmála jsem se..
"To není možné.. já stále sním..", řekla jsem si v duchu.
"Dobré ráno.", usmál se na mně.
"Doubrou noc..", oplatila jsem mu.
"Noc?", zeptal se tázavě.
"Ano.. já stále spím.. takže nemůže být ráno.. alespoň pro mě.", vysvětlila jsem.
"Proč bys měla spát?", zasmál se tím jeho zvonivým smíchem.
"Přišel by snad samotný Nick Jonas do mého pokoje? Když je celý dům zamčený?", nadzvedla jsem na ten přelud obočí.
"Jak vidíš, jsem tady.. a přišel jsem balkónem.", ukázal na balkonové dveře otevřené dokořán.
"Tak mně štípni.", řekla jsem a nastavila ruku.
"Jak chceš.", pokrčil rameny aa štípl mně. Jeho dotyk mně zabrněl, ale náhle mně ono místo začalo nepříjemně pálit.
"Au..", mnula jsem si zápěstí, do kterého mi štípnul.
"Už mi věříš?", zeptal se se smíchem.
"Tak asi jo.", zasmála jsem se. Náhle mně přejel pohledem a zastavil se někde pod mým krkem. Následovala jsem jeho pohled a zjistila jsem, že výstřih mojí košilky mu umožňuje dcela velký rozhled. Ihned jsem se přikryla peřinou až po krk a zabodla do něj naoko naštvaný pohled.
"Ale no tak.. chtěl jsem se jenom zeptat, jestli nechceš hodit do školy.. a když ty jsi tak krásně spala.. nechtěl jsem Tě budit..", řekl s prosíkem v očích. Nemusela jsem moc dlouho přemýšlet.
"Jo.. jasně. Díky.", usmála jsem se.
"Tak dobře.. už bychom měli pozdravit.. tak.. asi by ses mněla převlíct.", znovu mně sjel pohledem.
"Jo.. tak se otoč.", zasmála jsem se.
"Cože?", zeptal se nechápavě.
"Nebudu se převlíkat před tebou.", vysvětlila jsem. Zakoulel očima, ale otočil se. "Díky..", zasmála jsem se a rychle popadla ze skříně červený roury a černý tílko. V rychlosti jsem to na sebe navlíkla a řekla mu, že se může otočit.
"Páni.. vypadáš.. dobře.", vykoktal ze sebe.
"Díky..", pípla jsem a popadla kartáč. Párkrát jsem s ním prohrábla své hnědé kadeře a mohli jsme jít. "Myslím, že budeš muset jít zase oknem.", řekla jsem mu.
"Proč?", zeptal se nechápavě.
"Protože mojí mámě by zřejmě připadalo divný, že jsi se mnou nepřišel a přitom od nás odcházíš.", vysvětlila jsem.
"Dobře.. tak za 2 minuty před Vaším domem.", řekl a už byl na balkóně. Sama rpo sebe jsem se usmála a vyletěla z mého pokoje. Rozloučila jsem se s mámou, na nohy navlíkla své oblíbené conversky a vyběhla před dům, kde už stálo ono porshe. Nick byl o něj opřený a sledoval, jak k němu pomalu přicházím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama