I Don't Understand You / Díl 2.

29. června 2011 v 14:12 | Yoshie |  I Don't Understand You!
I don´t understand you! / 02
Jsou tři hodiny ráno a já vstávám. Letadlo letí za dvě hodiny, což znamená, že hodinu tam pojedeme a další hodinu budeme zařizovat věci kolem odletu. Všichni jsou nachystaní a kufry jsou v taxíku. Auta a dům budeme prodávat na dálku, takže nic z toho už nikdy neuvidím. Začnu úplně jiný život na úplně jiném místě. Změním se i já. Vše bude naprosto jinak. Cítím to.
…..
A jsme na místě. Dům je snad tisíckrát větší než ten předchozí, zahrada velká jako fotbalová hala a bazén jako 4 garáže na náklaďáky vedle sebe. Jsem ohromená. Tolik jsem toho nečekala.
Veškerý nábytek byl již zařízený a mně stačilo naskládat všechno do poliček a skříni v mém, též obrovském pokoji. Stěna v čele místnosti byla prosklená, takže jsem měla nádherný výhled na okolní krajinu. Po delším zkoumání jsem zjistila, že ve skle jsou zabudované dveře ze stejného materiálu, od kterých vedou točité bílé schody na zahradu, přímo k bazénu.
Prohledala jsem každý koutek pokoje a snažila jsem se najít další vymoženosti. A potom, pod peřinou, ležel manuál. Návod jak používat pokoj jsem sice ještě nikdy neviděla, ale pustila jsem se do čtení.
1. Místnost je zvukotěsná, ke komunikaci s lidmi mimo tento pokoj použijte spínač na komunikátoru vedle dveří.
2. Všechnu elektroniku v pokoji, včetně vodního kohoutku a sprchy ve vaší koupelně, zapnete hlasovým povelem. Platí i pro všechny dveře.

"Sezame, otevři se.", zasmála jsem se. Ozvalo se tiché šoupání a vedle postele se otevřely další dveře, které vedly z mého pokoje. Samozřejmě, koupelna byla též nádherně zařízená.
Byla jsem vděčná svým rodičům, že vybrali tento dům. Je nádherný. Samá technika, skoro žádná námaha. Neříkám, že bych nezvládla vzít za kliku u dveří, nebo ručně zapnout sprchu, ale hlasovým pokynem je to přeci jenom pohodlnější. Řeknete otevřít ledničku, zapnout sprchu, zhasnout lampu nebo cokoli jiného a vše se samo splní.
Vybalila jsem si, vysprchovala se a padla do postele. Mám za sebou dlouhý let a budíček v jednu hodinu ráno. Potřebuju spánek. Teď hned.
Probudila jsem se do krásného slunečného rána. Stále jsem nemohla uvěřit, že jsem ještě včera byla v Praze a teď jsem v Los Angeles, několik set kilometrů odtamtud. Ale teď jsem konečně šťastná. I když možná jenom na chvilku. Jakmile nastoupím do školy, všichni mně budou mít za tu, co neumí jejich řečí a budou se mi buď vyhýbat obloukem, dělat mi naschvály, ubližovat mi, šikanovat mně, nebo na mně bonzovat každou maličkost.
Nechtěla jsem na to myslet, ani jsem nemusela. Předem jsem věděla, jak to všechno dopadne a nemusela jsem se tím dál zabývat. Mohla jsem být do konce prázdnin šťastná. Celý jeden měsíc bez všech starostí.
Oblékla jsem se do černých rour a zářivě modrého trička. Žádná sláva to nebyla, ale já nestojím o to, abych vyčnívala někde nad ostatními, jakoby to chtěla každá jiná holka. Chci být obyčejná, chci zapadnout.
Půjdu ven. Je 8 ráno, rodiče spí. Než se probudí, jsem dávno zpátky.
"Otevřít.", zamumlala jsem směrem ke skleněným dveřím, které skoro splývaly s obrovským oknem místo jedné ze zdí. Dveře se samy otevřely, jak se dalo čekat a já vkročila na bílé, kovové, točité schody, vedoucí do prostorné zahrady. "Zavřít.", zavolala jsem, když jsem byla dole.
Přeběhnout na druhý konec mi trvalo docela dlouho. Nevím kolik to bylo metrů. Sedm set, osm set … možná kilometr v průměru. Nevím. Ale rozhodně to nebylo krátké.
Proběhla jsem brankou ven na chodník, ale pak jsem se zastavila. Kam teď? Vůbec to tady neznám a navíc neumím anglicky. A když už o tom mluvím…
 

Work a Little Differently / Díl 6.

24. června 2011 v 20:54 | Yoshie |  Work a Little Differently
"Od první chvíle,co jsi přišla do mojí kanceláře..Bože,byla jsi tak nádherná!Tak sexy..Včera v noci jsem byl jako v nebi.Asi tě miluju" chytl mě za ruce a zadíval se mi do očí."Já si to taky včera večer moc užila..Bylo to úžasný ale.." začala."Ale?" zeptal jsem se a sklopil pohled."Jsi můj šéf.Tohle byl jen úlet.Už se to nebude opakovat" pokrčila rameny a pousmála se."Jo,jasně,chápu..Já už půjdu,jestli chceš,vezmi si dneska volno.." zamumlal jsem a odešel.
Dala mi košem.Jel jsem domů,osprchoval se,vzal si čisté oblečení a jel do práce.Wonder tam byla."Dobré ráno" pozdravila mě hraně."Dobré Wonder" pousmál jsem se a sedl si za stůl.

I don´t understand you / Díl 1.

24. června 2011 v 15:26 | Yoshie |  I Don't Understand You!
I don´t understand you!

Charllotte Frien .. tak se jmenuji. Jsem 17ti skoro 18tiletá dívka z České republiky. Mám ráda hudbu, poslouchám jí od rána do večera, ale že bych s ní měla sama něco společného? Ne. Neumím zpívat, ani hrát na nějaký nástroj. Všeobecně jsem antitalent. Krásy mi osud taky moc nenadělil a s gravitací nejsem zrovna nejlepší přítelkyně. Doslova omyl matky přírody. Jako bych byla jen nějaký nechtěný přírůstek mezi lidmi, nad kterým se boží ruka ani nezastavila. Jako bych se narodila nedopatřením. Nemám ani špetku z toho, co mají ostatní. Jenom obyčejný život bez bonusů.
Můj život je jako dlouhá cesta tmou, kterou musím projít sama. Bez zastavení. Sama, bez jakéhokoli zpříjemnění.
 


Every One Needs To Be Loved / Díl 11. / Ellie

20. června 2011 v 19:39 | Yoshie |  Every one needs to be loved
Every One Needs To Be Loved / Díl 11. / Ellie
Mellisa řekla, že jde za Joem, tak jsem šla k sobě do pokoje. Zde jsem trávila většinu svého času. Byl to takový můj koutek beznaděje. A navíc - i když jsem si to sama nechtěla moc přiznávat - sem a tam jsem se skrz roztažené žaluzie dívala do oken Nickova pokoje. Ovšem, jen zřídka kdy se mi podařilo zahlédnout jeho nádhernou tvář.
Asi si nikdy neodpustím, že jsem mu řekla ... prostě, to, co jsem řekla. Nejradši bych tu svou nevymáchanou hubu pořádně propleskla, jenže ona by si stejně mlela dál to svoje.


~NEVINNOST~

19. června 2011 v 15:41 | Paní Hrachorová :3
Snad se bude líbit ( Lucince se nelíbí .___. )
Ono to nemá skoro nic společného s Jonasema a tak..
Ale pochopíte sami, proč to tu je :3
"Prohlašuji pana Waye za nevinného." rozhodl soudce a Gerard Way potřásl rukou svému advokátovi s úměvem od ucha k uchu.
Opět vyhrál spor se soudem a prokázal svoji nevinnost. Na oslavu pozval všechny své přátele do nejlepšího baru ve městě.
V baru všem objednal pití a sám si sednul do temného kouta.

Tak yo 8D

19. června 2011 v 15:20 | Paní Hrachorová :3 |  Our crap


Já už teda.. hodněkrát jsem přemýšlela, že se sem vrátím.

Ale zase co bych tady sama dělala ? :D

a teď, když se vrátila Maky, tak jsem si řekla, že sem občas taky něco napíšu :3

Jak víte, je mi 17 a JB už rok neposlouchám a ani se k tomu nehodlám vrátit.

mám svůj deníčkovskej blog ( s trapným názvem, ale co :D )

tam se o mně dozvíte všechno :)

takže to byl takovej můj menší oznam a teď sem přidám povídku.

Já ji totiž slíbila, víte ? :D


Znovu?

19. června 2011 v 10:02 | Yoshie |  Our crap


Nazdar,
divíte se, že jsem tady? :D Jo, to věřím, já sama taky. :P
Nejsem tady, že bych se vrátila k poslouchání Jonas Brothers, nebo tak ...
Jsem tady, protože mi chybí psaní ... Takže jsem se rozhodla, dopsat ffky ... alespoň nějaký :]

Už jsem začala psát "I don´t understand you!" a četla jsem si "Every one needs to be loved." a mám nápady, jak by to mohlo pokračovat ... :]

Velý to taky předělám. V menu budou jenom ffky, udělám k nim zvláštní rozcestníky, udělám náběr adminů a tak.

Ale zázraky neočekávejte :]
Vaše nová Yoshie, alias přechozí Megnick.

Vzpomínám.

26. května 2011 v 18:06 | Megnick |  Our crap

Nazdárek párek,
tak jsem si zavzpomínala na ty časy s Jonasema. :P Když nad tím tak přemýšlím, tak nejlepší ze všeho bylo asi psaní s holkama - jmenovitě Bína, LuSs, Vendy, Wendy, Doms a mohla bych pokračovat skoro do nekonečna. :D Už si s nimi bohužel nepíšu, což mně moc mrzí. Stále čtu jejich statusy na facebooku a tak (:D), ale že bych se sebrala a napsala jim, to ne. U mně je to tak, že když někdo nepíše mně, myslím si, že o to nestojí .. možná je to i tak u nich, nevím .. ale já nemám odvahu .. bojím se, že napíšu a nebudeme si mít co říct .. prostě jsem jednoduše srab. No .. stejně si tohle pravděpodobně nikdo nepřečte .. mně jen bylo líto, že tu nic není .. asi sem budu občas psát, aby to tu alespoň trošku přežívalo .. :D
Tak ahoj.
Megnick

PS: Kdyby se vám zachtělo sem tam si přečíst nějaký ten můj příběh, tak v budoucnu budou přibývat na www.the-pattinson.blog.cz :]

Kam dál