Jak ulovit Jonase 0.5

30. května 2010 v 9:16 | Makuška * & Bíí |  Jak ulovit Jonase
Položila jsem na stůl pár bankovek, abych zaplatila všechno to, co jsem vypila a pak omámeně kráčela směr domov. Nemohla jsem zapomenout na jeho slova, jeho úsměv a oči ... Nemohla jsem uvěřit tomu co se stalo ...
"Ahoj" řekla jsem nepřítomě když jsem přišla domů.
Zalezla jsem do pokoje abych mohla v klidu přemýšlet o dnešním dni. Párkrát jsem vnímala, že se někdo - mamka- snažil dobývat do mého pokoje přes zamčené dveře. Dělala jsem, že spím a dál bloumala svými myšlenkami. Z ničeho nic mě popadla hrozná touha Joea vidět ... jenže já jeho číslo neměla, na to jsem nepomyslela. Proto jsem si řekla, že ho půjdu hledat. Vykoukla jsem ze svého přízemního okna, jestli není nikdo nablízku, a když jsem shledala, že vzduch je čistý, seskočila jsem na chodník a rychle zaaběhla za roh. Najednou jsem ucítila že mi zavybroval mobil.
"Ano ?" řekla jsem s nadějí že to bude Joe.
"Ahoj tady Joe..." ozvalo se. Tiše jsem se zaradovala
"Ahoj" řekla jsem nadšeně. "Musím se přiznat že na tebe nemůžu zapomenout." šeptl Joe do telefonu. Samou radostí jsem si málem poskočila.
"A víš, že Tě zrovna hledám?", zasmála jsem se.
"Vážně ?" zasmál se Joe.
"Jo, ale nenapadlo mě kde tě budu hledat." zamyslela jsem se.
"Tak přestaň hledat ... sejdeme se ?" zeptal se mile.
"Moc ráda ... kde ?" snažila jsem se zůstat v klidu.
"Zůstaň tam kde jsi. Vidím Tě.", řekl a típl hovor. To jsem slyšela za zády. "Ahooj!", otočila jsem se po zvuku a viděla, jak Joe vybíhá z obrovské vily.
"Ty tady bydlíš ?" vykulila jsem na něj oči.
"Jo ... našla jsi mě." zasmál se. ¨
"A-ale jábydlím tady za rohem." nepřestávala jsem se divit.
"To je přece super." usmál se Joe.

"No ... vlastně jo." zasmála jsem se.
"Co kdyby jsme se prošly ?" navrhl.
"Jasně.", rozzářila jsem se. Při měsíčku a za tmy.. Taková romantika a navíc když jí prožíváte s Vaším idolem, světoznámou hvězdou Joem Jonasem.. Mmm..
"Vlastně je to zvláštní..." prohlásil po chvíli.
"Co myslíš ?" zeptala jsem zvědavě.
"Tohle..." koukl na mě.
"To není nic zvláštního ... je to osud." řekla jsem a začala se smát.
"Asi nevíš co myslím, viď?", zasmál se mé hlouposti.
"Ne.", přitakala jsem. Střídavě se koukl na měsíc který zářil nad námi a na mě ... pomalu se ke mě začal přibliřovat. Nedočkavě jsem zamrkala a zrychlil se mi dech. Potom mě políbil.
Nejdřív jenom žmoulal mé rty v těch svých a když jsem pootevřela svá ústa, vplul do nich jazykem. Obmotala jsem své ruce kolem jeho krku, přitáhla si ho blíž k sobě a tím se polibek prohloubil.
"P-promiň" zakoktal když se ode mě odtáhl.
"Za co se omlouváš ?" zadivila jsem se.
"Tohle normálně nedělám ... ani se neznáme." pokrčil rameny. Možná si to neuvědomovall, ale tohle trochu zabolelo.
"Mně se to líbilo.", kuňkla jsem.
"Mě taky ..." řekl jistě "já jen že by jsme se měly víc poznat." dodal.
"Dobře..." kývla jsem.
"Nechceš někam zajít?", zeptal se mně najednou.
"Jo klidně.", pokrčila jsem rameny.
"Tak jdem.", zazubil se, chytil mně za ruku a někam táhl.
"Tohle je moje oblébený místo..." řekl když jsme došly na konec parku.
"Taky sem ráda chodím." usmála jsem se.
"Já myslel že sem nikdo nechodí..." šeptl zkalmaně.
"Já si to taky myslela..." podotkla jsem. Chvíli jsme byli oba dva z ticha, ale potom mně z ničeho nic strhl s sebou na zem.
"Proč jsme sem přišli?", zeptal se mně.
"Abychom se poznali, tak začni.", zasmál se, když jsem dlouho neodpovídala.
"Co ny jsi chtěl vědět ?" pokrčila jsem rameny.
"Všechno." zasmál se.
"Ale kde začít ..." zamyslela jsem se.
"Tak.. tvoje nejoblíbenější barva, kde ses narodila, kam chodíš na školu, co posloucháš.. je toho hodně, co o tobě nevím.", zasmál se mojí absurditě.
"... a to je asi tak vše ..." dokončila jsem vyprávění.
"Teď ty." šťouchla jsem do Joea.
"Okay ... tkaže..."
".. chtěla bys vědět ještě něco?", zeptal se, když dokončil vyprávění o jeho osobě. Mohla jsem tvrdit, že teď jsme toho oba o sobě věděli, jako kdybychom se znali od jakživa.
"Myslím že to bude stačit ... zatím." zasmála jsem se.
"Už je celkem pozdě..." koukl na hodinky.
"To vadí ?" ušklíbla jsem se.
"Mě ne." zaculil se Joe. Znovu jsme se začali přibližovat až se naše rty, dnes - a vlastně vůbec - už podruhé setkaly. Za nedlouho se do polibku zapojily jazyky jež se začaly vášnivě proplétat.
"Joe..", zašeptala jsem a otřela se svým nosem o ten jeho. Parkem se ozývalo jen občasně zašustění stromů a rušně ulice utichly ... jako by jsme existovaly jen my dva. Ani jeden se nechtěl od toho druhého odtrhnout. Najednou se Joe odtáhl zadíval se mi dlouze do očí.
"Nejsem si zatím jistý tím, co k tobě cítím..", nadechl se.
"Ale nic malého to nebude.", usmál se na mně a opřel se svým čelem o to mé. Nevěděla jsem co říct ... možná bylo dobře že jsem mlčela. Pomalu jsme s k sobě začaly znovu přibližovat když v tom Joeovi zazvonil mobil. Joe se usmál, a hodil svůj luxusní I-phone za sebe do hlubokého rybníčku.
"Co když to bylo důležité ?" zašklebila jsem s ena něj.
"Nic teď není důležitějšího než ty." řekl odhodlaně.
"Joe?", přerušila jsem dlouhé ticho.
"Ano ?" usmál se.
"Myslíš to vážně... ?" zeptala jsem se nejistě.
"Jistě." kývl.
"Mám Tě ráda.", objala jsem ho. Chvíli jsem zapřemýšlela nad tím co jsem řekla ... toužila jsem po tom říct mu že ho miluji ale bála jsem se ... ještě bylo brzo.
"Já tebe taky.", políbil mně. Zadívaly jsme se na nebe... hvězdy tak krásně svítily. Snad ani jeden nechtěl aby tenhle okamžik někdy skončil. Bohuřel mi zavybroval mobil v kapse.
"Máma !" vykřikla jsem zděšeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama