Jak ulovit Jonase 0.4

29. května 2010 v 9:49 | Makuška * & Bíí |  Jak ulovit Jonase
Měla jsem tu nevýhodu, že jsem stála vepředu...jinak by se mi bývalo pravděpodobně povedlo utéct.
Ale při mém štěstí jsem tam chvíli mezi vrávorala a za několik okamžiků ležela na zemi, div mě neušlapaly.
"Vypadá to nevyřešitelně ... radši to vyřešíme později." povzdychl si Nick a odložil mikrofon. Fanynky si postupně odploužily dál od pódia a já měla šanci vstát. Sedla jsem si a pomalu vztala,
"ten mobil je tvůj ? že jo ?" zaslechla jsem za sebou, byl to Kevin. Jen jsem přikývla a on mi ho podal,
"já si to myslel, už když jsem tě našel na našem záchdě věděl jsem že to jsi ty, která do mě vrazila" zasmál se a odešel do backstage.
Po dnešku jsem nebyla schopna uskutečnit svůj plán...trapasů bylo dneska až dost. Celkem mi vadilo že dnes nebudu mít šanci aby to vyšlo, pravděpodobně by to nevyšlo ani kdybych nejakou šanci měla. Tak jsem se pomalu ploužila domů.
"Co koncert ?" volala na mě máma ode dveří.
"Super, mám i svůj mobil" usmála jsem se a nátahla ruku s mobilem.
"Ještě lepší, teď ti ho můžu zabavit" vzala máma mobil a 'usmála' se.
"Ale mami ..." snažila jsem se protestovat.
"Žádné ale !" řekla a odešla do kuchyně.
"Mami...vem to tak, že mě nebudeš moct skontrolovat, až půjdu ze školy.", snažila jsem se s ní dohadovat. Mamka nad tím chvíli přemýšlela, až nakonec řekla: "Tak dobře...ale né, že budeš moc volat.", řekla se vztyčeným prstem.
"Dobře" usmála jsem se při cestě do pokoje. Hlavu jsem měla plnou myšlenek na koncert ... a jak uskutečnit svůj plán ... JAK ? další koncert v blízkosti je v nedohlednu ... jedině že bych Joea pronásledovala ... ale kde ? Ihned jsem popadla kabelku s mobilem a peněženkou a
Napadlo mě jediné místo...starbucks. Triskem jsem vystartovala dolů.
"Kam jdeš ?" zavolala na mě máma.
"Ven" křikla jsem a okamřitě opustila dům, opravdu jsem šla velice rychle.
Starbucks je od našeho domu asi pět minut cesty, nevím čím jsem přemýšlela vždyť tam vůbec nemusí být, vřdyť tam enmusí přijít během celého dne !
Konečně jsem tam přišla, překvapivě tam nebylo moc lidí, smaozřejmě tam nebyl ani Joe, tak jsem si koupila karamelové Latte , sedla si k jednomu stolečku a plánovala si dlouhý den ve Starbucks.
Uplynula asi hodina, já vypila další 3 latte a nic, uplynula další hodina a tentokrát 4 latte.
Přestávala jsem doufat že přijde ale zázraky se dějí. Najednou jsem uslyšela prudké zabrždění auta, otevřely se dveře a do kavárny vešel ON, Joe. Vypadal rozzuřeně...sedl si na bar a poprosil servírku o to samé, co jsem doteď pila já. Odhodlaně jsem vstala, kopla jsem do sebe poslední zbytek latté a sedla si vedle Joa. Chvíli jsem nečinně seděla a koukala, jak servírka pobíhá sem a tam. Cítila jsem na sobě jeho pohled, i když mi to připadalo neskutečné.
"Ty jsi ta ze záchoda, že?", zeptal se najednou až jsem nadskočila. Neumíte si představit jak trepně mi v téhle situaci bylo.
"Ehm...jo.", pípla jsem s pohledem zabořeným do země.
"Nemusíš se stydět ... fanynky dělají různý věci ..." zasmál se.
"A to vám některá z nich už vlezla na záchod ?" zeptala jsem se ho.
"Myslím že ne ... ale já mám rád originální holky" řekl a napil se latte, chvili jsem na něj jen koukala, znělo to od něj hezky.
"Ehm ... můžu se zeptat ... proč jsi byl tak naštvaný ?" podívala jsem se po chvilce na něj.
"Já ... jsem nebyl naštvaný" snažil se protestovat.
"Ne ? Vždyť jsi sem přletěl jako tornádo, a ta servírka se tě pomalu bála." zasmála jsem se.
"Vážně ?" podíval se Joe na servírku která jen přikývla. "To mě mrzí ... já jen ..." zamyslel se ...
"Co ?" ptala jsem se nedočkavě ...
"Víš...normálně se nebavím s fanynkami o svých problémech.", zasmál se rozpačitě.
"Promiň...nedošlo mi to...nejsem zvyklá na přítomnost celebrity.", také jsem se zasmála a sklopila pohled znovu ke svým tkaničkám.
"Vlastně...to Kevin...pořád ze mě dělá malý děcko.", řekl najednou.
"Já vím že u mě je to asi nomrální protože jsem o dost mladší ale ... můžu říct že tohle dobře znám." usmála jsem se na Joea, hlavou mi najednou prolétlo co se děje a já málem bezmyšlenkovitě začala křičet, ne neudělala jsem to, naštěstí !
Joe se usmál a řekl
"...víš on mi pořád vyčítá moje chování a něco mi zakazuje ... řekla by jsi to do něj ?"
"Ne ... já bych to řekla spíš na opak" odpověděla jsem mu a neubránila se smíchu.
"Nesměj se ..." šťouchl mě do ramene.
"Dobře" řekla jsem a zadržela dech.
"Ale udusit se nemusíš ... " začal se Joe smát.
"Je zvláštní že už jsi nezačala ječet, trhat ze mě oblečení nebo něco podobnýho ... jenom
tady sedíš a mluvíš se mnou ...to se mi ještě nestalo ..." řekl a potom dodal "mohl bych tě ještě někdy vidět? ... já už budu muset jít"
Páni, tohle je jako sen, rychle jsem mu odpověděla "Jo jo určitě ... "
"A dáš mi číslo ?" nadzvedl obočí.
"Já ti ho napíšu ..." vzala jsem tužku a napsala ho na malý ubrousek který ležel vedle jeho kelímku.
"Díky a měj se" vstal a odešel.
"Ahoj" zamávala jsem na něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NiNi NiNi | Web | 29. května 2010 v 10:01 | Reagovat

čauky:)
mám shopík s handmade fimo-doplnky:)
přívěšky, náušnice, řetízky...
budu ráda když si něco objednáš..
vše najseš v infu:)
NiNi+fimo-shop

promin za reklamu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama